Pokud máte smlouvu mladší než šest let, u které ještě neuplynula takzvaná vázací lhůta, stavební spoření se nevyplatí rušit. Přišli byste totiž nejen o celou státní podporu, ale navíc byste museli zaplatit i sankční poplatek. Ten se u jednotlivých spořitelen pohybuje od 0,5 do 0,9 procenta z cílové částky.
U smlouvy starší než šest let se určitě vyplatí porozhlédnout se po možných alternativách. Počítejte však s tím, že k penězům na stavebním spoření se dostanete až po tříměsíční výpovědní lhůtě.
"Vzhledem k výpovědní lhůtě lze stavební spoření po vázací lhůtě považovat za tříměsíční termínovaný vklad," říká vedoucí analytik poradenské společnosti Fincentrum Josef Rajdl. Pokud tedy najdete v bankách nebo v kampeličkách výhodnější produkt, starou smlouvu o stavebním spoření zrušte.
"Hlavním kritériem je výše úroku na smlouvě o stavebním spoření. Pokud je úroková sazba dvě procenta, může klient přesunout peníze na spořicí účet s obdobným zhodnocením s okamžitou likviditou," dodává Rajdl.
Pokud má klient úrokovou sazbu vyšší, může se mu ale vyplatit u stavebního spoření dál setrvat. "V takovém případě je vhodnější vyčkat a využívat výhodného úročení minimálně do doby, než podmínky na trhu přinesou zajímavější bezpečné zhodnocení v jiných produktech," uvádí Rajdl.
U smlouvy záleží na datu
Výše státní podpory u stavebního spoření postupně klesá. Smlouvy uzavřené do roku 2003 měly státní podporu ve výši 25 procent z uspořené částky, nejvýše však 4 500 korun.
Od roku 2004 se podpora snížila o 10 procent. Nejvíce mohli lidé dostat tři tisíce korun, nebo 15 procent z naspořené částky.
Podporu za rok 2010 nechal Ústavní soud svým rozhodnutím nakonec v původní výši, za rok 2011 a roky další se má ale podpora pro všechny sjednotit na 10 procent z uspořené částky, přičemž maximum bude dva tisíce korun. To však bude muset vláda znovu prosadit v parlamentu. Kabinet pravděpodobně znovu prosadí i daň z úroků z klientových vkladů a státní podpory ve výši 15 procent.
