Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob přinesl průlom do českého trestního práva. Doposud totiž nemohla být právnická osoba trestněprávně stíhaná a v trestním řízení mohly být odsouzeny pouze konkrétní fyzické osoby, které za právnickou osobu jednaly. Přijetí tohoto zákona tak bude znamenat nové výzvy především pro policii a státní zastupitelství. Jak se s touto problematikou budou vyrovnávat státní zástupci nám v rozhovoru přiblíží Mgr. Ondřej Trčka ze státního zastupitelství v Příbrami.
Začněme trochu obecněji, co všechno zahrnuje práce státního zástupce a jakou musí mít státní zástupce vůbec kvalifikaci?
Podmínky jmenování do funkce státního zástupce jsou kromě jiného státní občanství České republiky, dosažení věku nejméně 25 let, vysokoškolské vzdělání v oblasti práva a složení závěrečné zkoušky, která následuje po nejméně tříleté praxi právního čekatele. V současné době je výběr na každé nově obsazované místo státního zástupce prováděn formou výběrového řízení. Většina uchazečů o funkci státního zástupce si projde čekatelským obdobím na státním zastupitelství, ale výběrová řízení jsou otevřená i pro kandidáty z jiných právnických profesí s odpovídajícími zkouškami.
Práce státního zástupce spočívá zejména v plnění úkolů veřejné žaloby v trestním řízení. Státní zástupce vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, což znamená především kontrolu práce policejních orgánů. Je oprávněn s konečnou platností určovat rozsah a objem důkazů, které budou vyhledávány a prováděny v přípravném řízení, což mu umožňuje podat jménem státu obžalobu a tuto zastupovat v řízení před soudem. V řízení před soudem přitom státní zástupce vystupuje jako jedna ze stran sporu. Úkolem státního zástupce tedy je, aby trestné činy byly odhaleny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.
V čem spočívá specifické postavení státního zástupce v rámci tzv. orgánů činných v trestním řízení?
Něco již bylo naznačeno výše, ale pro mě osobně specifické postavení státního zástupce vyplývá především z toho, že může aktivně ovlivňovat celý průběh trestního řízení, tedy od zahájení úkonů trestního řízení až k případnému rozsudku ve věci.
Jaké jsou nejdůležitější úkony, které státní zástupce provádí v trestním řízení?
Úkonů trestního řízení je v každé trestní věci učiněna celá řada a záleží vždy na konkrétním případě, jaké z nich je nutno považovat za nejdůležitější. Obecně lze říci, že na státním zástupci leží odpovědnost za konečné rozhodnutí v tzv. přípravném řízení, tedy v době do podání obžaloby, kdy musí rozhodnout zda trestní stíhání zastaví, přeruší, postoupí k rozhodnutí jinému orgánu, nebo podá ve věci obžalobu k soudu. Státní zástupce má také možnost při splnění zákonem stanovených podmínek trestní řízení tzv. odklonit, tedy v případě méně závažných trestných činů, ve kterých stát preferuje urovnání vztahů mezi pachatelem a poškozeným, rozhodnout o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o narovnání.
Působí státní zástupce i v některých řízeních mimo trestní? Jaké druhy případů se tedy mohou dostat státnímu zástupci na stůl?
Zákon svěřil státnímu zastupitelství působnost i v řadě netrestních řízeních. Státní zastupitelství může například ve veřejném zájmu podat návrh na zahájení řízení nebo vstoupit do zahájeného řízení v řadě řízení vedených podle občanského soudního řádu. Jedná se například o řízení ve věcech způsobilosti k právním úkonům, vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotní péče nebo ve věcech pozastavení, zbavení nebo omezení rodičovské zodpovědnosti. Dále státní zastupitelství vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, tzv. zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda. Nicméně já osobně považuji pravomoci svěřené státnímu zastupitelství v netrestní působnosti za značně nekoncepční, protože v mnoha případech se překrývají s pravomocemi jiných speciálně k tomu určených orgánů.
Pokud se jedná o aktuální problematiku trestní odpovědnosti právnických osob, co nového vůbec zavádí tato úprava do českého právního řádu?
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob přináší průlom do zásady, že trestněprávní odpovědnost lze dovozovat pouze proti konkrétní fyzické osobě. Nově lze trestněprávní odpovědnost dovozovat i proti právnické osobě, jejímž jménem nebo v jejímž zajmu byl spáchán protiprávní čin, kterého se dopustila osoba, zjednodušeně řečeno, oprávněná jednat za právnickou osobu. Odpovědnost právnické osoby může nastat a postih hrozí i za situace, kdy se přesně nepodaří určit fyzickou osobu, která za právnickou osobu jednala. Trestní odpovědnost právnických osob umožní účinnější postih některých závažných jednání (např. činů vážně poškozujících životní prostředí, jednání spojených s organizovaným zločinem apod.) a měla by také umožnit úspěšnější odčerpávání výnosů trestné činnosti.
Osvědčila se tato konstrukce již v některých evropských zemích s podobným systémem práva?
V rámci Evropské unie byla Česká republika posledním členským státem, který neměl implementovány závazky v tomto směru. Například ve Spolkové republice Německo jsou právnickým osobám ukládány quasitrestní sankce v podobě vedlejších sankčních důsledků trestného činu stanovených právnické osobě v zákoně. Nedochází k tomu sice podle zvláštního zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ale podle zákona o přestupcích, nicméně tento systém je považován za srovnatelný, jako náš systém současný. Tento systém se v praxi osvědčil a umožnil například soudu v Mnichově v případě rozsáhlého korupčního jednání zaměstnanců strojírenského koncernu Siemens uložit této společnosti sankci ve výši 395 milionů eur (více než 10 miliard korun).
Co konkrétně vyplývá z nové úpravy pro obchodní společnosti, s jakým systémem trestů je zde počítáno?
Jsem přesvědčen, že pro obchodní společnosti z nové právní úpravy vyplývá větší potřeba kontroly práce statutárních zástupců a zaměstnanců a také potřeba nastavení vnitřních sebekontrolních mechanismů, které mohou předcházet trestné činnosti. Pro posouzení tzv. přičitatelnosti spáchání trestného činu právnické osobě je totiž nutné prokázat, že fyzická osoba jednající jejím jménem nebo v jejím zájmu jednala na základě rozhodnutí právnické osoby nebo právnická osoba neprovedla takové opatření, která po ni lze spravedlivě požadovat ohledně kontroly nad činností zaměstnanců.
Zákon obsahuje poměrně rozsáhlý výčet trestů. Nejpřísnějším trestem je zrušení právnické osoby. Dále následují tresty postihující právnickou osobu na majetku, jako propadnutí majetku, peněžitý trest a propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Nakonec lze právnické osobě uložit tresty omezující její činnost, například zákaz příjímání dotací a subvencí.
Vidíte vy osobně v nové právní úpravě nějaké rozpory, které by mohly způsobit komplikace?
Právní úprava i koncepce právní úpravy jsou zcela nové a proto lze očekávat, že praxe odhalí řadu rozporů. V současné době považuji za problematickou velmi kusou úpravu ustanovení upravujících samotné řízení proti právnickým osobám, tedy procesní ustanovení. Zákonodárce předpokládá, kromě několika výjimek, využití trestního procesu dle trestního řádu. Trestní řád byl ale koncipován pro vedení trestního řízení proti konkrétním fyzickým osobám a nepředpokládá stíhání právnických osob.
Také výše zmíněný koncept vyloučení přičitatelnosti spáchání trestného činu právnické osobě, pokud právnická osoba provedla takové opatření, která po ni lze spravedlivě požadovat ohledně kontroly nad činností zaměstnanců, lze považovat za nejednoznačný. Co lze po společnosti spravedlivě požadovat zákon neupravuje a podrobněji to nerozebírá ani důvodová zpráva k zákonu.
Co by měl podle Vás management společností udělat, aby minimalizoval riziko postihu právnické osoby za trestný čin spáchaný některým z jejích zaměstnanců?
Právnická osoba bude odpovídat za trestný čin jen tehdy, jestliže zaviněně neučinila nezbytná opatření k odvrácení nebo odstranění následků uvedených u jednotlivých trestných činů ve zvláštní části trestního zákona anebo takové následky zaviněně způsobila. Obecně lze říci, že stejně jako doposud bude po obchodních společnostech požadováno, aby jejich statutární zástupci postupovali s péčí řádného hospodáře. Jsem přesvědčen, že nový zákon nepředpokládá potřebu v každé obchodní společnosti zavádět nějaké nové programy proti trestné činnosti zaměstnanců a osob jednajících za společnost.
Co všechno se tedy pro firmy novým zákonem mění?
Pro obchodní společnosti, které dosud hospodařily řádně a měly pečlivě nastavený řídící proces, nová právní úprava nic nemění. Neukládá obchodním společnostem žádné nové povinnosti, ale lze říci, že zpřísňuje postih za neplnění povinností, které již obchodní společnosti ze zákona měly.
