Vystudoval vysokou školu, ale práci v korporátu pod šéfem si nedovedl představit. Lákalo ho řemeslo. Už při studiu začal leštit hliníkové disky kol u aut. Nejprve pro sebe, pak i pro kamarády a další zájemce. „Tehdy byla doba tuningu, takže jsem přijel s autem na sraz, tam viděli mou práci ostatní a hned to chtěli také. Takže zákazníků přibývalo,“ vzpomíná na dobu začátků Štěpán Marek.
Jak jste se vůbec k leštění disků dostal?
Táta je autíčkář, tak jsem k tomu měl blízko. On je lakýrník a dělal celá auta, já se specializoval na kola. Bavilo mě to.
A z koníčka se po škole stalo i zaměstnání.
Přesně tak. Při škole jsme měl různé brigády. Došel jsem k rozhodnutí, že nechci být zaměstnaný, že nechci žádného šéfa nad sebou. Pohrdám autoritami, přiznávám to. Takže po škole jsem šel rovnou podnikat. Dělal jsem kola na výstavy, na srazy.
Štěpán Marek
|
Vše ručně?
Ano. Ale pak jsem dostal kola, která byla specifická a klasickou ruční prací je nešlo vyleštit. Zjistil jsem, že existuje technologie strojního leštění. U nás v té době ale ještě takové stroje nebyly, tak jsem si půjčil od táty a bráchy peníze a koupil si stroj v Německu. Stál skoro milion korun. To bylo před deseti lety. Splatit ho mi dalo dost práce.
Svou práci prezentujete na automobilových srazech a výstavách.
Potřebuji nadšence do aut. Takže svou práci mohu ukázat právě na takových akcích. Lidé to vidí, třeba se jim to líbí a řeknou to dál. U mě nejvíc zabírá šuškanda, že si lidé o mě řeknou. Jiná reklama nemá smysl. Jen si to představte: dám na bilboard inzerát Štěpán Marek dělá výrobky s vůní benzínu a co si pod tím představíte? Vůbec nic. Zákazníci to musí vidět.
Kolik takový stánek na výstavě stojí?
Na těch prestižnějších zaplatíte od 15 do 30 tisíc korun za 10 až 15 metrů čtverečních na dva dny. Je to docela drahé, ale je dobré se občas ukázat. Takže jezdím tak dvakrát třikrát do roka.
Navíc na jedné takové akci jste dostal nápad, jak své podnikání posunou dál.
Napadlo mě, že by bylo zajímavé vyleštit celý motor. Tehdy měla Audi A8 celohliníkový motor, tak jsem ho koupil v bazaru a vyleštil ho. Pak jsme jeden večer seděli s tátou u televize a dívali se na Top Gear a tam měli stůl z motoru a táta mi povídá: Co kdybys z toho vyleštěného motoru udělal stůl? Zkusil jsem to a hned na první výstavě ho prodal, i když nebyl levný.
To byl impulz.
Vlastně ano. Zájem o leštěná kola postupně klesal, protože se za tu dobu vytvořila v republice určitá konkurence a navíc opadla éra tuningu, který je nyní postaven téměř na hranici ilegality kvůli technickým parametrům. Tak jsem si říkal, že zkusím ty stoly. A protože, když si něco opravdu přejete, tak to k vám přijde, pozval mě tehdy jeden kamarád na vánoční akci. Pořádala ji jedna slavná automobilka a byla tam uzavřená společnost zhruba dvou stovek lidí. Na té akci jsem získal několik zakázek a pochopil jsem, že jsem se vydal správnou cestou.
Kde motory berete?
Na vrakovištích u nás i v zahraničí. Stačí se na motor podívat a už poznám, zda půjde hezky vyleštit. Nejčastěji dělám motory z BMW, audi a mercedesů.
Ale máte i luxusní kousky - ferrari, lamborghini.
To jen díky kontaktům, které mám. Podařilo se mi napojit i na závodní tým. Byla to ale mravenčí práce - vezmete za kliku mnoha dveří, které jsou zavřené, ale pak se nějaké otevřou.
Čtěte také |
Kolik stolů do roka prodáte?
Jeden stůl dělám zhruba 150 hodin, někdy i více, takže mi stačí pár zakázek do roka, abych měl práci a zároveň si vydělal. Ale teď už nedělám pouze stoly, přidal jsem další věci. Například sedačky, uvažuji o svítidlech. Můj sen je dělat celý interiér. Mít k dispozici čtyři holé stěny, dostat zadání, rozpočet, značku auta a volnou roku.
Ale už jste pár interiérů vybavil, ne?
Volala mi jedna firma, že jistý investor sbírá ferrari a s auty i bydlí. A vyžádal si stoly ode mě. Nakonec jsem tam dodávat i sedačky, které vznikly na motiv originál sedaček z ferrari. A podobně jsem zařizoval jednu benzínovou pumpu, tam to byly díly z lamborghini, protože dotyčný zákazník tam prodává kávu stejné značky a chtěl to stylově.
Pracujete sám?
Nemám žádného zaměstnance, ale spolupracuji s čalouníkem, kameníkem a truhlářem.
Uvažoval jste o tom, že byste nabídl své výrobky v zahraničí? Tam by bylo asi více zájemců?
Chvíli jsem o tom uvažoval, ale výstavy tam jsou mnohem dražší, logistika je náročnější, a ač se domluvím, tak to není reprezentativní, tudíž bych ještě musel platit někoho na překlad, a to stojí také peníze. Jsem přesvědčený, že naše země má velký potenciál, lidé tu mají peníze, takže v tuto chvíli chci být na českém trhu.
