Ostře sledované vlaky strojvedoucí Marii nelákají

Díváte se do kabiny strojvedoucího, když se k peronu blíží vlak? Já nikdy. Za ovládacím pultem tak nějak automaticky očekávám muže v letech. Ale toto pravidlo neplatí vždy. Vyrážím na reportáž za mladou ženou, která pracuje jako strojvedoucí u Českých drah.

strojvedoucí Marie Sehnalová | foto: zdroj: Alice Andryzkovápro iDNES.cz

Na druhou kolej nádraží Praha-Vysočany přijíždí motorový vlak z Tanvaldu. Zastavuje a já se neohrabaně drápu do dveří úplně vpředu. Do těch, které vedou do kabiny mašinfíry. V tomto případě mladé strojvedoucí Marie Sehnalové.

Vítá mě s úsměvem a hned hlásí: „Mám prázdnou nádrž, během přestávky ve Vršovicích musíme do depa natankovat.“ Aspoň se něco přiučím, říkám si, a velkým čelním oknem pozoruji zimní město. Míjíme jeden vlak za druhým, Marie stojí před ovládacím pultem motoráku a odpovídá na moje otázky.

Marie Sehnalová (34)

  • Vystudovala Dopravní fakultu ČVUT v Praze, ale k její současné práci by jí stačil učební obor technického směru.
  • Po absolvování rekvalifikačního kurzu pro strojvedoucí řídí motorové vlaky ČD. 
  • Ve volném čase sportuje a věnuje se turistice.
  • Je svobodná, bezdětná.

„Být strojvůdcem je spíš klukovský sen, jak jste k téhle profesi přišla vy?“ zní jedna z prvních. „Sen to rozhodně nebyl,“ usmívá se mladá žena a vysvětluje mi, že předtím pracovala jako vlakvedoucí, tedy to, čemu my pasažéři říkáme průvodčí. Jenže – slovy Járy Cimrmana – chodili jí do vlaku lidi a s těmi to někdy není jednoduché. „Musela jsem pryč, štípat jízdenky už jsem nemohla. České dráhy umožňují zájemcům absolvovat rekvalifikační kurz na strojvedoucí, tak jsem se přihlásila. Trvalo to skoro rok, než jsem se vyškolila na řízení motorových vlaků,“ vzpomíná Marie a své vyprávění občas přeruší sdělením do vysílačky.

Sedm týdnů čisté teorie, pak dílny s techniky, pětiměsíční zácvik, kdy už sice řídila, ale jen pod dohledem zkušeného kolegy. Nakonec licenční zkoušky na Drážním úřadu, testy z dopravních předpisů a samostatně i z techniky. Jako začátečník nějaký čas šíbovala s lokomotivami na nádražích – žádné velké ježdění, ale člověk se u toho dost naučil.

Všechno na jedněch ramenou

Marie má před sebou dvě obrazovky, budíky a nespočet čudlíků a páček. Na pultu leží v deskách jízdní řád, hned vedle hodin, aby věděla, že je čas vyrazit ze zastávky. „Při řízení motoráku je sto procent práce na strojvedoucím, počítač tu jen pomáhá. Není to jako na City Elephantu, kde se špičkujeme s kolegy, že jsou dobře placenými vrátnými. Ale neumím si představit, že by vlaky jednou jezdily samy. Na rozdíl třeba od metra je tu mnohem více proměnných, na které člověk musí reagovat, třeba jen počasí.“ Nejhorší jsou podle ní sníh a mráz, kdy mohou v extrémních situacích zamrznout i výhybky.

Je snazší řídit vlak, nebo osobní auto? „Rozhodně vlak, i když já za volant auta sedám jen sporadicky. Tady na kolejích se nemusím tolik bát, že mi tam nečekaně někdo vjede nebo vběhne,“ vysvětluje Marie. S lidmi se teď osobně potkává, jenom když se na mašině střídá s kolegy. Jinak je slýchá z vysílačky nebo vídá z okna. „A společnost mi vůbec nechybí. Rozhoduji o všem sama, za vše odpovídám a nemusím se na nikoho spoléhat,“ pochvaluje si samotu mladá strojvedoucí. A také oceňuje to, že každý den chodí domů s čistou hlavou. Všechny starosti nechává v depu. „Když jdeme s klukama z dílny na pivo, tak se tam o mašinách bavíme, ale jinak na práci nemyslím.“

Žen na mašině každý rok přibývá

Pracuje 160 hodin měsíčně, 36 hodin týdně. Režim je hodně nepravidelný, opakuje se jednou za třicet dní. „Rodina už si zvykla. Asi by si přáli, abych seděla někde v kanceláři od devíti do pěti, ale mě tohle baví,“ dodává. V jejím domovském depu v pražských Vršovicích jsou celkem čtyři strojvůdkyně, žen v kabinách lokomotiv pomalu přibývá.

Zvládnou fyzicky tak náročnou práci? „Drobné technické závady si umíme opravit samy, někdy stačí jen restartovat systém. Když máme problém, se kterým si nevíme rady, voláme kolegy v depu. Pokud někde zůstaneme viset, čekáme na odtah. Ale takových chvil bylo zatím minimum,“ vypráví Marie tak samozřejmě, jako bychom si povídaly o nošení lejster z patra do patra, a ne o řízení vlaku.

Podobné je to prý s krizovými situacemi, Marie zažila tři požáry. „Na jeden stačil hasičák, na dva museli přijet hasiči, protože šlo o větší plameny, navíc v prostoru naftové nádrže. Ale zase to nebylo takové drama, jak to zní,“ opět zlehčuje a dodává, že za zpoždění vlaku způsobené provozní situací nejsou strojvedoucí nijak postihováni, není to jejich chyba.

Přesná dostihová kobyla

Jsme na nádraží v pražských Vršovicích. Marie přeruší povídání, odchází na druhou stranu motoráku, aby se s kolegy posunovači domluvila na posunu a zkontrolovala odvěšení vagonu. Malinko to cukne, strojvedoucí je zpět a rozjíždí vlak směr depo, kde bude tankovat. „Přála bych si, aby v každé stanici byli posunovači, abych si pořád nemusela přivěšovat a odvěšovat vagony sama, protože se to dělá dost často,“ zasní se.

Čtěte další příběhy

Zastavujeme u otevřené haly, Marie zajede dovnitř, nasadí pracovní rukavice, omluví se a mizí zase v útrobách vlaku. Sleduji okýnkem, jak do nádrže obratně zasouvá pistoli s hadicí podobnou těm, jaké bývají na benzinkách. Obrovská nádrž na 1 600 litrů se plní naftou. Netrvá to dlouho a je hotovo, Marie rychle odpojuje hadici a ťuká na hodinky, že už musíme zpět na vršovické nádraží, kde začíná její nová trasa do Tanvaldu. Je to celkem stres, vedle toho, jak Marie stíhá minuty, jsou novinové uzávěrky „lážo plážo“.

„Ano, někdy si člověk připadá jako dostihová kobyla, ale pak zase několik hodin jede v klidu, stihne se i kochat krajinou,“ směje se mladá žena s tím, že nejradši vždycky měla trasu Posázavského pacifiku, tedy trať z Prahy do Čerčan podél Sázavy.

O nějaký profesní posun výš prý Marie nestojí. „Mohla bych se pokusit dostat mezi elitu, tedy na railjety nebo pendolina, ale upřímně řečeno, to jsou ostře sledované vlaky,“ podotýká mladá žena. „Takzvaně na stáří bych chtěla dělat něco trochu usedlejšího, třeba jít na dispečink k hasičům.“

Tři vlaky v jedné koleji?

Na vršovickém nádraží strojvedoucí opět přivěsí vagon za asistence kolegů v oranžových vestách, vymění si s výpravčími pár instrukcí vysílačkou a je připravena vyrazit. Když na chvilku zůstanu v kabině sama, sleduji dění na kolejích. Proti mně jedou dva vlaky, pantograf a rychlík, na první pohled v naší koleji. Dva svítící kolosy se řítí na náš motorák a já doufám, že je výhybky pošlou někam jinam. Samozřejmě ano, ale byl to opravdu zvláštní pocit.

Když se Marie vrací, vyprávím jí svůj zážitek. „Zvyknete si na to výhybkám věřit,“ směje se mi. Otvírá dveře pro cestující a vyčkává. Na hodinách naskočí ta správná minuta a vlak vyjíždí.

Původně jsem se Marie chtěla ptát i na to, jestli jí jako ženě nevadí, že nepracuje v nějaké slušivější uniformě. Ale když jsem viděla, co musí všechno zvládnout, bylo mi jasné, že je ta otázka zbytečná. Tohle by v halence, sukni a lodičkách opravdu nešlo. I když teplo v kabině má, to zase ano.

Za chvíli vlak zastavuje opět v pražských Vysočanech a já vystupuji jako kterýkoli cestující. Když Marie Sehnalová mává průvodčímu, přidá pozdrav i pro mě. A motorák pokračuje ve své cestě na sever.

Autor:
  • Nejčtenější

Podnikání střídaly chyby i ztráty. V Babicích dnes mají úspěšné České tropy

23. března 2024

Podnikatelský příběh Pavlíny Molkové začal před více než třicet lety ve Švýcarsku. „Všimli jsme si...

Ignoruje vás kolega v práci? Jak poznat pasivního agresora a jak se mu bránit

25. března 2024

Očekáváte a potřebujete od kolegy spolupráci, místo toho se setkáváte jen s tím, že nedodržuje...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se mění. K lepšímu, či horšímu?

22. března 2024

Stěhování, rozvod, vážná nemoc nebo jen možnost ušetřit na splátkách, to jsou důvody, proč se...

Akciové trhy i kryptoměny jsou na maximech. Ale vydrží tam?

26. března 2024

Mohlo by se zdát, že globální ekonomika jenom vzkvétá a geopolitická rizika v podobě válek a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vyjednávací síla mladých na trhu práce roste, říká personální expertka

27. března 2024

Premium Vyhlídky absolventů jsou nadějné, říká v rozhovoru personální odbornice Jaroslava Rezlerová. Komu...

Auto nabourané na parkovišti. Kdo uhradí škodu?

29. března 2024

Poškozená vozidla na parkovištích v sídlištích, u obchodních domů, sportovních center či v...

Nákup stavebního pozemku na úvěr a bez zástavy? Pomůže stavební spořitelna

28. března 2024

Pořízení stavebního pozemku je dobrá investice. Ať už jako startovací pozice pro děti, pro uchování...

Vyjednávací síla mladých na trhu práce roste, říká personální expertka

27. března 2024

Premium Vyhlídky absolventů jsou nadějné, říká v rozhovoru personální odbornice Jaroslava Rezlerová. Komu...

Akciové trhy i kryptoměny jsou na maximech. Ale vydrží tam?

26. března 2024

Mohlo by se zdát, že globální ekonomika jenom vzkvétá a geopolitická rizika v podobě válek a...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...