Krok č.1: Stanovení finančních cílů
Mnozí investoři nevědí, co vlastně chtějí: neznají svůj vlastní finanční cíl. Prvním krokem k jeho určení je sestavení rozvahy. Na straně pasiv budou všechny budoucí závazky. Například soukromý investor, který sestavuje svůj penzijní plán, musí vzít v úvahu věk odchodu do důchodu, výši důchodu, pravděpodobný počet let, které v důchodu stráví, a případné další výdaje. Institucionální investor musí rovněž brát v úvahu velikost svých závazků vůči klientům. Například pojišťovna musí mít souhrnný přehled o pravděpodobné délce a hodnotě uzavřených pojistek, podílový fond musí dbát na to, aby byl schopen uspokojit případné požadavky klientů na zpětné odkupy.
Z velikosti, časové struktury a možné proměnlivosti závazků vyplývají finanční cíle. Vycházejí také z požadavků na výnosy a z tolerance investora vůči riziku. Finanční cíle musí být splnitelné. Proto je důležité, aby investor měl realistické představy o potenciální výnosnosti cenných papírů. (Jaká je nejlepší praxe pro zámožného soukromého investora, který je prakticky bez závazků? V takovémto případě hraje roli především jeho psychologie.)
Na co nezapomenout:
- Vzít v úvahu opravdu všechny relevantní závazky.
- Mít jasno o časovém horizontu (tj. kdy budeme potřebovat hotovost).
- Nepodceňovat psychologii – rozhodnout se, zda patříme mezi psychologicky aktivní či pasivní investory.
- Vědět, co lze od finančních investic očekávat a co nikoli; nemít nereálná očekávání.
Krok č. 2: Výběr investiční strategie
Jestliže jsme definovali naše finanční cíle, zbývá stanovit složení aktiv, která budou krýt naše závazky. Jinými slovy, vybrat optimální investiční strategii. V tomto kroku lze čerpat ze stejnojmenné kapitoly, která nabízí složení několika osvědčených portfolií, vhodných prakticky pro všechny typy investorů, konzervativní i agresivní, v krátkém i v dlouhém horizontu. Protože vzhledem k rozsahu této publikace nelze vzít v úvahu veškeré možné případy, autor doporučuje poradit se s kvalifikovaným investičním poradcem. (Pozor: skutečný investiční poradce je něco naprosto jiného než dealer, který je závislý na poplatcích a který se nám obvykle snaží prodat nejdražší finanční produkty!).
Na co nezapomenout:
- Výběr investiční strategie je zásadním krokem, který více než z 90 % bude určovat charakter chování našeho portfolia z hlediska výnosů, rizik a odolnosti vůči inflaci.
- Velmi důležitou roli hraje náš názor na vývoj budoucí inflace.
- Vzít v úvahu veškeré dosavadní investice (u soukromých osob například stavební spoření a životní pojištění – a pozor, též vlastní lidský kapitál!).
- Ne všichni investiční poradci jsou skutečnými poradci – někteří jsou jen obchodními zástupci, kteří se snaží maximalizovat své vlastní zisky prodejem finančních produktů s vysokými poplatky.
Krok č. 3: Naplnění investiční strategie
Jestliže jsme vybrali investiční strategii, je řada na taktických a operačních záležitostech. Nyní je nezbytné naplnit jednotlivé investiční třídy (akcie, obligace, peněžní trh) konkrétními cennými papíry. Dále je třeba vyřídit potřebné formality spojené s investováním.
Individuální investor učiní nejlépe, soustředí-li se na indexové fondy s minimálními poplatky. Pokud nejsou indexové fondy k dispozici, dáme přednost fondům s jasně definovaným cílem a budeme opatrní ohledně „smíšených“ nebo „balancovaných“ fondů (nikdy nevíme, čím nás mohou jejich manažeři překvapit). Institucionální investor udělá rovněž nejlépe, soustředí-li se na indexování spíše než na nákladnou a neefektivní aktivní správu. Pouze investor disponující velkými finančními prostředky může získat výhodu aktivním managementem, který bude praktikovat raději jen jako doplněk pasivní správy.
Jak rozlišit třídy „konzervativní akcie“ a „agresivní akcie“? Mezi konzervativní akcie patří zejména akcie velkých společností v Severní Americe, v EU a ve Švýcarsku. K agresivním akciím počítáme akcie malých firem ve jmenovaných zemích, dále též akcie všech ostatních světových trhů a podíly v odvětvově zaměřených fondech bez ohledu na zemi či region. Mohli bychom samozřejmě tuto klasifikaci dále zpřesňovat podle regionů a podle odvětví, ale toto hrubé členění se v praxi překvapivě dobře osvědčuje. Následující tabulka uvádí příklad několika fondů, které jsou dostupné investorům v ČR. Jde o jen malou ukázku z několika stovek fondů, do nichž dnes může český klient investovat.
| Název | Měna | Charakteristika | Kde je fond spravován |
| ING Czech Money Market Funk | Kč | Český peněžní trh | Lucembursko |
| ING Czech Bond Fund | Kč | České obligace | Lucembursko |
| ING New Asia | USD | Akcie jihovýchodní Asie a Indie | Lucembursko |
| KBC Index Fund - USA | USD | Index amerických akcií | Belgie |
| KBC Index Fund - Euroland | EUR | Index akcií zemí EMU | Belgie |
| KBC Index Fund - World | EUR | Index světových akcií | Belgie |
| Credit Suisse Equity High Tech | CHF | Akcie moderních technologií | Švýcarsko |
| Pioneer US Real Estate Fund | USD | Fond amerických nemovitostí | Irsko |
(Důležité upozornění: Tabulka nepředstavuje ani reklamu, ani investiční doporučení a slouží pouze demonstračním účelům. Autor nijak neručí za výkonnost uvedených fondů ani netvrdí, že jde o nejlepší produkty v dané kategorii. Před investováním do jakéhokoli fondu by se měl investor seznámit s jeho statutem a s obchodními podmínkami distributora.)
Na co nezapomenout:
- V rámci jednotlivých investičních tříd diverzifikovat!!!
- aplňování investičních tříd se držet pasivně řízených indexových fondů; nejsou-li k dispozici indexové fondy, dát přednost fondům s jasným zaměřením.
- malizovat veškeré náklady, poplatky a daně.
- Nevěnovat příliš velkou pozornost výnosům cenných papírů a fondů v nedávné minulosti – nikdy se nenechat ošálit reklamou, která uvádí historické výnosy.
- Při výběru fondů, bank a makléřů se řídit jejich dobrým jménem a ratingem.
- Při výběru regionů brát v první řadě v úvahu politické riziko a měnovou stabilitu.
- Při výběru odvětví dávat přednost takovým, která mají „vysoký strop“.
- Není třeba provést všechny investice najednou; časová diverzifikace pomáhá snižovat riziko.
Definovali jsme investiční strategii, stanovili finanční cíle, vybrali investiční strategii a naplnili jsme portfolio konkrétními cennými papíry, které jsme posléze nakoupili prostřednictvím solidního makléře. Nyní nesmíme podlehnout svůdné představě, že to podstatné je za námi. Omyl. Nejtěžší část úkolu nás teprve čeká: nyní je čas na uskutečnění investiční strategie. Čas, který je dán naším horizontem a může trvat od několika měsíců do několika desítek let.
Samotné slovo „strategie“ indikuje, že se jedná o dlouhodobý přístup, nikoli o krátkodobou spekulaci. Uskutečnění strategie znamená, že se jednou přijatého postupu budeme cílevědomě držet a odoláme pokušení příliš často měnit jeho strukturu. Víme, že časovat trh se nevyplácí (velmi vzácnou výjimku může tvořit „maligní“ krach). Víme, že měnit strategii častěji než jednou za čtvrtletí není dobré a že interval tří měsíců představuje minimum. Je nutné tvrdě odolávat nutkání měnit investiční strategii příliš často. Není to snadné. Vzpomeňme si, co řekl sir John Cowperthwaite: „Víte, jaká je to práce, odolat pokušení něco udělat?“
Kdy nastává důvod změnit investiční strategii zásadním způsobem? Především v situacích, kdy se ze závažných příčin mění potřeby klienta. Například třicetiletý člověk, který investuje do agresivního portfolia za účelem penzijního zabezpečení, může po deseti letech tuto strategii změnit na vyváženou. Po dosažení důchodového věku udělá nejlépe, když se jeho strategie soustředí spíše na konzervativní portfolio. V sedmdesáti letech je ostatně čas sklízet plody naší investiční strategie, které jsme se úspěšně drželi desítky let!*
Na co nezapomenout:
- Ignorovat krátkodobá nákupní a prodejní doporučení makléřů, jakož i rady všech expertů a „expertů“.
- Nepodléhat mylné představě, že je vhodné reagovat na každou ekonomickou informaci; drtivá většina informací představuje „šum“, který nemá pro investiční strategii sebemenší význam.
- Laikové by neměli sledovat výkonnost svých investic denně, ale raději v delších časových intervalech.
- Profesionálové, kteří mají v popisu práce sledovat trh denně, musí dodržovat přísnou disciplínu, aby se zdrželi příliš častého obchodování.
- Investiční strategii je vhodné měnit především v případech, kdy se požadavky investora mění ze skutečně závažných důvodů; výkyvy trhu málokdy představují samy o sobě dostatečný důvod pro změnu strategie.
* Vzhledem k prodlužování délky života a k finančnímu stavu průběžného důchodového systému nelze očekávat, že by generace současných třicátníků odcházela do penze dříve než v šedesáti pěti letech. Posunutí hranice důchodového věku až na sedmdesát let rovněž není vyloučeno. Uvážíme-li však pravděpodobné prodloužení průměrného lidského věku v důsledku lepší lékařské péče (mimochodem, farmacie a biotechnologie patří mezi odvětví s „vysokým stropem“), většinu lidí narozených v 60. a 70. letech čeká poměrně dlouhé stáří.
Úryvek je z knihy Investiční strategie pro třetí tisíciletí (2.rozšířené vydání) z nakladatelství Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE např:Dokumentární akreditiv v praxi
Finanční rizika
Finanční matematika pro každého - 3. rozšířené vydání
Máte vlastní investiční strategii? Jak vypadá? Je stálá, nebo ji měníte často podle aktuálních potřeb? Podělte se s námi o své zkušenosti.
 |
