Lékař Pavel začínal po škole na oddělení ARO. Strach ze selhání a prostředí, kde denně umírají těžce nemocní lidé, pro něj byl velkou zátěží. „Vždycky jsem se těšil domů, až všechno hodím za hlavu, otevřu si víno a podívám se na počítači na film,“ vzpomíná. Jedna dvě skleničky červeného jsou přece zdravé.
„Jenže večer je dlouhý a za chvíli z toho byla každý den jedna láhev,“ popisuje lékař. Ve vinném opojení sice na stres z nemocnice zapomněl, ale o to horší bylo každé ráno. „V noci jsem špatně spal, budil jsem se unavený, a tím víc mě práce na oddělení zmáhala. Samozřejmě jsem dobře věděl, čím to je, ale po měsíci jsem si už neuměl představit, že bych byl večer v pohodě bez vína.“
Nápoj, který měl původně pomoci na pracovní stres zapomenout, ho naopak mnohonásobně zhoršil. Pomohla až výtka primáře, který Pavlovi naznačil, že nepracuje tak, jak by očekával. Konec každodenního popíjení bylo prvním opatřením, které si mladý lékař uložil, aby své úkoly lépe zvládal. Naštěstí ještě nebylo pozdě.
Nekryjte kolegu
Závislost organismu na alkoholu vzniká většinou až po letech. Neochota se nápoje vzdát pro jeho chvilkový příjemný účinek na psychiku je však prvním varovným příznakem. Podle statistik má podobný vztah k alkoholu až čtvrtina českých mužů a zhruba deset procent žen. „Uvažovat, zda mi pití nepřináší problémy v práci, je na místě, pokud klesá moje výkonnost, slyším připomínky ze strany kolegů nebo mám kvůli pití absence,“ říká terapeut Petr Růžička z terapeutického institutu Aktip.
Hájit kolegu či podřízeného, že když zrovna nepije, pracuje dobře, neprospěje firmě ani jemu. Zejména pokud již návyk přerostl v závislost, je tento postoj nebezpečný. „Okolí by ho nemělo krýt,“ říká nekompromisně Karel Nešpor, primář oddělení závislostí Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. „Ultimátum typu: buď léčba a abstinence, nebo výpověď je mnohdy to nejrozumnější.“
Nejvíc pijí ti, kdo nemají
Zdánlivým paradoxem je, že mezi alkoholiky se velmi často vyskytují lidé, v jejichž povolání je opojení nejnebezpečnější. Podrobnější pohled však ukazuje, že právě taková vazba je logická. „Všeobecně vyšší riziko rozvoje závislostí je u profesí, kde jsou pracovníci vystaveni vyšší psychické zátěži,“ vysvětluje Matúš Šucha z Centra adiktologie (nauky o závislostech) I. lékařské fakulty UK v Praze.
Statistika, kterých profesí se to týká především, v Česku neexistuje. Častým příkladem z praxe však mohou být řidiči. Alkohol je za volantem zakázán právě proto, že tato činnost vyžaduje zvýšené soustředění. To vede k vyššímu stresu, který řidič na cestách daleko od rodiny mnohdy utápí v alkoholu.
Nemálo alkoholiků je také mezi zdravotníky, učiteli a v dalších profesích, které jsou náchylnější k „vyhoření“. „Kromě toho je důležitá i dostupnost alkoholu na pracovišti, například u číšníků. Rizikový je také trojsměnný provoz, který zvyšuje stres a vede k poruchám spánku. Nevyspalý člověk se hůře ovládá,“ doplňuje Nešpor.
Proti stresu bojujte jinak
Pokud jste se mezi lidmi, kteří řeší svou pracovní zátěž se sklenicí alkoholu, našli, zkuste na to jít jinak. Stres se dá zmírnit důkladnějším plánováním času, vhodnou relaxací, pravidelným cvičením - například plaváním v bazénu - či kulturním programem po práci. Cena takových aktivit většinou nepřevýší cenu každodenně konzumovaných alkoholických nápojů. Je-li napětí dlouhodobější a odpočinek nezabírá, zamyslete se nad pravou příčinou pracovního stresu. Ten nemusí vždy vyplývat přímo z profese, ale i ze špatných pracovních podmínek u zaměstnavatele.
„Častěji se pije na pracovišti, kde je hodně přesčasů, vyčerpanosti, stereotypu, tam, kde není možnost samostatného rozhodování a seberealizace,“ podotýká lékař Zbyněk Mlčoch, autor webových stránek www.alkoholik.cz. Doporučuje především mluvit o svých pocitech s okolím, zejména s rodinou. „To však není dlouhodobé řešení,“ připouští. „Pokud nejste v práci spokojeni a nenacházíte v ní seberealizaci, zkuste požádat nadřízeného o přeřazení na jiné místo ve firmě. Druhou, složitější možností je změna zaměstnání.“
„Kariéra“ alkoholika
1. Počáteční stadium - piják poznal účinek alkoholu jako drogy. Má potřebu zvyšovat dávky, aby se dostavily pocity dobré nálady. Alkohol mu „dává, ale nebere“.
2. Varovné stadium - neodhaduje nebezpečnost častého pití, pomalu přechází k tvrdším lihovinám. Ví, že pití o samotě je nápadné. Hledá proto společníky, které v budoucnu označí jako „špatnou společnost“, jež ho k pití přivedla.
3. Rozhodné stadium - dostavují se paměťová okénka. Přestává ovládat alkohol, znovu a znovu slibuje sobě i blízkým, že přestane, což vždy poruší. Pokud po delší dobu abstinuje, získá dojem, že pití ovládá. Začne-li pít znovu, jeho hranice se ztratí a už nepřestane.
4. Konečné stadium - opíjí se i při nevhodných příležitostech. Začíná pít hned ráno, pokračuje i několik dní v kuse - má takzvané „tahy“. Bez alkoholu to nejde, s alkoholem také ne. Tím se uzavírá kruh, ze kterého může pomoci jen léčba.
Zdroj: www.alkoholik.cz
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
