Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Skvělá jízda druhé poloviny 90.let skončila, ale…

  15:57aktualizováno  15:57
Dnes vám přinášíme rozhovor s Danielem Drahotským z Wood & Company, který spravuje v Lucembursku registrovaný Růstový otevřený podílový fond. Hovořit budeme tedy budeme o investování a o okolnostech s ním souvisejících.
Dnes vám přinášíme rozhovor s Danielem Drahotským z Wood & Company, který spravuje v Lucembursku registrovaný Růstový otevřený podílový fond. Hovořit tedy budeme především o investování a o okolnostech s ním souvisejících. S Danielem Drahotským jsme posnídali u Okolků.

Jak se jako fond manažer vyrovnáváte se současným medvědím trhem?
Samozřejmě, že bych raději akcionářům našeho fondu reportoval dvouciferné zisky, ale na tu bídu kolem to v našem případě není až zase tak hrozné. Loňský rok jsme skončili +6,1%, od začátku letošního roku jsme zatím +0,7%. Věřím v potenciál portfolia, o němž jsem přesvědčen, že i při vší dnešní opatrnosti uzavře rok 2001 se slušným plusem, možná i dvouciferným. Nakonec, mám v něm vlastní a rodinné peníze. Kdybych si myslel něco jiného, měl bych je v bance.

Jak vidíte výhled pro akciové trhy v letošním roce a za 5 let?
Obávám se, že fantastický večírek druhé poloviny 90. let, kdy akcie rostly o dvacet a více procent ročně, skončil a další se nebude jen tak rychle opakovat. Ceny akcií předběhly vývoj reálné ekonomiky a aby se dostaly zpět do svých historických mezí, musí se přizpůsobit buď ceny akcií, nebo výsledky firem. S růstem zisků to v globálním pohledu nevypadá nijak slavně a proto, jak jsme se mohli přesvědčit, se přizpůsobují ceny akcií, a to daleko rychleji.

I po loňských a letošních propadech očekáváte další pokles?
Podívejme se na Spojené státy, které tvoří asi polovinu globální tržní kapitalizace a silně ovlivňují dění v ostatních částech světa. Z historických srovnání je současné P/E asi o 30% vyšší než průměr posledních 30. let. A protože trhy rády přehánějí ne jednu i druhou stranu, může se z tohoto pohledu zdát, že se podíváme ještě níže.
Na druhou stranu, podle výnosového modelu, který používá mj. Federal Reserve, jsou akcie nyní téměř férově oceněné, protože ziskový výnos na akcii (invertní P/E) a výnos 10letých státních dluhopisů jsou téměř shodné. Co ale investoři začnou požadovat třeba 2% rizikovou prémii proti dluhopisům? Pak by i tento model pro S&P 500 ukazoval o dalších 20% níže.

Takže byste akcie nedoporučoval vůbec?
Ne, to ne. Ale je tu spousta důvodů k opatrnosti. Argumenty o historickém nadhodnocení trhů byly slyšet celá 90. léta. Spousta analytiků a investičních stratégů tehdy ale přišla o místo, protože trhy neúnavně stoupaly. Také ten, kdo se, zvlášť v letech 1995-99, držel zpátky, si mohl rvát vlasy.
Obávám se ale, že nyní, po utrpení ztrát, argumentům pesimistů (možná realistů) bude naslouchat více lidí. Stále více slyšíte „sýčky“, kteří v souvislosti se současným problémem zásob připomínají krizi nadvýroby, riziko deflace a uvádějí paralely s USA 30. let, nebo Japonskem 90. let. Můžete sice namítat, že dnešní situace je jiná, ale podstatné je i to, co si myslí ostatní. Proto bych v horizontu 2-3 let byl vůči akciím opatrnější, delší horizont mi dává větší jistotu.

Mohou drobní investoři ve světle nízkých očekávání pro akciový trh využít nějakých alternativních nástrojů pro investování a dosáhnout zajímavých výnosů (i za cenu vyššího rizika)?
Tzv. alternativní investice se vždy dostávají do popředí, když se nevede akciovým trhům. Co jsou ale hlavní alternativy k akciím a dluhopisům? Komodity, nemovitosti, a hedge fondy - což ostatně jsou předchozí třídy aktiv do nichž se investuje s širší paletou investičních strategií.
Jedno po druhém: Komodity – přímé investování do termínových kontraktů na komodity bych nechal pouze těm, kdo jsou finančně schopni unést nesrovnatelně vyšší riziko. Pro drobné investory je to ruleta. Fondy investující do akcií spojených s komoditami? Ano, proč ne kvůli diversifikaci. Sníží vám celkové riziko portfolia. Z pohledu výnosů bych ale od nich příliš neočekával.

Komoditní firmy většinou vykazují velmi nízkou dynamiku zisků, těžební společnosti navíc dlouhodobě trpí neustálým poklesem reálných cen komodit. Období, kdy vynášejí více než trh (jako např. nyní po růstu cen ropy), jsou spíše výjimkou. Do značné míry slouží jako defenzivní investice, stejně jako realitní fondy.

Nedávno šly vzhůru, nejen proto, že se oživila stavební výroba, ale myslím, že větším důvodem byla jejich funkce „bezpečného přístavu“ pro běžence z telekomunikací a technologií. Otočí-li se technologické trhy, jejich sláva povadne. Realitním fondům bych dal větší váhu než 5% portfolia pouze tehdy, pokud by hrozila vyšší inflace.

A co hedge fondy?
To je složitější. V rámci této kategorie existuje mnoho investičních strategií, jako např. global macro, long/short hedge, event driven, convertible arbitrage atd. atd. Přidat hedge fondy do portfolia má smysl opět kvůli snížení celkového rizika portfolia, protože jejich výnosy většinou bývají jen málo korelované s akciovými indexy.
Vyznat se v jednotlivých investičních strategiích těchto fondů je trochu těžší oříšek a kdo jim plně nerozumí, nemůže odhadnout, jaké potenciální výnosy a rizika jsou s nimi spojeny. Objevují se ale fondy hedge fondů, které na sebe berou odpovědnost za výběr portfolia investičních strategií. Fondy hedge fondů na českém trhu sice jsou, ale ty, o nichž vím, mají relativně vysoká investiční minima – 25 až 50 tisíc EUR.

Když by přece jen někdo chtěl zůstat u klasických akcií, který region by mohl být zajímavější na 5 let – Evropa, USA, Japonsko nebo emerging markets.?
Při současné globalizaci ekonomiky a neustále rostoucí korelaci výnosů jednotlivých trhů to vypadá, jako by bylo téměř jedno, do které části světa investujete. Můžete preferovat některý z regionů, ale domnívám se, že dlouhodobě se váš výnos nebude příliš lišit od globálního portfolia, jehož neutrální váhy podle tržní kapitalizace jsou asi 53% Severní Amerika, 10% Velká Británie, 19% Eurozóna, 3% Švýcarsko, 2% zbytek Evropy, 10% Japonsko a 3% zbytek Asie a Pacifiku. Větší důraz má smysl dávat na alokaci podle tříd aktiv a v rámci akcií na sektory.

Jaký sektor (odvětví) byste preferoval?
Dlouhodobě mají podle mého největší šanci na růstu zisků farmaceutika a zdravotní služby, biotechnologie, informační technologie, telekomunikace, alternativní energetika, média, zábavní průmysl a v neposlední řadě vzdělávání. Kromě farmaceutiky se ale jedná o výrazně růstové sektory, a protože růstové investování dnes není v módě, doporučoval bych kupovat postupně a být připraven na to, že za půl roku můžu kupovat ještě níže.
U farmaceutiky je možný krátkodobý pokles způsobený odlivem peněz, které zde hledaly jen „bezpečný přístav“ v době generálního poklesu. Myslím, že teď už je pozdě nastupovat ve velkém do tzv. hodnotových akcií. Váhy „value“ a „growth“ bych už dnes raději viděl vyrovnané.

Jaký mix byste investorům doporučil?
Jakým investorům? Stejně jako neexistují dva stejní investoři, neexistuje ani optimální alokace aktiv. Ale abych se úplně nevyhýbal otázce, portfolio fondů s denominací v EUR, investičním horizontem 5+ let a s možností alespoň kvartálních úprav, bych rozložil např. takto: akcie 65%, rizikové dluhopisy 20%, kvalitní dluhopisy v EUR 10%, peněžní trh v EUR 5%.

Akciová část by byla orientována bez geografických preferencí se zvýhodněním výše diskutovaných sektorů. Z rizikových dluhopisů bych alokoval polovinu do státních dluhopisů méně vyspělých zemí denominovaných v USD a po čtvrtinách do papírů nízkokreditních firem v USA a v Evropě. U EUR dluhopisů s investičním stupněm bych vážil půl napůl státní a podnikovou sféru. Zbývající část v EUR peněžním trhu tvoří jistotu před nepřízní inflace v Evropě a čeká na své zainvestování do akcií nebo dluhopisů podle toho, jak budou vypadat firemní zisky, vývoj úrokových měr a kurs USD / EUR.

Proč tak velké zastoupení rizikových obligací?
Přínos dluhopisů méně vyvinutých zemí vidím v aktuálně vysokých výnosech a hlavně v relativně nízké korelaci s akciovými indexy. S firemními high-yields korelaci s akciemi sice příliš nesnížíte, ale na současných výnosech, podle mého, má smysl jim přidělit větší váhu na úkor akcií. Toto složení považuji za optimální pro scénář všeobecně slabší dynamiky firemních zisků, mírně klesajících krátkodobých USD a EUR sazeb, stagnující inflaci a bez globální likviditní krize.

Kdo si myslí, že růst zisků bude pokračovat tempem druhé poloviny 90. let, měl by mít daleko více v akciích, kdo se bojí inflace, měl by se vyhnout dluhopisům s delšími splatnostmi a zvážit investice do realitních fondů, a kdo se bojí opakování mexické či asijské krize, měl by zvažovat dolarový peněžní trh a vyhnout se rizikovým dluhopisům.

Od jaké částky se takové portfolio dá zainvestovat?
Pokud bychom zvažovali přímo jednotlivé akcie a dluhopisy, pak bych se do takového portfolia nepouštěl s částkou pod 20 milionů korun. Prostřednictvím fondů je to jednodušší, ale i tam se podobného složení nedá efektivně dosáhnout s méně než jedním milionem. Jinak by vás totiž následný „fine tuning“ přišel na poplatcích poměrně draho. S menšími částkami lze také kouzlit, ale už je nutné dělat kompromisy. Což se dá, pokud najdete fond, kterým vyřešíte několik tříd aktiv najednou.

Jak se díváte na současné a budoucí možnosti indexového a aktivního investování?
Přestože můj profesor na investice, u něhož jsem skládal zkoušku z moderní teorie portfolia, by ze mě neměl radost, nejsem zastáncem indexového investování. Věřím, že poctivé analýzy a špetka citu pro trh vedou k lepším výsledkům. Tomu ale zdánlivě odporují statistiky, které ukazují, že indexy mají dlouhodobě lepší výnos než průměr aktivně spravovaných fondů.

Statistiky jsou ale většinou postavené na číslech z 90.let, kdy všechno rostlo a automatické investiční plány sypaly peníze stále do stejných akcií. Předražené firmy se stávaly ještě dražšími.
Za přispění indexových fondů se Cisco Systems stalo na pár dní největší korporací světa, přestože desítky ostatních podniků měly lepší fundamentální údaje. Dnes stojí Cisco jen šestinu toho, co v březnu 2000, a kdo držel index S&P 500, nebo Nasdaq 100, “vychutnal” si jej na celé jeho cestě dolů. A kvůli vahám v indexu téměř ani nepocítil, že třeba Philip Morris za stejnou dobu vzrostl o více než 100%.

Vy nemáte indexové fondy příliš v lásce...
Moje averze vůči indexovému investování je do značné míry filosofická. Když vám někdo svěřuje peníze, chce po vás, abyste mu vydělával. Bez ohledu na indexy. Osobně by mi bylo velmi nepříjemné předstoupit před akcionáře svého fondu a říci: víte, ehm, index šel dolů o 20%, ehm, vy jste proto, ehm, taky prodělali 20%.
Neznamená to, že zavrhuji indexové produkty. Bez nich by se jen těžko daly provádět arbitráže, hedging ap. Pro obchodníky je dnes nemyslitelné žít bez QQQ, SPDR, nebo iShares. Spousta institucionálních i privátních investorů dnes indexuje značné části svých portfolií. Index je totiž dobré alibi. Když ho koupíte, nemůžete být horší než index.

Co vás jako profesionálního správce peněz dnes nejvíce trápí a co naopak těší?
Těší mě vždy, když se mi podaří být o krůček před ostatními. Než přijde ta masa, která vyžene, nebo naopak srazí ceny na úrovně, na kterých se vám již vyplatí se postavit proti. Naopak mi samozřejmě vadí, když se spletu v odhadu budoucího chování té masy. Pak si sice můžete říkat, jak fundamentálně skvělá je ta či ona investice, ale když jde trh proti, je lepší sebrat malou ztrátu a chvíli počkat. Jinak se z vás stane tzv. „superdlouhodobý“ investor, kterému nezbývá nic jiného než víra, že tu skrytou hodnotu trh někdy později odhalí. Do té doby vás ale velká část akcionářů nebo klientů může opustit a vy nedostanete šanci dokázat, že jste měl pravdu. To je ale stesk asi každého manažera s otevřeným mandátem.

Co ale opravdu stěžuje život, je neustále rostoucí volatilita na trzích. Ceny akcií obrovských firem dnes rostou nebo padají o několik jednotek i desítek procent za den, aniž by se cokoli fundamentálního změnilo. Volatilita nejenže zvyšuje transakční náklady, ale nutí vás více přemýšlet jako obchodník než investor. Pro aktivní správce je to mnohem náročnější, než bývalo třeba jenom před dvěma lety.

Pár slov o autorovi:
Dan Drahotský se zabývá finančními trhy od roku 1993, kdy spolu se svými kolegy stavěl burzovní přílohu Hospodářských novin. Měl sice na starosti zahraničí, ale jako jeden z prvních u nás se soustavně věnoval domácím investičním a uzavřeným fondům. Po studiích na VŠE a na U.S. Business School in Prague zakotvil ve Wood & Company, kde již dva roky spravuje v Lucembursku registrovaný Růstový otevřený podílový fond stejnojmenné společnosti. O trzích, o fondech a o starostech portfoliomanažerů jsme si s ním povídali na snídani u Odkolků.

Autor článku nemá žádnou vazbu na finanční instituci uvedenou jako sponzora komentáře dne. Sponzoring komentáře dne je placenou službou serveru Fincentrum, která nemá žádný vliv na obsah komentáře.


ČSOB Investiční poradenství

Chcete investovat a nevíte, jak na to? Neriskujte a obraťte se na zkušené odborníky, kteří Vám na základě Vašeho investičního profilu doporučí nejvhodnější investiční menu. Investovat můžete už od 1 000 Kč:
neinvestujete přece proto, že peníze máte, ale proto, abyste je jednou měli.
http://www.investujtesnami.cz



Myslíte si, že je v současné době rozumné svěřit peníze akciovému fondu či se s ohledem na panující skepsi na trhu obrátit na jiné investiční nástroje? Těšíme se na vaše názory.

Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vánoční pohlednice byly krásné, vzácné a drahé.
Vánoční pohlednice a novoročenky stávaly jako kilogram masa

Jako oko v hlavě opatruje historik Jaromír Polášek z frýdecko-místeckého Muzea Beskyd staré vánoční pohlednice a novoročenky. A není divu, vždyť kdysi stály...  celý článek

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust
Investovat, nebo obchodovat? Analytik radí, co je větší jistota

Být investorem, nebo traderem čili obchodníkem? Takovou otázku si klade většina těch, kteří se rozhodli zhodnotit své prostředky na finančních trzích. Co je...  celý článek

Ilustrační snímek
Tři investice, u kterých se nafukuje spekulativní bublina

Státní dluhopisy, akcie, nemovitosti, půjčky. U těchto všech nástrojů se vytváří gigantická bublina. K takovému závěru dojdete, když se začtete do finančních...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.