Spořit, nebo nakupovat? Investice, krize a Rothschildovo pravidlo

Nakupujte, když na ulicích teče krev, radil před dvěma sty lety s jistou nadsázkou Nathan Rothschild akciovým investorům. Těžké časy jsou od nepaměti střídány lepšími a každá krize jednou pomine. Nákup je výhodný tehdy, když jsou ceny nízko, protože je zle.

Něco podobného teď kupodivu zažívá Afghánistán: zatímco v zemi zejména na bojištích teče krev, afghánská měna ve směnárnách tamních bazarů posílila od 11. září zhruba o 100 procent. Nečekaný jev vyjadřuje to, co měl na mysli Nathan Rothschild - přestože konec války je zatím v nedohlednu, je tu už naděje.

Česka se situace dotýká zatím velmi nepřímo. Hlavou proběhne otázka: Co s penězi po teroristických útocích? Změnil se svět natolik, že je načase přesměrovat finance?

USA, Japonsko i Evropa stagnuje či zpomaluje. Celosvětové hlemýždí tempo může zbrzdit i český hospodářský růst. Teroristé zamíchali kartami: budeme muset dát více peněz na boj proti dříve netušeným nebezpečím, aerolinky prožívají své těžší chvíle, cestovní kanceláře netrpí návalem turistů do některých končin světa a sdělovací prostředky jsou sledovány více než v časech před útoky.

Nakupujte, když na ulicích teče krev, radil před dvěma sty lety s jistou nadsázkou Nathan Rothschild akciovým investorům. Těžké časy jsou od nepaměti střídány lepšími a každá krize jednou pomine. Nákup je výhodný tehdy, když jsou ceny nízko, protože je zle.

Něco podobného teď kupodivu zažívá Afghánistán: zatímco v zemi zejména na bojištích teče krev, afghánská měna ve směnárnách tamních bazarů posílila od 11. září zhruba o 100 procent. Nečekaný jev vyjadřuje to, co měl na mysli Nathan Rothschild - přestože konec války je zatím v nedohlednu, je tu už naděje.

To však nemění mnoho na tom, že prudké změny investičního chování v Česku jsou nepravděpodobné, protože k nim nejsou racionální důvody. I ve zbytku letošního roku zřejmě nad mezinárodně politickými vlivy převáží jednoduchá a stále přítomná úvaha o tom, které rohy investičního trojúhelníku je třeba přednostně naplnit, když všechny naráz naplnit nelze: co nejvyšší výnos, co nejvyšší likviditu nebo co nejvyšší bezpečnost investice. Odpovědi budou individuální podle založení investora.

Útěk z korun do deviz ani nákupní horečky asi nehrozí. Lidé už jsou zkušenější než v roce 1997, kdy mnozí měnili své koruny za devizy a předražené ledničky, aby je po pár měsících se ztrátou měnili zpět (dolary, nikoliv ledničky). Investice do deviz byla po většinu 90. let spíše ztrátovou akcí, protože úroky v korunách byly vyšší a kurs víceméně stabilní. Krátkodobě je možný spekulativní zisk, dlouhodobě je však i nadále bezpečnější ponechat vklady v korunách. S přibližováním se české ekonomiky Evropské unii lze totiž počítat se vzlínáním českých cen v eurech na úroveň EU, a aby to neznamenalo přílišný nárůst korunových cen, bude tento proces nejspíš probíhat zčásti přes zhodnocování kursu koruny.

Co platí obecně ve vztahu měn, nemusí platit v jednotlivostech. Kdo najde dobré investiční příležitosti v zahraničí, jakými se nedávno staly některé farmaceutické a zbrojařské firmy, může koupit devizy a za ně pak konkrétní zahraniční akcie s vyhlídkou na zisk. Ale ani cenné papíry zasažených firem nemusí být jen prodělkem. Tak třeba akcie některých aerolinek už zlevnily natolik, že podaří-li se zvládnout otázku bezpečnosti letecké dopravy, může pozdější růst jejich kurzů znamenat také výdělek. Opět podle Rothschildova pravidla: nakupujte, když z hospodářských výkazů aerolinek teče krev...

Dobrou investicí nejspíš zůstanou i domácí nemovitosti. I tady je dobré poslechnout Rothschilda a nakupovat nejraději na konci recese levně. Tam sice už nejsme, ale na konci konjunkturního vzedmutí také ještě zdaleka ne. Navíc i trh nemovitostí bude více ovlivněn vstupem do Evropské unie než teroristy. Ceny domů či garáží se jednou dostanou na úroveň běžnou v EU a poptávka zvenčí sem bude proudit volněji než dnes. To velmi pravděpodobně povede k nárůstu cen domácích nemovitostí. Možná kromě mrakodrapů...

Pro někoho jsou nemovitosti příliš málo likvidní a akcie příliš riskantní, a tak zvolí třeba obyčejný bankovní vklad, stavební spoření či penzijní nebo životní pojištění, nebo třeba investici do podílového fondu. Možností je mnoho a na tom nic nezměnil ani strach před teroristy.

Samozřejmě nelze zcela vyloučit ani - jakkoliv dnes nepravděpodobnou - možnost rozsáhlejšího mezinárodního konfliktu. V takových chvílích se investoři utíkají k méně zranitelným formám uložení peněz. O dluhopisech, které se proměnily v cáry papíru, by mohli vyprávět investoři nejen z dob první světové války. Na území, kde se bombarduje, ani nemovitost není bezpečná. V nejtěžších dobách k nejoblíbenějším investičním nástrojům patří zlato a potraviny. Neklidný neinformovaný investor se bude chovat jinak než investor rozvážný, ale i ten první by měl vzít do úvahy poselství svých afghánských kolegů: afghání (afghánská měna) roste, takže na dalekém obzoru se rýsují lepší časy.

Souhlasíte s Rothschildovým pravidlem? Je podle Vás opravdu ten správný čas k nákupům akcií, nebo americké akciové trhy ještě nedosáhly na pevnou půdu pod nohama?