Základní podmínkou, na kterou si musí každý poplatník odpovědět, je, zda vůbec splňuje možnost uplatnění tohoto institutu. Základní podmínkou je existence manželského svazku a výživa alespoň jednoho dítěte žijícího ve společné domácnosti. Zákon tady jednoznačně vymezuje, že společného zdanění nemohou využít dnes stále častější svazky druh – družka.
I vysokoškolští studenti jsou vyživované děti
Z pohledu přesného časového okamžiku jde o to, že musí být oddáni jako manželé nejpozději k 31.12.2006 a zároveň nejpozději k tomuto datu musí vyživovat alespoň jedno dítě. Může jít přitom klidně i o výživu dítěte osvojeného. Dost často se poplatníci ptají, zda jejich potomek například ve věku 24 let studující VŠ a přes týden ubytovaný na VŠ koleji splňuje tuto podmínku. Ani v tomto případě nic nebrání využití společného zdanění. Musí zde být splněna podmínka, že jde o dítě mladší 26 let a soustavně se připravující na budoucí povolání.
Vyplatí se u všech s rozdílnými příjmy, živnostníci nechť vyzkouší spolupracující osobu
Společné zdanění manželů funguje na jednoduchém principu, a to progresivní sazbě daně z příjmů fyzických osob. Pro pochopení celého systému si musí poplatníci uvědomit, že jejich příjmy jsou zdaňovány sazbou daně v závislosti na jejich výši. Platí tady úměra, že čím vyšších příjmů poplatník za zdaňovací období dosáhne, tím větší podíl příjmů bude zdaněn vyšší sazbou (viz tabulka).
|
Základ daně |
Daň |
Ze základu přesahujícího | |
|
Od Kč |
Do Kč | ||
|
0 |
121 200 |
12% |
|
|
121 200 |
218 400 |
14 544 + 19% |
121 200 |
|
218 400 |
331 200 |
33 012 + 25% |
218 400 |
|
331 200 |
A více |
61 212 + 32% |
331 200 |
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že člověk s příjmem jeden milión zdaňuje v nejvyšší sazbě více než dvě třetiny vydělaných peněz.
Společné zdanění tedy umožňuje poplatníkům (v našem případě manželů) sloučit a následně rovným dílem rozdělit jejich dosažené příjmy v roce 2006 a tím pádem zjednodušeně řečeno zdaňovat více peněz v nižších daňových sazbách. Je nutné se na to dívat společnou optikou obou partnerů, protože ti realizují společnou daňovou úsporu. Součet jejich daňových povinností v rámci společného zdanění je nižší než součet daňové povinnosti z jejich individuálně podaných daňových přiznání.
300 000 KČ NA BYDLENÍ OD STÁTUČím rozdílnější příjmy manželů, tím větší úspora
Z výše uvedeného odstavce a tabulky je každému jasné, že čím více se liší příjmy partnerů, tím výhodnější je využití společného zdanění. Vzhledem k tomu, že se málokterému páru stane, aby vydělal v roce 2006 navlas stejné peníze, tak se společné zdanění vyplatí skutečně takřka každému páru.
Tento efekt se navíc ještě zvýrazňuje v případě, že by jeden z manželů v roce 2006 nedosáhl žádných zdanitelných příjmů. V takovém případě by si tento poplatník nemohl například uplatnit příspěvky na penzijní připojištění ve výši 12 000 Kč apod. Pakliže ovšem díky společnému zdanění na něj druhý manžel převalí polovinu svých příjmů, tak si i o tyto položky sníží daňový základ a celá úspora se ještě zvýrazňuje.
DAŇOVÉ FORMULÁŘE ONLINE: STAHUJTE ZDEPodnikatelé – konzultace s daňovým poradcem se možná vyplatí
V případě manželů, kteří jsou oba zaměstnanci či jeden bez příjmů, je výhodnost společného zdanění nezpochybnitelná. Poněkud složitější s institutem společného zdanění to mají podnikatelé. Zde jim daňová realita přináší mnohem pestřejší paletu nástrojů a společné zdanění se jim nemusí za určitých okolností vyplatit.
V první řadě mohou živnostníci využívat (a také to dělají) institut spolupracujících osob – nemusí jít přitom pouze o manželku, ale i o ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Institut spolupracující osoby přitom nelze kombinovat se společným zdaněním – musí se rozhodnout pro jednu formu daňové optimalizace.
Další nebezpečnou proměnou jsou daňové ztráty živnostníka. V zákoně existují omezení odečtu daňové ztráty od základu daně. Ztráty lze daňově odečíst od poloviny společného základu daně, pokud ztráta pochází z let 1999 až 2004. Pokud pochází ztráta z roku 2005 (existovalo společné zdanění), pak nemůžeme o ztrátu snížit polovinu společného základu daně. V těchto případech se nemusí společné zdanění vyplatit a je třeba být při jeho aplikaci nanejvýš opatrný s ohledem na optimalizaci daňové povinnosti.
Nevyužít společné zdanění manželů by byla u těch poplatníků splňujících nastavené vstupní podmínky bezesporu velká daňová chyba. Vzhledem ke stále hlubší diferenciaci příjmů poplatníků může přinést daňové úspory v řádech desetitisíců. Pouze ve specifických případech podnikatelů je nutné využití tohoto institutu porovnávat s ostatními nástroji a za určitých okolností od něj raději upustit.
