Český Telecom (ČTc) je největším poskytovatelem telekomunikačních služeb na našem trhu. Tato pozice je dána zejména historickým faktorem. Ještě v nedávné době byla tato společnost také jedinou, která se poskytováním pevného telefonického připojení zabývala. O jeho dominantním postavení v segmentu pevných telefonních přípojek a s tím souvisejícím zneužíváním postavení na trhu telekomunikačních služeb bylo již napsáno více než dost a není nutné o tom se víc rozšiřovat.
Negativní dopad na hospodaření společnosti v poslední době mají regulační opatření Českého telekomunikačního úřadu, které ohrožují zejména tradiční zdroje výnosů společnosti, především hovorného a měsíčních poplatků. Rozšiřující se konkurenční prostředí ale nutí společnost rozšiřovat své služby a měnit svou orientaci i na jiné segmenty trhu, jako jsou např. datové přenosy. Z vývoje tržeb je víceméně jasné, že zaměření společnosti na tento segment trhu se jeví z hlediska růstu jako velmi perspektivní. Minulý rok také společnost koupila 49% podíl v mobilním operátorovi Eurotel a v současnosti je jeho 100% vlastníkem.
Jak se Telecom drží na burze?
V posledních týdnech se na pražské burze objevuje málo titulů, jejichž akcie by za jeden den zaznamenaly několika procentní ztrátu, a to i přes skutečnost, že v rámci výsledkové sezóny společnost ohlašuje dobré výsledky. Tržby a zisky rostou, pokles pevných telefonních přípojek je kompenzován růstem využití datových služeb a příznivě se prezentuje i dceřinná společnost Eurotel. Kde je tedy problém?
Vesměs dobré a trhem očekávané výsledky byly před týdnem zcela zastíněny zprávou o tom, že komise pro prodej 51% státního podílu v Českém Telecomu doporučila vládě privatizaci prostřednictvím kapitálových trhů. Neznamená to sice, že se tak vláda musí rozhodnout, nicméně zpráva zapůsobila na titul nepříznivě.
 |
Investování do fondů se konečně zjednoduší. Čtěte ZDE |
Burza je transparentnější
I když v den oznámení komise zaznamenaly akcie ČTc výrazný několikaprocentní propad (-5,23 %), reakce analytiků a investorů jsou tomuto způsobu prodeje vcelku příznivě nakloněny - zejména vzhledem k jeho dlouhodobé výhodnosti. Hlavními argumenty podle zastánců této varianty je především to, že prodej přes burzu by měl přinést větší příjmy a nezhorší finanční situaci firmy. Dále přinese větší transparentnost a zachování obchodovatelnosti akcií. Pomohlo by to i samotné burze a rozvoji kapitálového trhu u nás.
Jako výhodu spatřují odborníci i to, že při prodeji přes burzu je prakticky nemožné, aby došlo ke koncentraci vlastnictví, nebo nepřátelskému převzetí. Vzhledem k tržní kapitalizaci společnosti a nynější likviditě by společnost musela nakupovat celý objem obchodů po dobu několika měsíců. Riskovala by tím ale výrazné zvyšování ceny akcie a tím by to pro ní přestalo mít smysl. Při částečném skupování by to zase trvalo i více než rok, což se také nejeví moc efektivní. Existují však i názory, že ani ČTc není dostatečně veliký na to, aby ke koncentraci kapitálu něco zabránilo a nakonec k ní dojde, ať už vláda zvolí jakoukoliv alternativu.
Investor může zaplatit víc
Hlavním argumentem prodeje strategickému investorovi je podle jeho zastánců získání majoritní prémie a strategického investora, který by byl příslibem dalšího know-how a začlenění operátora do mezinárodních vztahů. Prémie by však podle odhadu měla dosahovat maximálně hranice kolem 10-15 %. Navíc o privatizaci
 |
Peníze v bankách nevydělávají. Zhodnoťte je ve fondech. |
O koupi ČTc sice projevily zájem některé evropské telekomunikační společnosti, jako např. Vodafone, Orange, nebo dánská společnost DTF, doba ale akvizicím v telekomunikacích příliš nepřeje. Velké evropské společnosti totiž utopily velké peníze v sítích třetí generace, které jsou ovšem stále hudbou budoucnosti a vynaložené investice se v nejbližší době nevrátí. Společnosti tak nemají schopnost investovat a vážněji by se o ČTc mohl zajímat finanční investor. Ten se však může ukázat jako špatná volba, protože jeho cílem může být pouze maximální finanční zisk a ne rozvoj firmy. Přímý prodej se tak může ukázat jako způsob získání většího množství peněz, ale efekt bude pouze krátkodobý.
Jak celá situace nakonec dopadne, to bude záležet na rozhodnutí vlády, která se nemusí řídit rozhodnutím komise. V každém případě, jejím cílem bohužel není rozvoj kapitálového trhu, ale růst ekonomiky a ekonomický rozvoj. Vzhledem k rozdílným názorům se ovšem vláda bude snažit zjistit předběžné nabídky a pak teprve rozhodne o způsobu prodeje. Současná tržní hodnota podílu státu ve společnosti je asi 50 mld. Kč a odhady, kolik by mohl utržit za prodej, se pohybují kolem 60-65 mld. Kč.
Kterou alternativu prodeje společnosti byste doporučili vy? Myslíte si, že je lepší se orientovat na krátkodobý prospěch z prodeje investorovi, nebo je lepší dlouhodobá perspektiva prodeje na burze? Napište nám své názory.
reklama
