Služební cesty: s jakými náhradami můžete počítat

  • 3
Ačkoli mnozí vyjíždějí v rámci svého zaměstnánína pracovní cesty téměř denně, často nevědí, co mohou požadovat jako náhradu od zaměstnavatele, a co jim naopak poskytuje, ačkoli k tomu není zákonem nucen.

Podmínky cestovních náhrad za pracovní cesty jsou sice dané zákonem, mohou se však v jednotlivých srovnatelných případech lišit. Proč? Zákon o cestovních náhradách je rozděluje do dvou oblastí - na cestovní náhrady, na které má zaměstnanec nárok ze zákona a jejichž poskytnutí mu zaměstnavatel nemůže upřít, jako je například stravné čijízdné, a cestovní náhrady fakultativní, tedy ty, jejichž poskytování záleží na vůli zaměstnavatele. Mezi ně patří třeba kapesné pro zahraniční pracovní cesty.

Stravné se může lišit

Co se vlastně rozumí pod pojmem pracovní cesta? Je to doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce v jiném místě, než je jeho pravidelné pracoviště, až do okamžiku jeho návratu z této cesty. Málokdo však ví, že pravidelné pracoviště, od něhož se definice pracovní cesty odvíjí, nemusí být vždy totožné s místem výkonu práce, sjednaným v pracovní smlouvě. Pravidelné pracoviště lze také sjednat na základě dohody mezi pracovníkem a zaměstnavatelem. To je praktické zejména v případě profesí, které hodně cestují, jako jsou například obchodní zástupci.

V těchto případech lze jako místo výkonu práce sjednat dokonce i zaměstnancovo bydliště. Nejznámějším a v praxi nejčastějším druhem cestovních náhrad je stravné. To musí dostat pracovník od zaměstnavatele při cestě delší než 5 hodin povinně. Hodnota stravného se liší v závislosti na délce trvání pracovní cesty a na rozhodnutí zaměstnavatele, v jaké výši je bude vyplácet. Jeho rozpětí je dáno vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí s platností na následující kalendářní rok. V roce 2002 by se stravné mělo pohybovat v rozmezí od 57 do 163 korun za kalendářní den. Například v případě nejkratší pracovní cesty, za níž náhrada přísluší, tedy v rozmezí 5 až 12 hodin, se stravné vyplácí v rozmezí od 57 do 69 korun, u cesty delší než 18 hodin pak v rozpětí od 136 do 163 korun.

Při krátkých pracovních cestách se rozdíl v náhradách stravného u jednotlivých zaměstnavatelů výrazněji neliší, ale u delších cest mohou být rozdíly výrazné. Například u pětidenní služební cesty může zaměstnanec inkasovat podle vyhlášky na stravné 680 až 815 korun. V případě, že zaměstnavatel na pracovní cestě zaměstnancům zcela či zčásti zajistí bezplatné stravování, stravné jim neposkytuje nebo poměrně krátí.

Jízdné se proplácí podle skutečných nákladů

Další náhrady zaměstnavatelé poskytují za přepravu na pracovní cestě. Patří mezi ně náhrady prokázaných cestovních výdajů a za používání zaměstnancova auta. Cestovní výdaje jsou v zásadě hrazeny na základě předložení jízdního dokladu. Náhrada za používání soukromého automobilu se skládá ze dvou složek - z náhrady za spotřebované pohonné hmoty a z náhrady za opotřebení vozidla. Sazby za opotřebení vozidla jsou stejně jako v případě stravného stanoveny každoročně vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí na následující kalendářní rok. Pro rok 2002 je náhrada za opotřebení pro osobní automobily 3,40 korun za jeden ujetý kilometr.

Náhrady za spotřebované pohonné hmoty se počítají na základě průměru spotřeb podle údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Ta se násobí cenou pohonných hmot podle předložené účtenky od čerpací stanice. Pokud zaměstnanec cenu pohonné hmoty nedoloží, počítá se náhrada z ceny stanovené vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí pro jednotlivé typy pohonných hmot. Zvláštností, kterou mnozí netuší, je ustanovení, které umožňuje dohodnout pracovníkovi se zaměstnavatelem, že mu náhradu za použití silničního motorového vozidla proplatí ve výši ceny odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.

Na ubytování není stanoven limit

Mezi povinně poskytované cestovní náhrady patří také náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny (jak v rámci České republiky tak zahraničí), pokud pracovní cesta trvá déle než sedm po sobě následujících kalendářních dnů. Pracovníkovi se také proplácejí další nutné vedlejší výdaje, jako například za ubytování. U něj sice není stanoven předpisem limit, firmy samy ho však pro své zaměstnance stanovují. Fakultativně může zaměstnavatel nejenom zvýšit sazby cestovních náhrad (nejedná-li se o rozpočtovou či příspěvkovou organizaci), ale též poskytnout náhradu při přijetí zaměstnance do zaměstnání a při přeložení na žádost zaměstnance. Zákon sice obsahuje řadu typů cestovních náhrad, ne všechny jsou však v praxi ve větší míře využívány.

Na jaké stravné máte nárok na služební cestě s jakými náhradami můžete počítat

Délka trvání cesty částka

5 až 12 h 57 až 69 korun
12 až 18 h 87 až 105 korun
nad 18 h 136 až 163 korun