Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Spekulace spíše obohatí někoho jiného než vás

aktualizováno 
Při „prodeji akcií nakrátko“ (selling short) sázíte na pokles ceny akcie. Nejprve si akcie vypůjčíte od vlastníka, poté vypůjčené akcie prodáte a nakonec akciovou výpůjčku splatíte tak, že daný počet akcií nakoupíte později. Při poklesu hodnoty nakoupíte zpátky daný počet akcií za nižší cenu. Rozdíl mezi cenou, za kterou jste prodali vypůjčené akcie, a cenou, kterou jste zaplatili za pořízení akcií pro jejich vrácení, je hrubý zisk.
Heslo Rothschildů bylo: „Levně nakup a draze prodej.“

Heslo Rothschildů bylo: „Levně nakup a draze prodej.“

Náš podnikavý investor do cenných papírů bude samozřejmě toužit po dosažení lepších celkových výsledků než jeho opatrný či pasivní společník. Avšak v první řadě musí zajistit, aby jeho výsledky nebyly horší. Není vůbec obtížné věnovat akciovému trhu a jeho studiu velké množství energie a přirozených schopností a namísto zisků skončit se ztrátami.

 Přistoupíme-li k těmto zvýhodňujícím vlastnostem nepřiměřeně nebo ze špatné strany, promění se rázem a nerozeznatelně v handicapy. Proto je nadmíru potřeba, aby si podnikavý investor na počátku vytvořil jednoznačnou představu o tom, jaký postup dává obstojné naděje na úspěch a jaký ne.

V sérii článků z knihy nejvýznamnějšího investičního poradce 20. století se dozvíte od nejzasvěcenějšího "guru investování", jak se jako investor, makléř nebo investiční poradce vyhnete závažným chybám a jaké dlouhodobě úspěšné strategie při investování uplatnit.
Aniž by měl nějaké vzdělání v oboru ekonomie nebo financí, stal se brzy Benjamin Graham nejen úspěšným investorem a portfolio manažerem, ale také předním teoretikem. Jestliže řada věcí, která je napsána ve financích, zní často po několika měsících či dokonce týdnech poněkud hloupě, Grahamovy zásady publikované před mnoha desetiletími jako by časem získávaly ještě více na síle a pravdivosti
.

Nejprve se budeme zabývat způsoby, pomocí nichž se investoři a spekulanti snaží dosáhnout lepších než průměrných výsledků. Patří mezi ně:

1. OBCHODOVÁNÍ S TRHEM
Tato metoda obvykle znamená nakupování akcií, když trh stoupá, a prodej akcií, když se trend na trhu obrátí. Zvolené akcie budou pravděpodobně mezi těmi, které se „chovaly“ lépe než tržní průměr. Nevelký počet profesionálních obchodníků se relativně často pouští do obchodování (resp. prodejů) nakrátko. V tomto případě prodají akcie, které sice nevlastní, ale které si vypůjčí prostřednictvím zavedeného burzovního systému. Jejich cílem je získat prospěch z následného poklesu cen; zisky realizují zpětným nákupem těchto akcií za nižší ceny, než za které vypůjčené akcie prodali. (Jak naznačuje naše citace novinového titulku z Wall Street Journalu na straně 35, dokonce i „drobní investoři“ – pryč s tímto pojmenováním! – někdy pokoušejí svůj osud prodejem nakrátko.)

2. KRÁTKODOBÁ SELEKCE
Zde se jedná o nakupování akcií společností, které oznamují nebo se očekává, že budou informovat o zvýšených ziscích, nebo společností, u nichž se očekává nějaký jiný příznivý vývoj.

3. DLOUHODOBÁ SELEKCE
V tomto způsobu investování se klade největší důraz na vynikající růstovou historii a očekává se, že tento nadprůměrný růst bude pokračovat i v budoucnosti. V některých případech může „investor“ vybírat ty společnosti, které ještě nevykázaly působivý růst, ale očekává se, že si vytvoří solidní ziskovou základnu později. (Tyto společnosti patří většinou do nějaké technologické oblasti – např. počítačové technologie, léky nebo elektronika – a velice často vyvíjejí nový produkt nebo proces, které jsou považovány za obzvláště perspektivní.)

Již jsme vyjádřili náš negativní postoj k pravděpodobnosti úspěchu investora v těchto oblastech investičních aktivit. První způsob jsme zcela vyloučili ze sféry investování, a to jak na teoretickém, tak i na realistickém základě. Obchodování s trhem není činnost, „která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos“.

Ve své snaze vybrat ty nejperspektivnější akcie, ať již pro krátkodobý horizont nebo pro delší období, stojí investor před dvěmi překážkami – první z nich má původ v lidské omylnosti a druhá pramení z povahy jeho konkurentů. Investor se může ve svých odhadech budoucího vývoje mýlit; ale i když jsou jeho předpovědi správné, stávající tržní cena již může v sobě zahrnovat všechno, co investor předpokládá.

V oblasti krátkodobé selektivity jsou výsledky hospodaření společnosti v daném roce ve své podstatě společným vlastnictvím akciového trhu; výsledky příštího roku jsou již také, do té míry, do jaké je lze předvídat, předmětem usilovného a pečlivého posuzování. To znamená, že investor, který vybírá akcie pouze na základě nadprůměrných výsledků tohoto roku nebo na základě toho, co mu bylo řečeno, že lze očekávat pro rok příští, asi pravděpodobně zjistí, že ostatní účastníci trhu udělali ze stejného důvodu stejnou věc.

Při výběru, tj. selekci, akcií pro jejich dlouhodobé vyhlídky, je investor vystaven prakticky stejným potížím. Pravděpodobnost totální chyby v předpovědi je bezpochyby větší než v případě selekce akcií na základě krátkodobých výsledků. Jelikož odborníci jsou v dlouhodobých předpovědích většinou zcela mimo, je teoreticky možné, že by investor udělal správnou předpověď budoucího vývoje, čímž by získal významný prospěch, neboť akciový trh jako celek by pracoval s chybnou předpovědí. Ale pouze teoreticky. Kolik podnikavých investorů může počítat s tím, že by díky své bystrosti nebo vizionářskému nadání měli šanci překonat profesionální analytiky v jejich oblíbené hře na předpovídání budoucích zisků?

"Inteligentní investor" je daleko nejlepší kniha, která kdy byla o investicích napsána. Je to jedna z nejčtenějších publikací svého druhu, ale také paradoxně v praxi snad nejvíce ignorovaná. Taková už je lidská povaha. Jednoduché věci se snažíme dělat složitě.

Vede nás to k následujícímu logickému, i když téměř znepokojivému závěru: aby měl investor obstojnou pravděpodobnost dosáhnout investičních výsledků, které by byly nepřetržitě vyšší než průměr, musí se chovat podle postupů a strategií, které jsou z podstaty zdravé a perspektivní a nejsou populární na Wall Street.

Existují vůbec takové postupy a strategie, kterých by mohl podnikavý investor využít?
V teoretické rovině bude odpověď znít opět „ano“; existují ale i zjevné důvody, proč se opodstatněně domnívat, že odpověď bude rovněž kladná i v praktické rovině. Každý ví, že spekulativní pohyby akciového trhu dosahují příliš daleko v obou směrech. Často se takto pohybuje celý trh, ale vždy se objeví alespoň u některých akciových titulů. Mimoto je možné, že jsou některé akciové tituly podhodnoceny, a to z důvodu nízké poptávky nebo neopodstatněných předsudků veřejnosti. Můžeme jít dále a tvrdit, že v překvapivě velké části obchodů s akciemi nemají ti, kteří jsou v těchto obchodech zaangažovaní, ani potuchy – ve slušném slova smyslu – o tom, jakou mají akcie vlastně hodnotu.

V naší knize uvedeme celou řadu příkladů (z minulosti) rozdílů mezi hodnotou a cenou. Může se tedy zdát, že inteligentní člověk s dobrou hlavou na čísla by se mohl na Wall Street náramně bavit hloupostí ostatních lidí. Tak se to může zdát, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Pořízení opomíjené, a tudíž podhodnocené akcie za účelem dosažení zisku je ve skutečnosti dlouhá a trpělivost pokoušející zkušenost. Prodej nakrátko velice populární, a tudíž nadhodnocené akcie je nejenom zkouškou odvahy a vytrvalosti, ale také zkouškou hloubky vaší peněženky. Uvedený princip je správný, jeho úspěšná aplikace není nemožná, ale rozhodně to není umění, které si lze jednoduše osvojit.

Existuje také docela široká skupina „zvláštních situací“, na které se po mnoho let dalo spoléhat, že přinesou zajímavé roční výnosy přesahující 20 %, a to při minimální úrovni rizika pro ty, kdo se dokázali v těchto oblastech pohybovat. Mezi tyto situace patří různé arbitráže mezi cennými papíry, výplaty a výnosy z likvidací podniků, různé druhy zajišťovacích operací. Mezi typické případy patří plánované fúze a akvizice, které představují ve většině případů mnohem vyšší hodnotu akcií, než jakou měly v době oznámení záměru.

V posledních letech došlo ke zvýšení počtu podobných transakcí, což bude pro zasvěcené znamenat vysoce ziskové období. Avšak jak došlo ke znásobení počtů oznámených fúzí, tak se znásobily i překážky, které těmto transakcím bránily, a tím se zvýšil počet obchodů, které se nakonec neuskutečnily; mezi těmito kdysi tak spolehlivými obchody se tedy objevil docela významný počet ztrátových transakcí. Asi také došlo k tomu, že jakmile se objevila další konkurence, celková rentabilita těchto obchodů poklesla.

Pokles rentability těchto zvláštních situací je jedinečným příkladem sebezničujícího procesu – podobného zákonu klesajících výnosů – který se rozvinul v průběhu života této knihy. V roce 1949 jsme mohli prezentovat analýzu fluktuací akciového trhu za předcházejících 75 let, která přinesla recept – založený na ziscích a stávající úrokové míře – na určování výhodné úrovně indexu DJI pro nákupy pod jeho „ústřední“ nebo „skutečnou“ hodnotou a pro prodeje nad touto hodnotou.

Jednalo se o aplikaci notoricky známého rčení Rothschildů: „Levně nakup a draze prodej.“ Tento recept měl také tu výhodu, že byl v přímém rozporu s hluboce zakořeněnou a zhoubnou zásadou Wall Street, že akcie je potřeba nakoupit, protože se jejich ceny zvýšily, a je potřeba je prodat, neboť jejich ceny klesly. Bohužel, po roce 1949 přestal tento recept fungovat. Dalším příkladem může být srovnání fungování proslulé „Dowovy teorie“ pohybů akciového trhu v období mezi roky 1897 a 1933, kdy přinášela skvělé výsledky, a období od roku 1934, kdy její fungování bylo již značně pochybné.

Posledním příkladem tzv. zlatých dolů, které již bohužel nejsou k tak široké dispozici, byly extrémně výhodné nákupy akcií: velkou část našeho vlastního fungování na Wall Street jsme zasvětili nákupům tzv. akcií „za babku“. Byly za ně považovány všechny akcie, jejichž cena byla nižší, než kolik na jednu akcii připadalo čistých oběžných aktiv (pracovního kapitálu); již se nepočítalo s budovami a dalšími fixními aktivy, ale odečetly se ještě všechny závazky společnosti. Je zřejmé, že se tyto akcie prodávaly za cenu, která byla hluboko pod skutečnou hodnotou podniku. Žádného podnikatele nebo majoritního vlastníka by ani ve snu nenapadlo prodávat svůj majetek za tak směšné ceny.

Jakkoliv to však vypadá podivně, nebylo těžké tyto anomálie na trhu najít. V roce 1957 byl publikován seznam, na kterém se nacházelo téměř 200 akciových titulů tohoto druhu. Sice různými způsoby, ale prakticky všechny tyto akcie „za babku“ se ukázaly jako ziskové investice s mnohem lukrativnějším průměrným ročním výnosem, než jakého dosahovala většina jiných investic. Ale i tyto akcie v následujících deseti letech prakticky vymizely z akciového trhu a s nimi i spolehlivý prostor pro chytrou a úspěšnou činnost podnikavých investorů. Nicméně v roce 1970, kdy byly ceny akcií velice nízko, se opět objevilo několik titulů s tržní cenou pod úrovní vlastního pracovního kapitálu a i přes relativně silné oživení trhu jich na konci roku bylo dost na to, aby vytvořily plnohodnotné portfolio.

I za současných podmínek má podnikavý investor několik různých možností, jak dosahovat vyšších než jen průměrných výnosů. Obrovský počet akcií obchodovaných na trzích musí obsahovat několik titulů, které lze podle logických a dostatečně spolehlivých kritérií identifikovat jako podhodnocené. Tyto akcie by pak měly v průměru přinášet uspokojivější výnosy, než jaké generuje index DJI nebo jiný představitel trhu.

Podle našeho názoru nestojí investorovi hledání těchto akcií za námahu, pokud nepřidá, řekněme, 5 % dodatečného výnosu před zdaněním k průměrnému ročnímu výnosu z akciové složky jeho portfolia. Pokusíme se vytvořit několik postupů, které by mohl aktivní investor pro výběr atraktivních akcií použít.lách.

Cílem tohoto revidovaného vydání Inteligentního investora je aplikovat Grahamovy myšlenky na podmínky současných finančních trhů a přesto nechat jeho původní text v nedotčené podobě (s výjimkami poznámek pod čarou uváděných pro vysvětlení). Po každé Grahamově kapitole následuje komentář. V těchto průvodcích čtenáře po původním textu jsou uváděny i současné příklady, na kterých je nejlépe možné pozorovat jak aktuální - a jak osvobozující - zůstávají Grahamovy zásady i v současnosti.

Úryvek z knihy: Inteligentní investor

1. díl: I opatrný investor může dobře vydělávat

REKLAMA

Úryvek je z knihy
"Inteligentní investor"
vydané nakladatelstvím
Grada Publishing,
více informací naleznete na
www.grada.cz 



 

Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust
Investovat, nebo obchodovat? Analytik radí, co je větší jistota

Být investorem, nebo traderem čili obchodníkem? Takovou otázku si klade většina těch, kteří se rozhodli zhodnotit své prostředky na finančních trzích. Co je...  celý článek

Ilustrační snímek
Novinky v investování: od ledna začnou platit jasnější pravidla

Češi mají v podílových fondech investováno asi 445 miliard korun. Někteří se však spálili a investovali na doporučení poradců, aniž tušili, že poradci za svá...  celý článek

Ilustrační snímek
Sedm ukazatelů, podle kterých poznáte správnou akcii

Kdo by nechtěl investovat do akcií, které budou vynášet. Jenomže jak poznat tu správnou akcii? Střílet od boku a investovat naslepo rozhodně není nejlepší...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

V září se 60 miliard korun octne „na ulici“
V září se 60 miliard korun octne „na ulici“

České ministerstvo financí včera oznámilo, že v září neprodá žádné nové pokladniční poukázky a jen 16 miliard korun dlu... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.