Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smluvní pokuta v novém Občanském zákoníku

  21:54aktualizováno  21:54
Jedním z nejběžnějších právních institu­tů, který je využíván ve smluvních vzta­zích, je smluvní pokuta. V mnoha smlouvách je využito alespoň jedné smluv­ní pokuty k utvrzení povinností dlužníka.
.

. | foto: Vladan Rámiš, iDNES.cz

Vzhledem k častému užití smluvní pokuty ve smlouvách není překvapením ani vel­ké množství soudních rozhodnutí, které se nejrůznějšími aspekty smluvní pokuty zabývají. Do tohoto prostředí ustálené zá­konné úpravy a nepřeberného množství judikatury přichází nový občanský zá­koník (tedy zák. č. 89/2012 Sb.). Je proto třeba se zabývat tím, co nového s sebou nový občanský zá­koník přináší a jak se může po 1. 1. 2014 změnit i přístup soudů při posuzování ujednání o smluvní pokutě.

Dvojí úprava v současných předpisech

V současné době platná a účinná právní úprava institutu smluvní pokuty je poplatná dvoukolejnosti soukromého práva. Úprava smluvní pokuty je tak obsažena současně v občanském i obchodním zákoníku. Vztah úpravy v občanském a obchodním zákoníku je založen na principu obecné a zvláštní právní úpravy. Pro občansko­právní vztahy se tak v zásadě uplatní pou­ze úprava obsažená v občanském zákoní­ku.

Úprava smluvní pokuty v současném Občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.)

§ 544

(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
 
§ 545

(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Pro obchodněprávní vztahy k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku přistupují i ustanovení obsažená v obchod­ním zákoníku, která modifikují některá obecná pravidla ze zákoníku občanského.

Úprava smluvní pokuty v současném Obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.)

§ 300

Okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu.
 
§ 301

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.
 
§ 302

Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

Podle občanského zákoníku tak například vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě, že dlužník porušení povinnos­ti zavinil (úmyslně nebo z nedbalosti), a to není-li sjednáno jinak. Oproti tomu podle obchodního zákoníku platí, že není­-li sjednáno jinak, dlužník je povinen platit smluvní pokutu i když porušení smluvní povinnosti nezavinil a dokonce i v případě, že by jinak byly dány okolnosti vylučující jeho odpovědnost za škodu. Dále napří­klad podle obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní poku­tu snížit, zatímco podle občanského záko­níku by musela být nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta prohlášena za neplatnou jako celek, a to pro rozpor s dobrými mra­vy. Tyto rozdíly se od 1. 1. 2014 stanou společně s příchodem nové právní úpravy institutu smluvní pokuty minulostí.

Smluvní pokuta bude tzv. utvrzením dluhu

Smluvní pokuta je upravena v § 2048 a násl. nového občanského zá­koníku v oddílu nazvaném utvrzení dluhu. Smluvní pokuta se tak společně s institutem uznání dluhu systematicky vyčleňuje ze způsobů zajištění dluhu a tvoří novou právní kategorii. Důvodem je skutečnost, že funkcí smluvní pokuty (stejně jako funkcí uznání dluhu) není dluh zajistit (vytvořit náhradní zdroj uspoko­jení dluhu), jako je tomu u ručení, zásta­vy apod., nýbrž posílit postavení věřitele jiným způsobem.

Úprava smluvní pokuty v novém Občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.)

§ 2048

Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

 
§ 2049

Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
 
§ 2050

Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.
 
§ 2051

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
 
§ 2052 
Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

Odlišnosti proti současnému stavu nejsou velké

Úprava smluvní pokuty v novém občanském zá­koníku z velké části přejímá úpravu smluvní pokuty dle platné právní úpravy v občanském a obchodním zákoníku a pouze ji v některých ohledech upřesňuje. Většina ustanovení o smluvní pokutě proto nepřekvapí svým zněním a jejich výklad tak může být podpořen judikaturou, která se postupně vytvořila k příslušným ustanovením stávajícího ob­čanského a obchodního zákoníku.

Smluvní pokuta může být sjednána i ústní dohodou

Pravděpodobně nejvýznamnější změnou je skutečnost, že podle nového občanského zákoníku již nebude muset být smluvní pokuta sjednána pí­semně, jak je dnes vyžadováno zákonem. Podle stávající platné a účinné právní úpravy může být dodržení písemné formy problematické zejména v případě elek­tronického obchodu, a to z důvodu, že při elektronickém obchodu zpravidla chy­bí jeden ze znaků písemné formy – pod­pis jednající osoby. V současné době lze proto např. pochybovat o platnosti smluv­ní pokuty, která je součástí obchodních podmínek řady internetových obchodů. Od 1. 1. 2014 však již nebude vyžadována písemná forma ujednání o smluvní poku­tě, a bude tak značně jednodušší sjednat smluvní pokutu elektronickými prostředky.

Nepeněžité plnění bude výslovně připuštěno

Za účinnosti stávající právní úpravy vzni­kaly občasné spory, zda lze jako smluvní pokutu sjednat nepeněžité plnění, či zda může být smluvní pokutou pouze určitá peněžitá částka, jak by vyplývalo z do­slovného jazykového výkladu příslušných zákonných ustanovení. Nová právní úpra­va v tomto ohledu jakékoli pochybnosti jednoznačně odstraňuje. Úprava obsaže­ná v ustanovení § 2048 nového občanského zá­koníku totiž výslov­ně stanoví, že smluvní pokuta může být sjednána i jako nepeněžité plnění.

Smluvní pokuta nebude záviset na zavinění

Jak je výše uvedeno, na straně jedné je podle občanského zákoníku dlužník po­vinen zaplatit smluvní pokutu v případě, že zaviní porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, na straně druhé podle obchodního zákoníku platí, že zavinění, není-li sjednáno jinak, není vyžadováno. Sjednocená právní úprava smluvní poku­ty v novém občanském zá­koníku se přiklonila k variantě, podle níž právo na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o zaviněné, či ne­zaviněné porušení povinnosti. Smluv­ní strany se však mohou dohodnout i na tom, že právo na smluvní pokutu vzniká jen v případě zaviněného porušení povinnosti.

Podmíněná smluvní pokuta

V posledních několika letech se strhla poměrně ostrá právní diskuse týkající se situace, kdy je vznik práva na zaplacení smluvní pokuty vázán na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti. V pří­padech řešených Nejvyšším soudem ČR šlo konkrétně o situace, kdy smluvní poku­ta byla vázána až na skutečnost, že věřitel odstoupí od smlouvy poté, co již dlužník smlouvu porušil (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Pokud tedy dlužník po­ruší smlouvu a věřitel přesto neodstoupí od smlouvy, není dlužník povinen smluvní pokutu platit. Pokud však dlužník poruší smluvní povinnost a věřitel následně z to­hoto důvodu odstoupí od smlouvy, vznik­ne dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu. Taková ujednání v podstatě před­stavují určitý vstřícný krok věřitele, kterým věřitel říká, že smluvní pokutu požaduje pouze, když porušení smluvní povinnos­ti bude mít takovou intenzitu, aby věřitel mohl a chtěl z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. Bohužel Nejvyšší soud ČR má na podobná ujednání zcela odlišný názor a považuje je za neplatná, protože po­dle něj je možné smluvní pokutu sjednat vždy pouze jako nepodmíněnou a nelze ji vázat na jinou skutečnost, než je poruše­ní smluvní povinnosti. Podle Nejvyššího soudu ČR tak jsou ujednání o smluvní po­kutě neplatná i v případě, že jsou vázána na porušení smluvní povinnosti dlužníka a pouze je přidána ještě další podmínka vzniku práva na smluvní pokutu (de facto ve prospěch dlužníka). Nový občanský zákoník se otázkou takto konstruovaných ujednání ve svém znění výslovně nezabý­vá. Nicméně důvodová zpráva hovoří jas­nou řečí, když stanoví, že ujednají-li si stra­ny, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepů­jde sice o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání. Takové ujednání se pak má podle okolností posoudit jako ujedná­ní o odstupném, případně jako nepojme­novaná smluvní klauzule. Takový přístup je zcela v souladu se zásadou autono­mie vůle stran a zásadou, že by měla být přednostně zachovávána platnost práv­ních úkonů, je-li to možné (tzv. favor negotii). Do budoucna lze tedy vyjádřit naději, že by se judikatura obecných soudů mohla a měla změnit a respektovat autonomii vůle stran a zachovávat platnost ujednání o "smluvní pokutě", jejíž vznik není vázán přímo na porušení smluvní povinnosti.

Shrnutí změn

Lze tedy shrnout, že největší změnou, kterou s sebou přinese nový občanský zákoník ve vztahu ke smluvní pokutě, je sjednocení její stá­vající dvojkolejné právní úpravy a upuštění od požadavku na písemnou formu ujed­nání o smluvní pokutě. Sjednocení úpra­vy smluvní pokuty přitom znamená, že od 1.1.2014 bude právo na smluvní po­kutu vznikat v zásadě i tehdy, když se ne­bude jednat o zaviněné porušení smluvní povinnosti. Ve všech soukromoprávních vztazích bude soud moci rovněž snížit výši nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Kromě toho bude výslovně připuštěna možnost sjednání smluvní pokuty ve for­mě nepeněžitého plnění. V neposlední řadě pak dle důvodové zprávy má být za­chovávána i platnost ujednání, která váží vznik práva na zaplacení určité částky na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti druhé smluvní strany.

Autor:




Finance.iDNES.cz radí

Víte, že připojení na pult centrální ochrany objektu snižuje cenu pojištění domácnosti?

Další rady k nezaplacení

Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.