Zatímco banky poskytující klasické spotřebitelské úvěry roční úrokovou sazbu uvádějí a na jejím základě vypočítají klientovi splátkový kalendář, tak kupříkladu splátkové společnosti s touto veličinou nepracují. Klient, který si doposud pořídil zboží na splátky, si byl schopen ze smlouvy a splátkového kalendáře vypočítat maximálně rozdíl mezi celkovou sumou splátek a pořízením zboží za hotové. Tato informace však zdaleka neumožní běžnému klientovi porovnat výhodnost nákupu na splátky kupříkladu s bankovním úvěrem. Nejlepší způsob pro srovnání splátkového prodeje a bankovního úvěru vede přes efektivní úrokovou míru, což je však poměrně obtížná matematická operace a k jejímu výpočtu je potřebná slušná znalost finanční matematiky či použití vhodného finančního softwaru.
Vládní návrh zákona však tuto hru se spotřebitelem zakazuje a spotřebitel má právo vědět nejen kolik zaplatí navíc v porovnání s cenou zboží za hotové, nýbrž i roční úrokovou sazbu. Klient si tedy díky ní bude moci porovnat jednotlivé nabídky, neboť právě povinnost zveřejňovat při podpisu každé smlouvy roční efektivní úrokovou sazbu mu to umožní.
Kromě toho návrh zákona zakazuje používat ve svých reklamních sloganech jinou než roční úrokovou sazbu. Doposud bylo ze strany poskytovatelů spotřebitelských úvěrů obvyklé, že zveřejňovaly místo roční úrokové sazby hodnotu měsíční, což vyvolávalo představu velmi výhodných úvěrů.
Další výraznou změnou směřující k narovnání vazeb mezi dlužníkem a věřitelem je ustanovení týkající se možnosti dlužníka splatit předčasně spotřebitelský úvěr. Banky či splátkové společnosti se totiž předčasnému splacení úvěru v mnoha případech bránily či klienta za to sankcionovaly. To však již návrh zákona nepřipouští a dlužník bude podle něho moci splatit úvěr předčasně, aniž by za to byl nějak sankcionován.
V oblasti leasingu dochází k zásadní změně v oblasti odebírání leasovaného předmětu. Dosavadní právní úprava umožňovala leasingové společnosti zabavit nájemci předmět bez jakékoli finanční náhrady. Mohlo se tedy stát, že nájemce zaplatil na splátkách osobního automobilu dvě stě tisíc a vzhledem k jeho nepříznivé finanční situaci a neschopnosti dále hradit splátky mu leasingová společnost vozidlo zabavila bez jakékoli finanční kompenzace. Nový návrh zákona však takové jednání pronajímateli nedovoluje, neboť ten se musí s nájemcem přiměřeně vyrovnat.
V následující tabulce uvádíme, jak obtížné je pro klienta porovnání výhodnosti nabídek na trhu za současných podmínek, kdy není charakter nabídek spotřebitelských úvěrů sjednocen
| bankovní SÚ | Splátkový prodej | Revolvingový úvěr | |
| akontace | není | 5 000* | není |
| výše úvěru | 45 000 Kč | 45 000 Kč | 45 000 Kč |
| úr.míra | 14% p.a. | neuvedena | 2,3 % p.m. |
| poplatky | 900 | 0 | 0 |
| počet splátek | 12 | 12 | 12 |
| výše splátky | 4 040 Kč | 4 200 Kč | 11krát4 500 Kč+ 1krát 2 184 Kč |
| celkem zaplaceno | 49 380 Kč | 50 400 Kč (bez akontace) | 51 734 Kč |
| Navýšení - úvěr | 4 380 Kč | 5 400 Kč | 6 734 Kč |
| Navýšení/úvěr | 1,097 | 1,12 | 1,15 |
| ef.úroková míra | 17,85% | 21,46% | 27,1% |
Vysvětlivky k tabulce: Především je třeba si uvědomit, že uvedená tabulka rozhodně neslouží k porovnání výhodnosti jednotlivých typů spotřebitelských úvěrů. Hodnoty vstupních dat dosahují obvyklých hodnot na trhu, avšak smysl tabulky je třeba hledat někde jinde.
* pro splátkový prodej je obvyklé složení desetiprocentní akontace. Klient tedy v tomto případě zaplatí u obchodníka pět tisíc a od společnosti získá úvěr 45 tisíc (stejná hodnota jako u ostatních dvou typů)
Poslední řádek tabulky obsahuje hodnoty již několikrát zmiňované efektivní úrokové míry, která umožňuje objektivní srovnání jednotlivých produktů s různě nastavenými podmínkami úročení i splácení. Současná právní úprava však poskytovatele spotřebitelských úvěrů k jejímu zveřejňování nenutí, což běžnému spotřebiteli neumožňuje porovnání výhodnosti jednotlivých produktů. Splátkové společnosti toho samozřejmě využívají, i když jsou samozřejmě schopny efektivní úrokovou míru spočítat a obdobná situace je u nákupních úvěrových a kreditních karet. Tuto nevýhodu na straně spotřebitele však nový návrh zákona o spotřebitelském úvěru odbourá. Na principu revolvingového úvěru fungují v současné době bankovní kreditní karty či nákupní úvěrové karty od splátkových společností.
Kromě toho ještě nový návrh zákona o spotřebitelských úvěrech upravuje sankce adresované poskytovateli spotřebitelského úvěru, nesplní-li několik výše uvedených změn. V případě, že věřitel poskytne úvěr za podmínek neodpovídajících uvedeným změnám a klient se proti tomu odvolá, pak bude spotřebitelský úvěr brán jako bezúročný.
Zmiňovaný návrh zákona by tedy měl výrazně posílit smluvní pozici dlužníka v oblasti spotřebitelských úvěrů a zároveň umožnit klientům objektivní srovnání jednotlivých nabídek na trhu. Zároveň by mohl zvýšit zdravý konkurenční boj mezi jednotlivými poskytovateli spotřebitelských úvěrů, z čehož by měl profitovat spotřebitel. Je jen škoda, že zákon s největší pravděpodobností nabude účinnosti až začátkem příštího roku, což znamená, že v letošním roce si ještě výhodnost spotřebitelských úvěrů tak snadno nezjistíme.
Myslíte si, že návrh zákona o spotřebitelských úvěrech je krok správným směrem? Povedou změny v zákoně k likvidaci těch, kteří se snaží klienta nepravdivě informovat o skutečné ceně úvěru? Těšíme se na vaše názory.
 |
