Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svět je mnohem nejistější a rizikovější, soudí ekonom Jan Švejnar

aktualizováno 
Za poslední roky se mnohé změnilo, spoustu lidí potkaly situace, se kterými se dříve nesetkali – nezaměstnanost, nižší příjmy či nutnost šetřit. Jak přežít současné změny, na co je užitečné si půjčit a jak se učí mladí ekonomové? O tom všem s ekonomem a profesorem na americké University of Michigan a na českém CERGE-EI Janem Švejnarem.

Ekonom a profesor na americké University of Michigan Jan Švejnar je velký zastánce konkurenčního tržního prostředí. Chápe, že nejistá situace je pro mnohé obtížná, nicméně stále zůstává optimistou a věří, že bude líp. | foto: Archiv Jan Švejnarpro iDNES.cz

Další světová krize a zpomalení evropské ekonomiky dopadá na každého z nás. Jestli se udrží či rozpadne eurozóna běžný Čech neovlivní. Jeho spíš zajímá to, jestli bude mít práci, peníze na jídlo, střechu nad hlavou a jednou i nějakou penzi. Většinu lidí trápí, že vláda nezačíná s úsporami u sebe, ale bere jednotlivcům.

"Posledních 20 let jsme si žili nad poměry a nyní utahujeme opasky. A budoucnost bude ještě těžší. Musíme být výkonnější, stále se vzdělávat a také být skromnější. Chápu ale, že je hodně demotivující, když vláda bere peníze lidem a samotné jí utíkají miliardy třeba na předražených zakázkách," říká Jan Švejnar.

Říkáte, že hlavní rozdíl oproti minulosti je ten, že svět je mnohem nejistější a s daleko větší mírou rizika. Třeba jako momentální počasí?
Přesně tak. Vezměte si letošní léto. Jeden den je 35 stupňů, další 15, a tak se to opakuje pořád dokola. Přitom průměrná teplota může klidně zůstat pořád stejná. Také ekonomika si v průměru nepovede hůř, ale jsou tu velké výkyvy. Ať už to vidíme ve směnném kurzu koruny vůči euru, nebo v cenách na burze. A běžný člověk má averzi vůči riziku, touží po jistotě. Dříve jsme vyrůstali ve společnosti, kde byly alespoň zdánlivé jistoty. On celý ten komunistický systém nebyl udržitelný, ale obyčejný člověk, který v něm žil, byl zajištěn. A teď je tu nový systém, kterému se musíme přizpůsobit a zvyknout si na to, že budeme daleko častěji měnit práci, za život třeba i desetkrát. A taky se nespoléhat na stát a sami se postarat, abychom měli v důchodu z čeho žít.

Představte si takovou normální českou rodinu s podprůměrnými příjmy, co byste jí teď poradil, jak se má pro budoucnost zajistit?
Zaprvé zajistit dobré vzdělávání. Dokonce celoživotní vzdělávání je důležité. A zajištění na důchod? Stále tu je první průběžný důchodový pilíř, takže určitě přispívat tam. A tady bych rád varoval především ty, kteří podnikají, před tím, aby neplatili sociální pojištění. Stát se může leccos a od státu by pak nedostali vůbec nic. A potom bych ještě doporučoval spořit tak pět procent těch příjmů, které přijdou každý měsíc na účet. Když to není možné, tak alespoň tři, za ideální považuji tak sedm procent.

A ty peníze dávat nejlépe kam?
Vybrat si nějaký nízkonákladový pasivní fond, říká se jim indexové, a tam pravidelně spořit. Z dlouhodobého hlediska je to ideální. Pasivní fondy totiž aktivně nenakupují ani neprodávají, přitom drží akcie i dluhopisy z celého světa. Složení portfolia je též možné namíchat podle věku.

Takže s vládou navrhovaným druhým pilířem moc nesouhlasíte?
Systém, který se tu vytváří, považuji za nešťastný. Musíme si uvědomit, že první pilíř je vlastně dluhopisem české vlády a ta se jím zavazuje, že v budoucnu lidem zaplatí tolik a tolik. Jenže to je vše závislé na tom, jak si celá republika povede. Kdyby nedejbože přišlo nějaké zemětřesení, ať už přírodní nebo politické, vláda nemusí být schopna důchody vyplácet. A v tom by měl právě pomoci druhý pilíř, ale dobře promyšlený a vedený. Navrhoval jsem právě vytvoření jednoho nízkonákladového pasivně řízeného fondu, do kterého by lidé, klidně i povinně posílali určité procento z platu. A také by mohli z tohoto fondu kdykoli vystoupit a ukládat své peníze jinam. Takhle to už léta funguje ve Švédsku a není důvod, aby to nefungovalo i u nás. Jenže NERV je jen poradní orgán a do výsledku příliš zasahuje politika.

A nemůže pasivní fondy ohrozit další krize?
Pasivně vedené fondy si v posledních letech vedly lépe než většina aktivně vedených. Ostatně i studie ukazují, že pasivní fondy mají díky nízkým nákladům pro střadatele dlouhodobě vyšší výnosnost než 80 procent všech aktivně vedených fondů.

Kde takový nízkonákladový fond najdu?
U nás zatím moc nejsou, ale na internetu se najít dají. Existují velmi renomované světové firmy, které jsou schopné spravovat portfolio za 0,1 procenta i méně. Navíc si neúčtují poplatek za zhodnocení majetku, takže za desetiletí, kdy do fondu posíláte peníze, ušetříte jen na poplatcích pěkný balík. Třeba firma Vanguard má všechny světové fondy. Díval bych se tedy především po nákladovosti, optimální je jedna až dvě desetiny procenta podle toho, jaké světové burzy jsou ve fondu zastoupeny.

Ale co když nechci do světa? Třeba i kvůli jazykové bariéře.
Pak bych se podíval, co nabízejí největší bankovní domy u nás. Některé mají v nabídce i tyto pasivní fondy. Jsou sice trochu dražší než ty světové, ale východisko to je. A je dobré zajít minimálně do dvou bank, aby člověk mohl porovnávat.

Dobře, ale to předpokládá určitý stupeň finanční gramotnosti. Co mají dělat ti ostatní?
Pak je určitě dobré zatím využít produkty, na které přispívá stát, tedy stavební spoření a penzijní připojištění. Já si ale myslím, že podporu začne stát postupně omezovat, protože je pro něj velice nákladná a přispívají na ni ze svých daní i ti, kteří ji nevyužívají.

A investice do nemovitosti?
Investice do nemovitosti je poměrně bezpečná, ale je tu i určitá míra rizika. Především si musíme uvědomit, že právě proto, že je to nemovitost a nedá se s ní hýbat. Nemůžete ji třeba v případě invaze zabalit do kufru a vzít s sebou.

Můžu ji přece prodat.
To sice ano, ale v tu chvíli za daleko nižší cenu. Ale jinak ve stabilním prostředí je to dobrá investice pro lidi, kteří ji využívají v tom spotřebním smyslu, tedy v ní bydlí nebo ji pronajímají. Když dům nevyužíváme, moc dobrá investice to není, nevytváří totiž stejně jako třeba zlato žádnou přidanou hodnotu. Navíc máme u nás nízkou daň z nemovitosti a když bude vláda dál hledat, kde ušetřit, patrně sáhne i sem. A pak se nemovitost, kterou nevyužíváme aktivně, stane přítěží a také bude hůř prodejná. Takže opět riziko, daleko větší než dřív.

Když už jste zmínil zlato, je to podle vás dobrá investice?
V poslední době uložilo peníze do zlata mnoho lidí. Možná si ale většina z nich neuvědomila, že je to jedna z nejrizikovějších investic. U zlata to není jako u podniku, který něco vyrábí. Zlato nevytváří žádnou přidanou hodnotu, jeho cena závisí jen na tom, jak lidi očekávají, že se poptávka bude vyvíjet. A může dojít k urychlenému zhodnocení, jako jsme viděli v posledních dnech. Určitě tu hraje roli i davová psychóza, když cena stoupá a stoupá, svádí to k nákupu. Jenže pak dojde zase k rychlému pádu. Takže kus země, kde si můžeme něco vypěstovat, může mít nakonec větší hodnotu než zlato, které se sice třpytí, ale nenajíte se ho.

Co vy a půjčky, jak se stavíte k zadlužování?
Jsou tu dva extrémní názory. Jeden, který máme od babičky, nepůjčovat si za žádnou cenu, protože když budu někomu dlužit, nebudu z toho spát. A druhý extrém, kdy si lidé půjčují naprosto na všechno. A pravda bude někde mezi. Já osobně si nemyslím, že dluh je něco špatného. Země, které by fungovaly zcela na systému cash in advance, tedy kdy se musí platit předem, bude mít zlomek hodnoty než systém, který má dobře fungující půjčky.

A když to vztáhnu zase na toho našeho normálního člověka?
Když vezmeme život člověka, tak v mladém věku a ve stáří potřebuje víc, než vyrábí, čili jasně si půjčuje a pak v prostředním věku produkuje víc, než spotřebovává. Takže je optimální si někdy půjčit a spotřebovávat víc a někdy naopak zase vyrobit větší hodnoty, než které spotřebováváme. Důležité je ale pracovat s dluhem inteligentně, tedy rozhodně si nepůjčovat na věci, jejichž spotřební hodnota je kratší než délka splácení.

Takže, na co je dobré si půjčit?
Na stáří je dobré si naspořit, dokud vyděláváme, ale na dobré vzdělání bych se neváhal zadlužit. Dělali jsme s kolegou Danem Münichem studii a zjistili, že návratnost investice do vzdělání je ohromná. Dobrá škola vám totiž zaručí daleko lepší práci a tím pádem i výdělek. A dobrou školou myslím opravdu tu kvalitní. Ve světě vůbec nezáleží na tom, kolik písmenek máte před a za jménem, ale ze všeho nejdřív se vás vždy zeptají, kterou školu jste studovala. Doufám, že kvalita vzdělání začne brzy rozhodovat i v Česku, abychom se nemuseli honosit jen tím, jak jsou naše univerzity staré, ale také tím, jak jsou dobré. Ale abychom byli také pozitivní, proto tu působím a před 20 lety jsem spoluzaložil Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium CERGE-EI. A výsledky už jsou.

Čím je ta škola ojedinělá?
Výuka probíhá v angličtině, jedeme podle amerického systému. Osnova a výuka je stejná, jako kdyby studovali na prestižní americké univerzitě, třeba na Harvardu, jen s tím rozdílem, že zůstávají v Praze a neplatí školné. Studenti dostávají stipendium, které jim na běžný život, tedy ubytování a jídlo stačí. Přijímáme absolventy minimálně s bakalářským titulem, jde o postgraduální studium. Předchozí vzdělání ale nemusí být ekonomické, máme tu třeba matematiky, statistiky nebo absolventy technických fakult. Ideální třeba pro ty absolventy, kteří neseženou práci a mají chuť se dále vzdělávat a získat špičkové zaměstnání. Magisterské studium trvá dva roky a doktorandské pak tři až pět let.

Co se učí mladí ekonomové?
Troufám si říct, že studenty učíme to, co se jinde ve střední a východní Evropě neučí. Tedy logicky myslet a využívat matematiku při modelování a hodnocení. Všichni pak uvažují podobně a i když mají různé návrhy, chápou podstatu těch ostatních. Učí se také optimálně řešit problémy ve světě nejistoty a rizika, aby v životě obstáli a byli na tom třeba i líp. Jsou schopni působit po celém světě. Mezi společnosti, které si vybírají naše absolventy patří například Česká národní banka, Mezinárodní měnový fond, OECD, OSN, Světová banka. Přibližně třetina z nich pak působí jako vysokoškolští učitelé v Česku i cizině, další se pak stávají hlavními ekonomy bank či partnery ve významných soukromých firmách. Namátkou bych jmenoval pár našich absolventů, třeba Michaela Erbenová, která teď působí v Mezinárodním měnovém fondu, nebo Lubomír Lízal, který je členem bankovní rady ČNB, či člen Nervu Daniel Münich. I guvernér ČNB Miroslav Singer ne CERGE-EI učil.

A na závěr, na co by si Jan Švejnar nikdy nepůjčil?
Na hru do casina, na ruletu bych si nepůjčil.



Můžete si ještě půjčit?

%
Vypočítat
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Hypotéky dál zdražují. Objemy atakují hranici 21 miliard korun

V květnu úrokové sazby u hypoték pokračovaly v růstu. I když průměrná sazba mírně vzrostla, a to na 2,03 procenta, o hypotéky je stále zájem. Dokonce větší než...  celý článek

Ilustrační snímek
Sazby hypoték se dál zvedají, rostou však i objemy a počty žadatelů

Rok 2017 je zatím ve znamení rostoucích úrokových sazeb u hypotečních úvěrů. Lidé ale předpokládají, že sazby ještě porostou. Navíc dostupnost hypoték bude...  celý článek

Ilustrační snímek
Po rozvodu refinancovala hypotéku. Čekalo ji nepříjemné překvapení

Každý rozvod stojí spoustu peněz. A nejen za právníky. Pokud mají manželé hypotéku, která po vypořádání majetku přejde je na jednoho, čeká nového majitele...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

Sobotka: Minimální mzda bude od ledna 12.200 korun. Co na to ekonomové a firmy?
Sobotka: Minimální mzda bude od ledna 12.200 korun. Co na to ekonomové a firmy?

Minimální mzda v Česku se od ledna zvýší o 1200 korun na 12.200 korun, tedy o 11 procent. Rozhodl o tom dnes kabinet. N... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.