Karolina Räntforsová se věnovala průmyslovému designu. Říká, že vymýšlet nové věci, které zjednoduší lidem život, je její práce i přirozená součást života. Nápadů měla spoustu, ale právě Tic byl díky souhře šťastných náhod úspěšným podnikatelským projektem.
Jaké byly ty šťastné náhody?
Před několika lety jsem se rozhodla zúčastnit se jedné soutěže podnikatelských plánů. V té době jsem měla za sebou pět let studia průmyslového designu, tři roky studia stavebnictví a pracovala jsem jako průmyslový konzultant.
Termín odevzdání podnikatelského plánu do soutěže se rychle blížil. Snažila jsem se vybavit si všechny svoje nápady za poslední roky. Nakonec jsem prostě na papír napsala tři problémy a vybrala z nich ten, jak jednodušeji přišít knoflík na košili. Můj podnikatelský plán neobsahoval přesné řešení či konstrukci produktu, spíše byl postaven na otázce, jaké výhody a obchodní příležitosti by přineslo, kdyby taková možnost existovala.
Jak vás Tic napadl?
Zjistila jsem, že knoflíkové dírky jsou skoro vždy umístěné stejně daleko od sebe. Možná je to proto, že výrobců strojů na přišívání knoflíků není zrovna mnoho, a tak jsou knoflíky přizpůsobené pro ty nejčastěji používané stroje. Zajímavé bylo i zjištění, kolik lidí dnes košile nosí. Toto číslo rapidně roste. Košile je zkrátka ve všech průmyslově vyspělých zemích světa velmi důležitá součást oděvu.
Na soutěži se vám dařilo.
Ano, stala jsem se jedním ze čtyř vítězů. Byli jsme rozděleni podle typu produktu, respektive oblasti podnikání. Získala jsem něco málo peněz a pozornosti, ale hlavně základ pro vlastní úvahy, jak svůj produkt zhmotnit. Konstrukce totiž od začátku vůbec nebyla jasná. Byla to dlouhá cesta plná testování různých řešení, materiálů, způsobů konstrukce.
Vítězství v jedné soutěži vám otevřelo dveře i do druhé, televizní, s názvem Dragon's day, u nás známá jako Den D.
Ani nevím, jak se o mě organizátoři soutěže doslechli. Možná díky mému vítězství v té první podnikatelské soutěži, možná díky mému patentu, nebo možná pomohlo, že jsem měla kancelář poblíž univerzity, což pravděpodobně bylo místo, kde vhodné nápady organizátoři hledali.
Zavolali mi a řekli, že vědí o mém produktu, který by se do plánované soutěže skvěle hodil a zda bych se zúčastnila. Byla jsem zpočátku zdrženlivá, částečně proto, že objevit se v celostátní televizi zkrátka není běžná věc. A také jsem neměla hotový fyzický prototyp, který bych divákům ukázala. Věděla jsem, že bez produktu v ruce se zúčastnit nemůžu. Ale po pár dalších telefonátech jsem přece jen kývla. Došla jsem k závěru, že prototyp do natáčení soutěže stihnu dokončit. O konstrukci svého produktu jsem tou dobou měla už lepší představu.
Stihla jste to?
Potřebovala jsem nejprve vyrobit nástroj, na kterém bych prototyp vyrobila. Sama jsem obvolala a prošla vhodné továrny. Nevěděla jsem, zda to bude v tak malých rozměrech skutečně fungovat, proto jsem mnoho výpočtů musela provést osobně, abych si mohla být jistá. Jedna z továren, se kterými jsem jednala, mi pomohla a zainvestovala tento první nástroj. Takže jsem to stihla.
Čtěte také |
Jak těžké bylo prezentovat svůj nápad před porotou?
Je to zvláštní, ale nejsilnější pocit byl, že jsem se při setkání s investory skvěle bavila. Nebyla jsem kdovíjak nervózní. Největší výzvou bylo rozhodnout se o investici a dohodnout si podmínky ve velmi krátkém čase a ještě před kamerami. Finální sestříhané vysílání trvalo pět minut a samotné vyjednávání netrvalo déle než deset minut.
Co vám investoři nabídli?
Jak peníze, tak i know-how. Měla jsem jasno, že nehledám jen peníze, ale i obchodního partnera. Takže dnes držím ve firmě Tic Sverige podíl 51 %, o zbývajících 49 % se dělí dva investoři.
Začínala jste sama a od nuly. Kolik máte nyní zaměstnanců? Prodáváte po celém světě?
To je pravda, ten nápad se zrodil z ničeho a začínala jsem sama. Firma je stále malá, momentálně jsme na všechno dva, někdy tři. Od té doby, co máme vyřešeny všechny nezbytné mezinárodní patenty a vyrábíme, už to zvládáme v pohodě. Marketing a prodej řešíme přes partnery, a to i doma ve Švédsku.
Komu jste Tic nabídli? Jaká je cílová skupina zákazníků?
Mezi našimi prvními zákazníky byl švédský Grand Hotel a některé významné obchody s pánskou módou ve Švédsku. V současnosti je Tic naším jediným produktem, ale chceme své portfolio do budoucna rozšířit. Ale počkáme si, dokud nenastane ten správný čas.
Jak se váš výrobek ujal v České republice?
Podle toho, co říká český partner, tak to vypadá, že jsou Češi k novinkám rezervovanější než jiné průmyslově vyspělé národy, jako je například Švédsko, Japonsko, Nizozemsko, Austrálie, USA, ale i Čína. I když v České republice je spousta inovativních lidí, nápadů, výrobků a technologií, přesto mnoho inovativních věcí přejímáte až poté, co je již nějaký čas využívají v jiných zemích.
A kdo o váš výrobek projevil v Česku největší zájem?
Tic je výrazně inovativní produkt, a proto stejně jako obdobné revoluční produkty na trhu oslovuje ve fázi zavádění na trh specifickou cílovou skupinu zákazníků, kteří mají rádi či přímo milují novinky. Lidé nebo firmy, u kterých nekoluje skutečně inovativní krev, se stavějí k Ticu rezervovaněji. Řada firem si tak výrobek objednala jako reklamní dárek pro své partnery.
Druhou významnou cílovou skupinou zákazníků jsou lidé, kteří uvažují prakticky, chtějí předcházet faux-pas s utrženým knoflíkem u košile a většinou ani neumějí přišít knoflík jehlou a nití, nebo by se jim tímto starým a zdlouhavým způsobem knoflík přišívat nechtělo. Tito lidé oceňují praktičnost a rychlost produktu.
Nabízíte přes velkoobchod, máte i e-shop, kolik výrobků se u nás za dva roky prodalo?
Zájem se postupně zvyšuje. Celkově se zatím v Česku prodalo několik desítek tisíc kusů.
Co je pro vás v podnikání nejtěžší?
Komunikovat s lidmi a představit jim Tic, aniž bych se s nimi potkala osobně.
Máte nějaké plány do budoucna?
Chceme rozvíjet své vztahy s distributory a agenty v různých částech světa. Naši partneři dobře znají svůj trh, proto si jich nesmírně vážíme.
