Chcete mít jistotu, že budete moci pokračovat ve studiu? Přihlaste se na soukromou vysokou či vyšší odbornou školu. Někde ani nevyžadují přijímací zkoušky, jinde jsou jen formalitou. Ilustrační snímek

Chcete mít jistotu, že budete moci pokračovat ve studiu? Přihlaste se na soukromou vysokou či vyšší odbornou školu. Někde ani nevyžadují přijímací zkoušky, jinde jsou jen formalitou. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Studium za peníze neznamená titul zadarmo. Jak vybrat dobrou školu

  • 124
Soukromá vysoká škola nebo vyšší odborná jako záchranný kruh pro neúspěšné? Může být. Čím dál víc studentů je však volí pro přátelštější atmosféru a specifické obory, které mají šanci využít v praxi.

Studium probíhá podobně jako na státních univerzitách. Záleží na dané škole i na konkrétním učiteli, jak vysoko laťku nasadí. Někde stačí si hodiny odsedět, jinde vyžadují, aby se studenti aktivně zapojili.

„Během bakalářského studia jsme museli přečíst stovky knih a textů, z některých předmětů jsme psali týdně test, vypracovávali jsme řadu projektů. Zkoušky probíhaly standardně, vždy se našel někdo, kdo je nezvládl, ale při troše snahy se aspoň na podruhé udělat daly,“ vypráví bývalá studentka Literární akademie.

Rozhodovat by měly reference

Není tedy pravda, že takové studium zvládne každý a absolventi mají titul zadarmo, respektive za školné. „V anglosaských zemích se největší prestiži těší právě soukromé vysoké školy, které měly na budování jména mnohem více času než ty naše. Snažíme se přesvědčit budoucí studenty o tom, že i soukromá škola může být kvalitní, jedině tak lze zlepšovat pověst soukromého vysokého školství,“ říká Ondřej Kubový z CEVRO Institutu.

Než se tedy na takovou školu přihlásíte, zjistěte si od bývalých studentů, zda byli s výukou spokojeni. Pokud chcete za rok opět zkusit veřejnou vysokou, můžete využít roční studium vyšší odborné školy (VOŠ), nebo soukromé vysoké školy jako průpravu v oboru.

Může vám to pomoci nejen při přijímačkách, ale i při hodinách, protože náplň bývá podobná. A může se stát, že se vám pak jinam ani nebude chtít. Jako studentovi Metropolitní univerzity Luboši Vernerovi: „Vybral jsem si obor Mezinárodní vztahy a evropská studia, o který je zájem. Přihlášku na soukromou školu jsem si podal jen pro jistotu, kdybych se na státní nedostal. Skončil jsem pár míst pod čarou a na Metropolitní univerzitu jsem nastoupil s tím, že za rok opět zkusím přijímačky. Úroveň studia mi nakonec vyhovovala, a tak jsem se rozhodl pokračovat.“

Student má tvář, není jen číslem v systému

Zatímco některé soukromé vysoké školy si v kvalitě nezadají s těmi státními, jiné za drahé školné stát nemusí. Studenti si stěžují zejména na nedostatečnou vybavenost a málo praxe. Na druhou stranu si chválí rodinnou atmosféru a klientský přístup. „Nemůže nastat situace, že byste se nemohli přihlásit na předmět kvůli tomu, že je plno,“ chválí si Verner a dodává, že je spokojený i s moderním vybavením, zahraničními kontakty školy a s učiteli, kteří si na studenty vždy najdou čas.

Kde hledat informace

Po úspěšném tříletém studiu má absolvent vysokoškolské vzdělání v bakalářském stupni a po dalších dvou letech má možnost získat magisterský titul. A pomůže při hledání práce? „Na životopis se dívám jako na celek,“ říká personalistka společnosti Nestlé Kristýna Patenidisová. „Nesleduji pouze tituly nebo druh školy. Zajímá mě spíš vystudovaný obor a zahraniční zkušenosti, stáže či brigády.“ Ve státní správě se však vysokoškolský diplom hodí, protože výrazně ovlivňuje výši platu a vůbec možnost ucházet se o některé pozice.

Na to, aby byli studenti aktivní ve škole i mimo ni, se na soukromých vysokých dbá. „Snažíme se prohlubovat analytické myšlení studentů, velký důraz klademe také na jejich komunikační a prezentační dovednosti. Jedna věc je totiž znalosti získat a druhá pak umět je prodat,“ popisuje Kubový.

VOŠ slibují studium zaměřené na praxi

Vyšší odborné školy se snaží nezatěžovat studenty teorií, ale dávat jim hodně projektových úkolů či jim nabídnout stáž v oboru. A pokud spolupracují přímo s firmami, mají absolventi takových škol velkou šanci, že po praxi získají od společnosti nabídku zaměstnání.

„Třiasedmdesát procent našich absolventů je zaměstnaných v oboru, třiadvacet procent nastoupilo na VŠ, kde si dodělávají bakalářský titul. A jen zanedbatelná skupina studentů práci nezíská,“ uvádí ředitelka Vyšší odborné školy Sokrates Zdeňka Kaločová.

Zaměstnavatelé hodnotí pozitivně zejména jazykovou vybavenost a počítačovou gramotnost studentů VOŠ. Praxe bývá na školách povinná, a to nejen jednou za rok, ale třeba i několikrát týdně.

„Na právnických vysokých školách se v prvních dvou letech studuje hodně teoretických předmětů, které často s právem ani nesouvisejí. S praktickými hodinami se studenti setkávají až po několika letech. U nás je studium tříleté, teorie je probíraná pouze v nezbytné míře a již od počátku se studenti seznamují s významnými právními disciplínami a jejich návazností na praxi,“ potvrzuje Kaločová.

Systém výuky se moc neliší od střední školy. Nevýhodou může být, že si učitelé potrpí na docházku. „Občas mi ale připadalo, že forma vítězí nad obsahem: v semestrální práci bylo zarovnání do bloku podstatnější, než co jsme psali. Nedostávali jsme také tolik prostoru k tvorbě. Kdybych si za část peněz ze školného koupila knihy, kurzy a zbytek investovala do vlastní propagace, byla bych na tom líp,“ říká Michaela Egli, studentka Vyšší odborné školy Orange Factory.

Studenti si vyšší odborné školy vybírají i kvůli tomu, že nabízejí specifické obory, které se jinde studovat nedají. Například Vyšší odborná škola Michael, která nabízí obory Fotografická tvorba, Grafický design a Filmová tvorba, otevírá od příštího roku nový ateliér filmové tvorby Postprodukce a animace, který povede odborník Martin Hřebačka.

Kolik stojí školné

Za soukromou vysokou školu zaplatíte v průměru 50 tisíc korun ročně, avšak částka se může vyšplhat i na dvojnásobek. Za vynikající prospěch lze na některých školách získat stipendium, které může školné snížit až o 10 tisíc korun. Některé mimopražské školy s běžným oborem chtějí méně, kolem 35 tisíc korun za rok.

Na vyšších odborných školách se platí přibližně pět tisíc korun za rok, na soukromých to může být podobná částka jako na vysokých školách.