Podle mezinárodní studie činila míra softwarového pirátství za rok 2005 v Česku 40 %. Od roku 1994 přitom klesla o 26 %, což je slušný výsledek (graf vývoje softwarového pirátství v ČR a SR naleznete ZDE). Česká republika si přitom vůbec nevede špatně ani ve srovnání s ostatními zeměmi v regionu střední a východní Evropy, ale není na tom špatně ani v porovnání s některými "starými" zeměmi EU – má například nižší míru softwarového pirátství než Itálie (53 %), Francie (47 %) či Španělsko (46 %).
Porovnání s Rakouskem a Německem nicméně ukazuje, že máme stále co dohánět. Nejlépe na tom jsou v rámci Evropské unie Finsko a Rakousko (obě 26 %) následované Německem (27 %) a dalšími skandinávskými zeměmi, které dlouhodobě vykazují velmi nízkou míru pirátství. Primát v dodržování autorských práv k softwaru drží USA s 21 a Nový Zéland s 23 procenty. Pro zobrazení tabulky zemí s nejnižší a nejvyšší mírou pirátství klikněte ZDE.
Data jsou čerpána z BSA (Business Software Alliance), což je organizace, která se zabývá prosazováním bezpečného a legálního digitálního světa. Sdružuje nejvýznamnější výrobce softwaru – např. Microsoft, Adobe, Dell, HP či IBM. Na BSA se obracejí zájemci o problematiku softwarového pirátství se svými dotazy či dokonce udáními. Častěji však lidé informují přímo policii, která pak může v podezřelé firmě podniknout razii.
ZDRAVOTNÍ STAV:"Žalují" hlavně zaměstnanci
A kdo jsou nejčastěji zmínění „informátoři“? Více než 90 % udání je od zaměstnanců podniků, které nelegální software používají. Jde často o akt osobní msty, ovšem tato motivace je postupně doháněna i ušlechtilejšími pohnutkami, a to snahou přimět zaměstnavatele příslušný software zlegalizovat. Do hry ovšem zasahuje také konkurence. Právě v rámci konkurenčního boje udávají firmy své „protivníky“. Důvodem může být snaha konkurenta poškodit, ovšem novinkou posledního roku je snaha o boj s nekalou konkurencí. Pokud totiž například studia grafického designu či architekti používají nelegální software, který jinak stojí nemalé peníze, mohou samozřejmě nabídnout zákazníkům nižší cenu.
Co následuje, pokud se udání dostane k policii a ta ho shledá relevantním? Policie provede razii, která je pro firmu velmi nepříjemná, neboť může v případě větších firem trvat celý den i více a po celou dobu nesmí nikdo manipulovat s počítači – znamená to tedy prakticky přerušení práce. Policie, respektive její speciální jednotka vchází do firmy nečekaně a ihned začíná jednat – označí všechny počítače, „vyžene“ od nich zaměstnance a svým speciálním programem začne scanovat jednotlivé PC a shromažďovat záznamy o jejich obsahu. Ty pak porovnává s licencemi, které daná firma vlastní. Pokud je se získáním informací nějaký problém, má policie právo daný počítač zabavit a prozkoumat jej v kriminalistickém ústavu.
Pokud policie zjistí nelegální software na některém z počítačů, začíná vyšetřování. V něm musí být nalezen viník – v tomto případě neexistuje „neznámý pachatel“. Stíhána je vždy konkrétní osoba/osoby, ačkoliv postih nese daná firma. Ve firmě tedy nejčastěji spadá odpovědnost na zaměstnance, správce IT či management. Stíhán může být v podstatě kdokoliv, kdo se na nelegálním jednání podílel. Přímá účast přitom není rozhodující, stačí ignorování stavu (užívání nelegálního softwaru) či neochota situaci řešit.
Pirátství je nejvíce rozšířené v malých a středních firmách, nejvíce v kreativních odvětvích, kde je zapotřebí speciálního softwaru, které existují bez kontroly legálnosti softwaru. Nejvíce případů je zaznamenáno u Windows, souboru Office a dále antivirových a grafických programů. Nejčastěji dojde ke zjištění nelegálního softwaru v podnicích, ale existují i případy souzených jednotlivců – zejména těch, kteří nelegální software šířili. Příklady minulých případů naleznete ZDE.
Jaké jsou tresty?
U trestních soudů:
· možné odnětí svobody až na pět let,
· citelné pokuty a nebo konfiskace majetku – finanční kompenzace softwarovým firmám- až dvojnásobek licenčních poplatků; plus řádný poplatek, pokud je zájem software dále používat
U občanských soudů:
· soudní příkaz k zastavení dalšího používání softwaru a ke smazání nebo odevzdání nelegálních kopií (i s možností uvěznění v případě porušení)
· náhrada škod či ušlého zisku vzniklých vlastníkovi autorských práv v důsledku nelegálního užívání nebo rozšiřování
· náhrada soudních výloh (které mohou být značné)
Soudy mohou udělit souhlas ke vstupu do objektů a k jejich prohlídce i k zabavení nelegálních kopií a počítačů, na nichž byly umístěny.
Největší rizikové faktory
Ze strany zaměstnanců: stahování nelegálního softwaru.
Ze strany IT správců: instalování nelegálního softwaru úmyslně, z nedbalosti či na popud zaměstnavatele.
Ze strany managementu: snaha ušetřit na softwaru či nezájem situaci řešit.
Jak se bránit
BSA nyní spustilo kampaň, ve které chce veřejnost informovat, jak se chránit před počítačovým pirátstvím. Vzhledem k tomu, že nejčastější obavy zaměstnanců se týkají jejich možné kriminalizace zaměstnavatelem, doporučuje BSA zaslat zaměstnavateli dopis (pokud možno doporučeně), ve kterém jej na problém upozorňuje. Ten pak může sloužit jako možný důkaz zaměstnancovy neviny.
Stejně tak se může bránit zaměstnavatel tím, že zodpovědnost za počítačové pirátství a její rozsah určí v pracovní smlouvě, nebo zaměstnancům vůbec neumožní cokoliv na svůj počítač instalovat, případně omezí možnost stahování z internetu. V první řadě by však firma měla svůj software spravovat a vést si o něm evidenci, která by měla být oddělena od účetnictví. Zejména u programů, které firma pořídila před delší dobou, se totiž stává, že je obtížné doklad o nabytí dohledat.
BSA za poslední dva roky evidovala více než 243 nových případů softwarového pirátství, které způsobilo škodu členům BSA přes 31 milionů korun. Nejvíce z nich bylo v Praze, severních Čechách a na jižní Moravě. Policie evidovala za tuto dobu 1184 porušení autorských práv (včetně nelegálního audia a videa), přičemž počet případů meziročně vzrostl ze 418 (2004) na 766 (2005).
