Dokumenty (c)profimedia.cz/corbis

Dokumenty (c)profimedia.cz/corbis

Smrtí nic nekončí: připravte se na velké papírování

  • 57
Ztráta blízkého člověka dokáže pořádně zabolet, avšak namísto vzpomínek čeká pozůstalé poměrně složitá mašinérie papírování a placení poplatků či daní. Na co se musí občané připravit dřív než budou moci využívat zděděný majetek?

Již jsme si zvykli, že některé životní situace znamenají nutnost navštívit notáře. Všichni víme, že i v menších městech pracuje několik notářů a můžeme si vybrat toho, se kterým se nám dobře spolupracuje či k němu máme větší důvěru. Jediným případem, kdy si v pozici klienta notáře vybírat nemůžeme, je vyřizování dědictví. V případě, že tedy někomu zemře jeho blízký, pak soud přidělí na základě předem stanoveného rozvrhu vyřízení dědictví konkrétnímu notáři.

Zde si někdo může položit otázku, jak se vlastně soud dozví o úmrtí konkrétního občana? V praxi to funguje tak, že řízení je zahájeno na základě existence úmrtního listu, který soudu zasílá matrika. Následně soud pověří vyřízením dědictvím určitého notáře, který na základě tohoto pověření kontaktuje některého z dědiců. Zpravidla to bývá ta osoba, která zařizovala pohřeb zůstavitele. Tyto dvě osoby se obvykle spolu setkají a dohodnou se na průběhu řízení a nezbytných krocích nutných k úspěšné realizaci této procedury.

Dědění ze závěti nebo ze zákona

Vlastní pravidla dědění jsou obsažena ve velmi srozumitelné podobě v Občanském zákoníku. Pokud nesepíše před svou smrtí zůstavitel závěť, pak nastupuje institut dědění ze zákona. Pokud závěť existuje, pak mají závětní dědici přednost před dědici ze zákona, avšak to platí pouze s výjimkou potomků pořizovatele závěti – takzvanými neopominutelnými dědici.

Samotná závěť je vhodná v momentech, kdy zůstavitel má jiné představy o podílech na jeho majetku než nabízí dědění ze zákona. Na druhou stranu zdůrazněme, že jde o velmi citlivou listinu, která s ohledem na svůj dopad na jednotlivé dědice může být předmětem manipulace či falšování. Z toho důvodu je nejvhodnější na případnou závěť myslet včas a sepsat ji nejlépe formou notářského zápisu. Pokud má závěť tento charakter, pak si může být její pořizovatel jist, že po jeho smrti bude naplněna. Sází-li na vlastní úschovu, pak riskuje na jedné straně její formální nedostatky vedoucí až k neplatnosti nebo k riziku zničení či manipulace ze strany dědiců.

Závěť ve formě notářského zápisu je kromě jejího fyzického uložení v notářské úschově ještě zapsána do elektronické evidence závětí vedené notářskou komorou. Pokud by snad pořizovatel neměl v úmyslu zanechat dědický podíl některému ze svých potomků, pak by musel sepsat listinu o vydědění. Jde opět o formálně poměrně složitou listinu, která by měla mít formu notářského zápisu. Připomínám, že vydědit lze potomka pouze v případě v zákoně vyjmenovaných důvodů, které musí pořizovatel listiny o vydědění uvést.

Odměna notáře závisí na hodnotě zůstavitelova majetku

Z výše uvedených řádků jednoznačně vyplývá, že dědicové se k majetku zůstavitele nedostanou dříve než řádně proběhne řízení. Odměna notáře pověřeného soudem k provedení úkonů v řízení o dědictví se odvíjí od hodnoty zděděného majetku obsaženého v usnesení, kterým bylo celé dědické řízení ukončeno. Z toho jednoznačně vyplývá, že tichým přáním notářů bezesporu je, aby jim byla přidělena „bohatá“ dědictví.

Vlastní odměna notáře za úkony v řízení o dědictví je stanovena následovně:

  • z prvních 100 000 Kč základu 2,0 %
  • z přebývající částky až
    do 500 000 Kč základu 1,2 %
  • z přebývající částky až
    do 1 000 000 Kč základu 0,9 %
  • z přebývající částky až
    do 3 000 000 Kč základu 0,5 %
  • z přebývající částky až
    do 20 000 000 Kč základu 0,1 %
  • částka nad 20 000 000 Kč se do základu pro výpočet nezapočítává

Pozn. Minimální odměna notáře činí 600 Kč

Předpokládejme pro ilustraci, že ukončené dědické řízení odhalilo majetek zůstavitele ve výši 2 000 000 korun. V tomto případě by dle výše uvedené tabulky odměna notáře činila 16 300 Kč.

Jak je vidět, tak v žádném případě nejde o levnou záležitost. Navíc zde ještě existuje výhrada soudu, která může tuto tarifní odměnu notáře zvýšit (maximálně ji může zdvojnásobit). Soud tak může učinit pouze v případě, že úkony notáře v dědickém řízení byly mimořádně obtížné nebo časově náročné.

Kromě toho je ovšem nutné, aby se dědicové připravili i na náhradu hotových výdajů notáře spojených s prováděním úkonů ve věci dědictví. Jde o nejrůznější poplatky (soudní a jiné), cestovní výdaje, poštovné, odborné znalecké posudky, opisy, listiny apod. Z těch nejobvyklejších a velmi nákladných úkonů lze namátkou zmínit odborný znalecký posudek odhadu nemovitosti zůstavitele atd. Každý si tedy nyní jednoduše může spočítat, kolik takové úkony notáře v souvislosti s řízením dědictví stojí. O vlastní odměnu notáři by se měli rozdělit všichni dědicové. Nejčastěji by tak měli učinit v poměru svých dědických podílů.

Bohužel musím konstatovat, že jde o další důmyslné tahání peněz z kapes lidí. Vlastní notář nemusí pro získání obchodu (nazývám to obchodem, protože z jeho pohledu dědické řízení nic jiného není) udělat vůbec nic a spadne mu skvělá objednávka. V drtivé většině případů se jedná o práci na několik hodin (veškeré listiny a posudky zajistí většinou dědicové) a jeho odměnou za tento čas bývá zajímavé pěticiferné číslo. K tomu si přičtěte 19 % DPH (to pro změnu zinkasuje stát) a peněženky občanů krvácí.

Myslíte si, že jsou notáři pro provedení řízení o dědictví nezbytní? Navrhli byste svobodnou volbu notáře nebo jste pro současný systém? Těšíme se na vaše názory.