Umění spravovat domácí kasu přejímáme velmi často od svých rodičů. Někdy ale volíme vlastní cestu, která nám vyhovuje více. Třeba rodinné finance svěříme partnerovi, protože umí nakládat s penězi lépe, nebo se tak alespoň tváří.
Z finančního ministra se může stát diktátor
Příkladem může být Irena z Prahy. Po svatbě souhlasila, že si s manželem založí jen jeden společný účet a platební kartu a přístup k penězům bude mít jen manžel. "Aby v tom byl přehled," shodli se. Zprvu to fungovalo. Na nákupy a další výdaje dostávala žena potřebnou hotovost. Vždy ale musela o peníze požádat, i když společné konto pravidelně zvedala o velmi slušný příjem.
Po letech muž přitvrdil a začal manželce utahovat finanční kohoutek. Irena se dostala do pasti. Nabyla pocit, že je na muži existenčně závislá. Zdůvodňovat musela každý výdaj a kvůli penězům bylo v domácnosti často i dusno. "Když se ti to nelíbí, můžeš jít," začala od muže slýchat. Zřídila si vlastní konto a své peníze teď spravuje sama. O kontu s tučnými úsporami ale dál rozhoduje jen její muž.
Co odhalil průzkumAsi deset procent rodin nemá vytvořenou vůbec žádnou finanční rezervu pro případ nenadálých událostí. Ostatním se spořit daří. |
Peněžní sólisté mohou vzájemně narazit
V Česku přibývá stále víc lidí, kteří spravují svou domácí kasu zcela sami. Jednočlenné domácností jsou totiž podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu nejvíce rostoucím typem domácností. Žije v nich téměř 1,2 milionu lidí, což je o třetinu více než v roce 2002. Peněžním sólistou je i František z Hradce Králové. Po škole si během několika let vypracoval velmi slušnou kariéru, pořídil byt a našel partnerku. I ona byla zvyklá spravovat své peníze sama.
Po nastěhování do jeho bytu se partneři dohodli, že o vlastních penězích bude nadále rozhodovat každý zvlášť a na společné výdaje, jako je jídlo nebo účty za bydlení, přispějí rovným dílem. Společně investovali i do lepšího vybavení bytu.
Soužití ale přestalo klapat. Když za sebou žena práskla dveřmi, odvezla za zády muže i všechny společně zakoupené věci. Bývalý partner s ní teď vede spory. "Chci vrátit část peněz, nemohu ale doložit, že jsem na vybavení přispěl. Žádnou písemnou dohodu jsme neuzavřeli," říká.
Uvážliví demokraté si musejí vždy důvěřovat
Manželé Mirek a Eva vedou domácí kasu demokraticky. Mají dva společné účty a navzájem si důvěřují, že jeden druhého v rodinných financích nepodrazí. "Neumím si představit, že bych za zády manželky vybral pro sebe část peněz a utratil je bez jejího vědomí. Naše rodinná vydání fungují na jednoduchém principu – utrácíme jen tolik, aby nám na konci měsíce zůstala vždy alespoň nějaká úspora," říká muž.
O všech příjmech a výdajích rodiny mají oba partneři jasný přehled. A stejně tak i o částce, kterou již společně naspořili na důchod včetně finanční rezervy pro případ nenadálé události. Větší investice rozhodují společně a díky úsporám vytvořených během několika let si zatím nikdy nemuseli brát půjčku.
Účetní rozpočtáři se neobejdou bez důslednosti
Na důvěře je založené i vedení domácí kasy manželů Karla a Ivany z Brna. Karel má soukromou firmu, snaží se co nejvíce snižovat náklady a uspět v konkurenci. Podnikání ho naučilo, že se vyplatí mít přehled i ve výdajích a nákladech, které zatěžují rodinný rozpočet.
S manželkou si proto zřídili malé domácí účetnictví a pravidelně do něj zapisují všechny příjmy a výdaje včetně účtů za elektřinu, vodu a plyn. "Zabere to sice čas, ale nám se to vyplatilo. Zbytečně nevyhazujeme peníze oknem," shodují se manželé. Větší investice vždy plánují a nelitují čas porovnávat ceny výrobků a služeb.
Věční finanční začátečníci končívají i v dluzích
Celkem deset procent českých domácností vede rodinnou kasu tak, že žije od výplaty k výplatě. Na konci měsíce jim nezbývá ani koruna. Někteří se chovají ale jako věční finanční začátečníci. S vedením domácí kasy si příliš hlavu nalámou a řídí se pravidlem: "Nějak to dopadne." Když peníze chybí, jdou si půjčit. Slevit z životních potřeb se jim totiž moc nechce.
Dluhové poradny hlásí, že lidí, kteří umí dovést svou domácí kasu na pokraj osobního bankrotu, přibývá. "Za uplynulé pololetí navštívilo občanské poradny už 3 200 lidí, to je téměř jako za celý loňský rok, kdy pomoc vyhledalo celkem 3 800 klientů," uzavírá ředitel Asociace občanských poraden Stanislav Skalický.