"Penzijní fond i stát může zkrachovat. Spoléhat se na kohokoliv jiného než sám na sebe, je vždy riziko. Lidé mají mít svobodu, aby se zabezpečili na penzi způsobem, který sami uznají za vhodný," říká analytička Markéta Šichtařová. Jak dodává, průběžný státní důchodový systém nemůže nikdy zkrachovat. "I když v něm může být méně peněz, poběží pořád dál."
ProfilMarkéta Šichtařová Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. V bankovnictví působila řadu let jako vedoucí týmu finančních analytiků. V letech 2006 a 2007 pracovala jako vedoucí týmu ekonomických poradců ministra financí. Je ředitelkou společnosti Next Finance, která zpracovává ekonomické analýzy a prognózy.
|
Její tým nedávno modelově propočítal, jak si polepší v důchodu člověk, který bude do penzijního fondu odvádět po dobu 35 let jednu dvanáctinu ročního příjmu, tedy jeden měsíční čistý plat. Analytici přitom přihlíželi nejen k inflaci, růstu ekonomiky, ale i k růstu průměrné životní úrovně, která bude za 35 let výrazně vyšší než nyní.
Zjištění bylo šokující. "Spočítali jsme, že daný člověk naspoří v penzijním fondu za 35 let tolik peněz, které ho udrží v důchodu na průměrné životní úrovni jen osm měsíců," říká analytička.
Zhruba 94 procent lidí podle průzkumů stále spoléhá jen na státní penzi. Nakolik by měli Češi z této představy ubrat?
S touto interpretací tak trochu nesouhlasím. Vnímám to tak, že 94 procent lidí počítá s tím, že od státu dostane státní penzi, ale vedle toho se snaží zabezpečit sami. O důchodové reformě se hovoří skoro 20 let. Lidé pochopili, že se nemohou spoléhat jen na stát. Penzijní reforma se tak řídí samospádem, aniž by do toho stát zasahoval. Lidé mají stavební spoření, pořizují si vlastní bydlení a mají třeba i nemovitost, kterou mohou v budoucnu prodat. Někteří mají zlato, někdo investuje do akcií.
Většina lidí ale vůbec netuší, jaká penze je v budoucnu čeká. Nakolik je podle vás tento údaj klíčový?
Je to naprosto zásadní údaj. Vláda ale zatím neřekla, jakým způsobem bude důchod v prvním pilíři počítat, což je má největší výtka k chystané penzijní reformě. Pokud netušíme, jakou státní penzi dostaneme, nemůžeme se rozhodnout, zda je nebo není zajímavé zúčastnit se druhého pilíře penzijní reformy. Když část peněz vyvedu do druhého pilíře, státní penze se mi tím zmenší. Otázkou ale je, zda to celkově "hodí" více nebo méně peněz. Až budu znát odpověď na tuto otázku, budu moci říci, zda se chci nebo nechci zúčastnit druhého pilíře.
Jaké informace by měli lidé dostávat, aby začali tušit, kolik v penzi dostanou?
Na výplatní pásce by mělo být jasně napsáno, jaká je hrubá mzda, kolik odvádí na důchod zaměstnanec a jeho zaměstnavatel, kolik si lidé platí do zdravotního systému a jaká je daň z příjmu. Všechny tyto částky by měly být jasně rozepsány, aby lidé začali rozlišovat, jaký mají čistý příjem a kolik stojí i svého zaměstnavatele. Na vyžádání, třeba na Czech Pointu, by měli mít lidé možnost se dozvědět, kolik let již mají odpracováno, kolik korun do systému vložili a na jaký státní důchod by v daném momentě dosáhli.
Kalkulačka |
Co může lidi motivovat, aby se rozhodli dobrovolně spořit na penzi ve fondech?
U mladého člověka může být jediným motivem vysoký příspěvek zaměstnavatele, který přebije všechny nevýhody a rizika druhého pilíře. Otázkou ale je, zda budou zaměstnavatelé ochotní takový příspěvek vůbec poskytovat. Hlavním motivem může být i to, že se lidé nechtějí sami starat jak se zabezpečit na penzi. Motiv vstoupit do druhého pilíře mohou mít také lidé, kteří mají do důchodu méně než 10 let. Kdo má krátkou dobu do penze, nevystavuje se tak vysokému riziku, že dojde k celospolečenským změnám.
Jak se díváte na to, že rozhodnutí vstoupit do druhého pilíře má být nevratné. Jaká rizika mohou hrozit?
Do stávajících penzijních fondů mají lidé možnost vstoupit kdykoli, třeba deset let před důchodem. A stejně tak lze vystoupit, i když třeba za cenu určité ztráty. Ve druhém pilíři ale vratný krok není zakotvený, což také kritizuji. Kdo se přihlásí, nebude moci nikdy vystoupit. Pokud fond zkrachuje, bude vytunelovaný, dojde-li k měnové reformě, například k přechodu na euro, je dost možné, že v něm nemusí zůstat nic nebo jen příliš nízké částky. Pak by se lidem hodila státní penze. Přihlásit se do druhého pilíře doživotně, kdy není jisté, jak se v budoucnu promění, je tak příliš značné riziko.
VideoEkonomové Šichtařová a Pikora sehráli etudu proti povinnému spoření na penzi. Podívejte se zde. |
Je možné, aby dal stát záruky, že se dobrovolný druhý pilíř nezmění v povinnost?
Neumím si představit jakoukoliv garanci, která by mohla říci: příštích padesát let systém nezměníme. I když se tato vláda zaručí, další se může zaručit třeba obráceně. Maďaři dělali penzijní reformu navždy, Poláci též a v obou zemích již proběhla reforma reformy. Jakmile nemá stát peníze, začne hned pošilhávat po penzijních fondech, aby z nich peníze vyvedl. Je to obrovský rezervoár peněz, který je pro stát lákadlem. Neexistuje proto žádná záruka, že se nastavený systém nezmění.
Teď ale vláda oznámila, že druhý pilíř bude dobrovolný.
Je to jednoznačně dobrá volba. Ve financích platí základní princip – každý má jiný sklon k riziku, každý je jiného věku a tím si musí dávat jiný pozor. Každý má také jiný majetek a může si dovolit jinak riskovat. Vláda ale nejprve zvažovala, že všichni bez rozdílu budou spořit s penzijními fondy povinně, protože to je vhodné pro každého. Původní návrh, kdy jsme se všichni měli stát povinně gamblery, odmítám. Každý potřebuje jiný mix rizika.
Co říkáte tomu, že se již při odchodu do penze nebude u žen přihlížet k počtu vychovaných dětí?
Není mi jasné, proč někdo, kdo nemá děti, by měl jít do důchodu v jiném věku, než ten, kdo děti vychová. Je to kuriozita našeho systému. Nejde o to, co je a není spravedlivé, ale spíše o to, co je penzijní systém schopný financovat. Nelze proto čekat nic jiného, než že se bude věk pro odchod do důchodu zvyšovat a že se automaticky sjednotí u mužů i u žen.
Kdy tipujete, že půjdete do důchodu?
Těžko říci, co bude ode dneška za třicet let, je mi 35 let. Tipuji, že v době, kdy se mě odchod do důchodu bude týkat, to bude minimálně v 70 letech, možná i později.
