Taková firma neexistuje. Hledat ji je jako chtít vylézt na vrchol vysoké hory s rozhledem - a jít při tom pořád pohodlně s kopce. Připravte se vnitřně na to, že kolegové nebudou jásat, když budete obhajovat své spravedlivé požadavky.
Dokonce leckdo se bude snažit vás v první chvíli velmi vehementně přesvědčit, že nemáte pravdu. Při odmítání nehorázného požadavku nepoužívejte slovo "nemůžu". Nahrajete tak jen kolegovi na smeč zvanou "ale můžeš".
| Co radí LUBOMÍR JANOUŠEK, zástupce ředitele Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu Zastávám názor, že zejména v rámci profese daňového úředníka by nemělo k takzvanému "ochočení" v žádném případě dojít. Pro vedoucí funkce obecně platí, že i vstřícný a "lidský" přístup " a slušné zacházení musí mít své určité hranice a je nutné vždy volit adekvátní míru. |
Neříkejte "nesmím". Odpálkuje vám to v podobě bohorovné větičky "ale proč bys nesměl?" "Neumím." "Ale umíš." "Nemám v kompetenci." "Ale máš." Nejlepší je klidné a pevné "nechci". Kolegovi by se těžko říkalo "ale chtěj!".
Učte se na snadnějších situacích. Hrajte se sebou takovou vnitřní hru na počet. Oním počtem je počet vašich "ne", "opravdu ne" a "určitě ne", které musíte vůči protivníkovi vyslovit, než mu to dojde a přestane naléhat. Tři? Pět? Deset? Déle to určitě nevydrží ani otrlý kolega.
Proč vlastně protivník naléhá a chce vás ochočit? Protože píle a pracovitá snaha není jeho silnou stránkou. Využijte této jeho vlastnosti jako v džudu. Naznačte v rozhovoru, že pokud na vás přijde s nehorázným požadavkem, čeká ho nekonečné přesvědčování, naléhání a usilovné žadonění.
A v tom okamžiku nejspíš zvítězíte - je pohodlný, nechce se namáhat přesvědčováním, a proto raději udělá svou práci sám. Čím odmítavější je obsah vaší řeči, tím přátelštější mají být mimoslovní signály.
Odmítejte pevně, ale při tom citlivě, bez stínu ironie či sarkasmu, bez agrese i beze strachu. Odmítejte tak, aby celá atmosféra vašeho projevu vyzařovala - "osobně proti tobě nic nemám".
