Po čase se paradoxně těžko smiřují s tím, že by se tento stav mohl změnit a oni opět pracovali. Je však nutné zdů- raznit, že se takové chování netýká všech dlouhodobě nezaměstnaných, ale jen skupiny, které vzniklá situace začne vyhovovat.
Kdo to vzdal a kdo ne
Problematika dlouhodobé nezaměstnanosti se stala náplní výzkumu pro ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho cílem bylo zachycení základních charakteristik sociálního postavení dlouhodobě nezaměstnaných včetně jejich ekonomické situace. Podle intenzity zájmu o hledání zaměstnání je lze rozdělit do čtyř skupin. Za aktivní můžeme považovat ty, kteří tento zájem mají a práci také hledají. Jejich protipólem jsou ti, kteří se o hledání zaměstnání nezajímají a také to příliš nezkoušeli. Tyto skupiny jsou zhruba stejně velké, zahrnují 30 procent všech
dlouhodobě nezaměstnaných. Třetí skupinu tvoří jedinci, kteří i přes malý zájem o práci ji více či méně hledají. Tvoří 25 procent a jejich motivací je především nutnost splnit míru aktivity požadovanou pro výplatu sociálních dávek. Čtvrtou, svým podílem nejmenší (15 procent) část nezaměstnaných tvoří ti, kteří sice obecný zájem o hledání práce mají, ale v dané době jej neprojevovali. Obvykle totiž nevěří, že zaměstnání najdou.
Délka nezaměstnanosti podle pohlaví a vzdělání
zdroj: výzkum dlouhodobě nezaměstnaných
Zdraví jako výmluva
Zájem o hledání se s prodlužující délkou nezaměstnanosti postupně snižuje. Nejvíce aktivity projevují ti, kteří jsou nezaměstnaní jen relativně krátce (1 až 2 roky). Tato aktivita poté klesá a po 2 až 3 letech nezaměstnanosti se podíl zájemců o zaměstnání pohybuje už pod úrovní 50 procent a klesá až na třetinu u nejdéle nezaměstnaných. Důvody ztráty zájmu o hledání zaměstnání u skupiny těch, kteří
|
Přečtěte si související článek, který nese název Ztráta práce: Pád ke dnu či nový start |
se o něj příliš nezajímají, jsou v prvé řadě zdravotní. Uvádí je více než 40 procent z dotazovaných. Je však třeba dodat, že titíž lidé na jiném místě, když hodnotili svůj zdravotní stav, už k němu tak skeptičtí nebyli 20 procent z nich jej popsalo jako dobrý či celkem dobrý, 30 procent jako spíše horší s častými problémy. Pouze 50 procent z nich deklarovalo špatný zdravotní stav. Je tedy zřejmé, že pro polovinu z těch, kteří zaměstnání nehledají, je odkaz na špatný zdravotní stav výmluvou.
Návrat do práce
Rezignace na hledání zaměstnání záleží ve velké míře na charakteru požadované práce. Nepřekvapuje, že polovina všech dlouhodobě nezaměstnaných má sice zájem o jakoukoli práci, ale pouze v místě svého bydliště. Jde převážně o lidi bez kvalifikace, se základním vzděláním, případně vyučením, ve středním věku a spíše o ženy. Naopak mladší lidé a zejména muži jsou i s nízkou nebo žádnou kvalifikací ochotni za prací dojíždět. Důraz na zachování oboru kladou lidé s vyšším vzděláním (maturita, vysoká škola), ti jsou také ochotni za takovou prací dojíždět. Návrat do zaměstnání umožní získání či zvýšení kvalifikace. Třebaže třetina dlouhodobě nezaměstnaných má pouze základní školu a 40 procent je vyučených, zájem o rekvalifikaci je u malé části z nich. Jsou to lidé s vyšším vzděláním, kteří mají větší možnosti nalezení zaměstnání.
Vztah nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti
zdroj: Statistická ročenka 2001 (rok 2000) z dat VŠPS a ČSÚ 2000
Nezaměstnanost - přirozený jev
Ve svobodné společnosti bude vždy skupina obyvatel, pro kterou se v produktivním věku nestane práce životní náplní. První příčina spočívá v tom, že i v nejvzdělanější společnosti žijí a budou žít lidé s podprůměrnou inteligencí, pro něž bude obtížně hledat pracovní uplatnění. Druhou příčinou je nemožnost zavedení pracovní povinnosti v demokratické společnosti, která by přinutila pracovat i ty s nulovým zájmem. Platí přitom, že čím rozsáhlejší a štědřejší bude finanční zabezpečení takto sociálně okrajových skupin, tím větší bude jejich podíl ve společnosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je přirozeným jevem každé společnosti a každého trhu práce, což pochopitelně neznamená, že bychom měli rezignovat na možnosti jejího snižování.
Autor vyučuje na Institutu sociologických studií UK
