Rozchod společná hypotéka zkomplikuje

Rozchod společná hypotéka zkomplikuje

Společnou hypotéku s partnerem dobře zvažte. Nezřídka končí u soudu

  • 33
V Česku přibývá nesezdaných párů, které hledají společné bydlení. Pokud se rozhodnou řešit situaci pomocí hypotéky, je vhodné zvážit, zda by si hypotéku nemohl vzít pouze jeden z partnerů. Při rozchodu totiž takové řešení výrazně usnadňuje situaci.

Při uzavírání úvěrové, zástavní a kupní smlouvy jen málokdo přemýšlí nad tím, jak to bude s hypotékou v případě, že vzájemná náklonnost vyprchá a další soužití pod jednou střechou nebude možné. Bohužel jde o stále častější případy.

Nepříjemnou, avšak poměrně častou událost budeme demonstrovat na příkladu dvou mladých lidí, kteří řeší otázku bydlení a zároveň se jim nechce uzavřít manželství. Společně si vyhlédnou existující byt a dohodnou se s majitelem na koupi. Protože nemají dostatek hotovosti, využijí i hypoteční úvěr.

Pokud to jde, ať si vezme hypotéku pouze jeden partner
Pro získání hypotéky na pořízení bytu budou potřeba tři základní smluvní dokumenty.

- úvěrová smlouva mezi bankou a hypotečním dlužníkem. Banka podle ní poskytne peníze na nákup nemovitosti. Dlužník se zavazuje ke splácení po dobu deseti až třiceti let podle svých možností.

- zástavní smlouva. Ta zřizuje zástavní právo k nemovitosti ve prospěch banky. Slouží tak k zajištění pohledávky v případě, že by dlužník neplnil své povinnosti.

- kupní smlouva, která upravuje převod nemovitosti.

V případě lidí žijících takzvaně na psí knížku stojí za zvážení, zda není lepší, aby si hypotéku vzal pouze jeden z partnerů. To samozřejmě předpokládá, že alespoň jeden z nich má takové příjmy, aby mu banka jako jednotlivci hypotéku poskytla. Pokud se na takovém postupu oba partneři dohodnou, odpadnou jim případné tahanice při rozchodu. Nezřídka ovšem do smluv vstupují oba partneři.

Partneři v úvěrové i kupní smlouvě
Pokud se partneři dohodnou nebo tak učiní kvůli získání dostatečné bonity z pohledu banky, vystupují ve výše uvedených smluvních vztazích společně. Ve smlouvě o úvěru vystupují jako spoludlužníci a v kupní smlouvě jako podíloví spoluvlastníci a každý má právo ke stejně velkému podílu z bytu.

Představme si situaci, že náš mladý nesezdaný pár si skutečně takto společně vyhlédnutý byt pořídil a po roce splácení hypotečního úvěru se jejich vztah rozpadl.

Při rozchodu vám bude banka dělat četníka
Dvojici se nabízí hned několik možností řešení, každá z nich je ale poměrně komplikovaná. Základní možností je prodej bytu zatíženého hypotékou novému majiteli. V ideálním případě půjde o majitele s dostatečnou hotovostí. Dá se očekávat, že prodejní cena takového bytu převýší dlužnou jistinu hypotéky, a tudíž by se z ní mohl jednorázově zaplatit závazek banky, včetně všech poplatků a úroků. Existuje i naděje, že zbývající část by si oba bývalí partneři rozdělili. Ale pozor: vzhledem k uzavřené zástavní smlouvě musí celou transakci povolit banka.

Další možností je, že nový vlastník sice nebude mít hotovost, ale dostatečnou bonitu na převzetí hypotečního úvěru u banky. I takovou transakci ovšem musí schválit banka.

Z právního pohledu nejkomplikovanější situací je takový rozchod, kdy podíloví vlastníci nemovitosti a spoludlužníci nechtějí nemovitost prodat, nýbrž jeden z nich se rozhodne pokračovat v hypotéce. V první řadě musí bance prokázat, že jeho bonita je dostatečná a sám bez podpory druhého partnera dokáže ve splácení pokračovat. Následně dojde k úpravě smluv, ve kterých zmizí spoluvlastník nemovitosti a spoludlužník.

Kamenem úrazu bývá dohoda rozcházejících se partnerů ohledně vzájemného vyrovnání. Ze smluvních vztahů odcházející partner může například namítat, že v rámci splácení hypotéky utratil mnoho peněz. Nezřídka takové věci končí až u soudu, který provede vzájemné vypořádání partnerů. Proto je dobré společnou hypotéku nesezdaných partnerů důkladně zvážit.