ŠKOLSKÝ SYSTÉM PŘEDEVŠÍM VYČLEŇUJE
Většina rodičů chce o všem pro své dítě "to nejlepší", a proto se snaží, aby se dostalo právě na víceleté gymnázium. Základní škola by jej totiž jen brzdila. Směřování dítěte je tak jasné. Na gymnáziu může maturovat a potom studovat na vysoké škole, nebo může přestoupit na jinou střední školu. Starosti, kam po deváté třídě a strach z nepřijetí na střední školu jsou tedy pryč. Vzniká ovšem nepříjemná situace, kdy gymnázia odčerpávají základním školám prospěchově dobré žáky. Vyučování na základní škole se stává náročnějším a úroveň často klesá. Některé základní školy přistoupí v této situaci k dalšímu dělení zbylých žáků na studijní či nestudijní typy, jazykově či jinak nadané. České školství se tak dostává do kruhu dělení a vnějšího diferencování.
VEŘEJNOST SE PŘE O LEPŠÍ MODEL
"Ovšem i sama základní škola, kterou navštěvují všechny děti společně, uplatňuje skrytě vyčleňující přístup. Učitel se zde většinou obrací na průměrného žáka a neumožňuje optimální rozvoj nadanějším nebo naopak méně slabším žákům. Starost o to, aby všechny děti postoupily a dokázaly zvládnout dobře učivo, jak je tomu například na školách ve Velké Británii, neznáme. Kdo nestačí, ten propadne. O tom zda je to tak správné se u nás nediskutuje, ani se o tom nepochybuje," říká Pavla Polechová z Ústavu výzkumu a rozvoje školství při pedagogické fakultě UK v Praze. Podle některých pedagogů mnoho problémů současného školství způsobuje právě nedostatečné základní školství. Naší prvotní starostí by proto podle nich měla být především snaha o co nejkvalitnější základní školu, ve které by mohli být vzděláváni všichni žáci. Hlasy proti jsou ovšem také silné. Některé argumentují i tím, že jednotnou socialistickou školu jsme tady již měli a všichni dobře vědí, tak to dopadlo.
KAŽDÝ ŽÁK JE JINÝ - CO S TÍM?
V současné době není v rozvinutých zemích s dobrým školským systémem praktikována jednotná škola, jak jsme ji znali. Podle Polechové školství v severských zemích nebo v Holandsku vsadilo na vzdělání všech žáků společně, zároveň ovšem umožňuje každému využít své schopnosti a nadání. Škola počítá s tím, že každý žák je jiný a potřebuje odlišný přístup nebo i učební styl. Díky individuálnímu přístupu učitele a stylu vyučování, které se od našeho diametrálně liší, je možné vzdělávat společně a zároveň individuálně. Moderní techniky podporují práci ve skupinách uvnitř různorodé třídy. Společně mohou pracovat slabší s vynikajícími, nebo chvíli zase pouze ti nejlepší. Důležité ovšem je, aby se každý naučil základ a navíc to, co je schopný sám pochopit. Přitom ovšem může i slabší žák pomoci silnějšímu. Ten si totiž musí připravit část, kterou potom vysvětlí ostatním. Zvyšuje se tak u všech žáků sebevědomí a zlepšuje se atmosféra ve třídě. Až v takovém prostředí, zbaveném strachu, může nastat vlastní učení, dříve nikoli.
CO UKÁŽE VÝZKUM PROGRAMU SOCRATES
Zjistit podmínky, za jakých lze vsadit na školu inkluzivní, tedy na takovou, která začleňuje maximální počet žáků, má výzkumný projekt v rámci evropského programu Socrates. Česká strana je koordinátorem tohoto tříletého programu. Vedle ní je do programu zapojena Velká Británie, Španělsko a Dánsko. Projekt bude ověřovat především šance společného vzdělání kulturně a etnicky smíšených tříd. "V podstatě lze ovšem rozšířit rozdílnost nacionální a kulturní i na další aspekty jako rozdílnost sociální, jazyková, náboženská a hodnotová, věková či podle pohlaví, fyzických dispozic a osobních zkušeností. Všechny hrají ve škole důležitou roli a musí být proto zohledňovány," tvrdí Pavla Polechová. Do projektu se zapojí sedm základních škol z České republiky. Projekt by měl přinést odpovědi, jakými metodami a jakým stylem učit žáky, aby mohli být vzděláváni společně a zároveň měli co nejlepší výsledky. Podle Polechové počet škol, na kterých bude projekt probíhat není velký a se závěry se bude muset zacházet opatrně. Hodně ale pomůže diskuse, výměna zkušeností a srovnání s britskými, španělskými a dánskými partnery.
Většina rodičů chce o všem pro své dítě "to nejlepší", a proto se snaží, aby se dostalo právě na víceleté gymnázium. Základní škola by jej totiž jen brzdila. Směřování dítěte je tak jasné. Na gymnáziu může maturovat a potom studovat na vysoké škole, nebo může přestoupit na jinou střední školu. Starosti, kam po deváté třídě a strach z nepřijetí na střední školu jsou tedy pryč. Vzniká ovšem nepříjemná situace, kdy gymnázia odčerpávají základním školám prospěchově dobré žáky. Vyučování na základní škole se stává náročnějším a úroveň často klesá. Některé základní školy přistoupí v této situaci k dalšímu dělení zbylých žáků na studijní či nestudijní typy, jazykově či jinak nadané. České školství se tak dostává do kruhu dělení a vnějšího diferencování.
VEŘEJNOST SE PŘE O LEPŠÍ MODEL
"Ovšem i sama základní škola, kterou navštěvují všechny děti společně, uplatňuje skrytě vyčleňující přístup. Učitel se zde většinou obrací na průměrného žáka a neumožňuje optimální rozvoj nadanějším nebo naopak méně slabším žákům. Starost o to, aby všechny děti postoupily a dokázaly zvládnout dobře učivo, jak je tomu například na školách ve Velké Británii, neznáme. Kdo nestačí, ten propadne. O tom zda je to tak správné se u nás nediskutuje, ani se o tom nepochybuje," říká Pavla Polechová z Ústavu výzkumu a rozvoje školství při pedagogické fakultě UK v Praze. Podle některých pedagogů mnoho problémů současného školství způsobuje právě nedostatečné základní školství. Naší prvotní starostí by proto podle nich měla být především snaha o co nejkvalitnější základní školu, ve které by mohli být vzděláváni všichni žáci. Hlasy proti jsou ovšem také silné. Některé argumentují i tím, že jednotnou socialistickou školu jsme tady již měli a všichni dobře vědí, tak to dopadlo.
KAŽDÝ ŽÁK JE JINÝ - CO S TÍM?
V současné době není v rozvinutých zemích s dobrým školským systémem praktikována jednotná škola, jak jsme ji znali. Podle Polechové školství v severských zemích nebo v Holandsku vsadilo na vzdělání všech žáků společně, zároveň ovšem umožňuje každému využít své schopnosti a nadání. Škola počítá s tím, že každý žák je jiný a potřebuje odlišný přístup nebo i učební styl. Díky individuálnímu přístupu učitele a stylu vyučování, které se od našeho diametrálně liší, je možné vzdělávat společně a zároveň individuálně. Moderní techniky podporují práci ve skupinách uvnitř různorodé třídy. Společně mohou pracovat slabší s vynikajícími, nebo chvíli zase pouze ti nejlepší. Důležité ovšem je, aby se každý naučil základ a navíc to, co je schopný sám pochopit. Přitom ovšem může i slabší žák pomoci silnějšímu. Ten si totiž musí připravit část, kterou potom vysvětlí ostatním. Zvyšuje se tak u všech žáků sebevědomí a zlepšuje se atmosféra ve třídě. Až v takovém prostředí, zbaveném strachu, může nastat vlastní učení, dříve nikoli.
CO UKÁŽE VÝZKUM PROGRAMU SOCRATES
Zjistit podmínky, za jakých lze vsadit na školu inkluzivní, tedy na takovou, která začleňuje maximální počet žáků, má výzkumný projekt v rámci evropského programu Socrates. Česká strana je koordinátorem tohoto tříletého programu. Vedle ní je do programu zapojena Velká Británie, Španělsko a Dánsko. Projekt bude ověřovat především šance společného vzdělání kulturně a etnicky smíšených tříd. "V podstatě lze ovšem rozšířit rozdílnost nacionální a kulturní i na další aspekty jako rozdílnost sociální, jazyková, náboženská a hodnotová, věková či podle pohlaví, fyzických dispozic a osobních zkušeností. Všechny hrají ve škole důležitou roli a musí být proto zohledňovány," tvrdí Pavla Polechová. Do projektu se zapojí sedm základních škol z České republiky. Projekt by měl přinést odpovědi, jakými metodami a jakým stylem učit žáky, aby mohli být vzděláváni společně a zároveň měli co nejlepší výsledky. Podle Polechové počet škol, na kterých bude projekt probíhat není velký a se závěry se bude muset zacházet opatrně. Hodně ale pomůže diskuse, výměna zkušeností a srovnání s britskými, španělskými a dánskými partnery.
