Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oblečení šumperské firmy oslnilo Japonce. A majitel kouká jako blázen

aktualizováno 
„Neměl jsem v čem spát, neměl jsem v čem chodit. Tak jsem si ušil spacák, pak přišla první outdoorová bunda,“ říká Roman Kamler o založení své šumperské firmy. Nepromokavé a prodyšné oblečení teď baví i Japonce. Česká firma Tilak pronikla i do japonské outdoorové bible.

„Japonsko je náš nejlepší exportní partner,“ poznamenává podnikatel. „A protože všichni z okolí sledují, co se v této zemi děje, nabalují se nám díky Japonsku partneři z Jižní Koreje, Hongkongu a Tchaj-wanu,“ podotýká muž, jehož středem světa je město v Jeseníkách. Do Asie výrobu přesunout nechce, i když by to bylo levnější.

Firma bývalého československého reprezentanta v horolezectví Romana Kamlera obléká dnes i horskou službu a horolezce, kteří vyrážejí na expedice do velehor.

V Japonsku se vám daří, čím to je?
Japonci využívají špičkové oblečení určené na ten nejtvrdší outdoor jako běžné oblečení pro nošení ve městě. Nazval bych to módou. Naší obrovskou devizou v Japonsku jsou dvě věci: jednoznačně evropský původ a za druhé Japonci rozeznají kvalitu a jsou ochotni za ni zaplatit. Jednou z největších outdoorových akcí je u nich třídenní rockový festival pod horou Fuji a Japonci jsou schopní se na něj vybavit jako na měsíční expedici do Patagonie. To je Japonsko.

Nepřehlédněte

Proč myslíte, že to tak je?
U nás, když chcete omráčit, postavíte si obrovský barák a před něj luxusní auto. Maximálně k němu poslední model blondýnky. Ale co v Japonsku? Barák není postavit kde, není místo. Auto nezaparkujete a blondýnky tam nejsou. Zbývá jen účes a oblečení. A podle toho to vypadá.

Asi se liší ceny pro zákazníky na druhém konci světa.
Bunda, která u nás stojí 11 tisíc, stojí v Japonsku 20 tisíc. A oni si ji koupí, protože ví, že tu hodnotu má. Jsou tam zvláštní věci. Když se objeví reklama v časopise na naši bundu s cenou 98 tisíc jenů (v přepočtu něco přes 20 tisíc korun), tak po celé zemi stojí tuto částku. Nedějí se pokoutné prodeje po internetu nebo výprodeje.

A dá se tomu reálně věřit?
Je to skvělá práce našich obchodních partnerů. Třeba nedovolí, aby měl borec na krámě značku Tilak, pokud neodebere zboží aspoň za třináct a půl tisíce eur. Mám k tomu historku, koukal jsem jako blázen. Takuja, to je náš partner, nás vzal do krásného krámu. Tam na jedné straně viselo asi dvacet bund od Arcteryxu a na druhé jenom dvě bundy od nás. Tak se ptám majitele, proč toho od nás nemá víc. A on, že je tři týdny po jarní dodávce a Tilak je komplet vyprodaný. No to jsem tomu dal, říkám si. Utíkám za Takujou s tím, že je duben a je škoda, abychom neměli zboží zrovna v tomto obchodě. Takuja se zamyslel a říká: „Nic mu nedám. Měl si udělat větší objednávku. To je jeho problém, počká si do září, kdy udělá větší.“ Nazdar. To je způsob, kdy vytvářejí hlad po značce.

Fotogalerie

Jde tedy o to držet punc výjimečnosti?
Pochopil jsem to později, když mi řekl: „Hele, my mu budeme celou sezonu pravidelně dodávat, takže on bude mít stále co prodávat. Přijde září, a co mu zbude, vyprodá se slevou. A to my nechceme, jakákoliv sleva znamená automaticky degradaci značky. Takže nedostane nic a na podzim se bude těšit na novou kolekci. Vše dá za plné ceny a za plné ceny všechno prodá.“ Tak to je jejich způsob prezentace a tomu rozumím. U nás nevídaná věc. Já už japonské obchodní taktice rozumím. Respektive často nerozumím, ale už to nekomentuju.

Co vás ještě zarazilo v obchodním jednání?
Chtěli po nás modrého raptora, jednu bundu, ale s oranžovou kapucí. Říkám, chlapi, vy jste se zbláznili, proč chcete takovou hovadinu? A oni na to, že tam mají jednoho designéra, který píše do outdoorových časopisů a je to místní ikona. Že by ji chtěl. Ale ušít jen jeden kus? To je strašná práce. Tak si jich objednali alespoň pět. Za dva měsíce byl veletrh v Mnichově a Takuja přinesl tlustý časopis Go Out, japonskou outdoorovou bibli. Uvnitř byla celostrana na prestižním místě s borcem v naší bundě a prezentací firmy. Takuja mi říká: „To máte od toho designéra jako dárek, byl moc potěšený, že jste mu ji ušili.“ A pak ještě potichu dodal: „Ta strana by stála dvacet tisíc eur“. Od té doby se prostě neptám na nic. Pokud je nápad realizovatelný, my to pro ně uděláme.

Je něco, čím jste se museli ve výrobě přizpůsobit tamnímu trhu?
Jde především o velikost oblečení (úsměv). U nás fungujeme nejčastěji ve velikosti L, popřípadě XL. Do těchto zemí odcházejí maličké velikosti od XS maximálně do M. Pouze v jednotlivých případech odešla elka a největší bunda byla na objednávku pro zápasníka sumó.

Nepřehlédněte

Romana Kamlera přivedl k jeho byznysu koníček. S podnikáním začal v roce 1986. Značka Tilak je dnes ve světě outdooru pojem.

Roman Kamler, majitel společnosti Tilak.

Samostatnou kapitolou je městská móda z outdoorových materiálů.
Ano, mají celé speciální kolekce. Pro Japonsko dokonce máme svou speciální značku Poutník, oni tomu říkají Urban Traveller by Tilak. Nabízíme třeba saka a kabáty z gore-texu a nebo speciální nepromokavé bavlny Ventile.

A to všechno jim tam vozíte ze Šumperka?
Ano. Slýchám, že Česko je pověstné spoustou domácích outdoorových firem, jenže já se ptám, co je českého na firmách, kterým každé dva týdny přistane v Hamburku kontejner se zbožím z Číny, Malajsie nebo odkudkoliv, kde je zrovna nejlevnější pracovní síla? Česká značka a česká firma je obrovský rozdíl.

Vy jste známý tím, že se nesnažíte konkurovat nízkou cenou. Daří se?
Daří. Jenže některé typy bund musí vydržet i deset let nošení. Vyrábíme oblečení pro Horskou službu nebo speciální jednotky. Ve všech případech musíme vše dělat naprosto precizně. U nás neexistuje, aby šev vedl křivě nebo se vypáral a přešil. I takovými miniaturními dírkami by pronikala voda. Šijeme ze speciálních materiálů, těch nejlepších na trhu, a používáme vyspělé technologie. Proto si zákazník za výrobek připlatí. Navíc naše holky nepracují za misku rýže a dolar na den, tak to je.

Kam se posouváme v oblasti městské módy z funkčních materiálů?
Rozhodně je dávno konec křiklavých barev v ulicích. Trendy v zahraničí přitom ukazují, že se klasické oblečení bude vyrábět z funkčních materiálů. Tilak třeba šije klasické výrobky, jako je blazer nebo trenchcoat. Místo obyčejného hadříku ale používáme speciální materiály.

Ale teď mluvíte o japonských kolekcích. Přijde z Japonska tento trend k nám?
Zájem tady už je. Češi si našli naši produkci pro Japonsko přes internet a Facebook, a ptají se nás na produkty, které tu nikdy nebyly inzerovány. Museli si to najít někde ve světě. Není to dlouho, co máme v Praze na Smíchově první vlastní obchod, kde bychom mohli kolekce pro svět prezentovat, protože jinde nám je v Česku nevezmou. Pokud to tak bude, musíme se především držet naší filozofie a nepodléhat pouhé krátkodobé módnosti. Tedy nadále používat nejlepší materiály, technologie, designy a střihy. Ale s tím opět bude souviset cena.

Ušijete si ještě občas něco?
Kdepak, mám plnou dílnu profesionálů, kteří to umí líp a rychleji. Přijdu spíše s nápadem, který si nechám vyrobit. Představuji si třeba, jak to má fungovat, a ostatní zjišťují, jestli je to vůbec možné vyrobit.

Pracujete s nejoblíbenějšími materiály.
Ano, jsou to materiály jako nepromokavý a prodyšný Gore-Tex, lehoučké materiály od japonského Pertexu, nebo Polartec Power Stretch. Vezměte si, že metr gore-texu stojí tisíc korun. A rádoby konkurenční materiály seženete v Číně jen za pět dolarů za yard (zhruba 125 korun za necelý metr). Číňané by pro nás moc rádi vyráběli. Posílají nám své výrobky jako referenci, co už vyrábějí pro jiné české firmy. Pak se dozvíte, že věci, které se tu prodávají za čtyři a půl tisíce, se v Číně vyrábějí za třináct dolarů osmdesát. Stačí si jich objednat pět tisíc kusů dané barvy. Za tuto cenu já v Japonsku nekoupím centrální voděodolný zip YKK, bez jehož použití by se s námi na některých trzích ani nebavili. A o tom to je.

Jak je důležitý design pro funkčnost?
Je mimořádně důležitý! Můžete mít kvalitní materiál a jeho funkci zabít designem. Naštěstí je pryč doba, kdy se kvalita bundy posuzovala podle toho, kolik je tam vyztužovacích materiálů jako cordura či kevlar. Obrovské plochy na ramenech, šest kapes tuhle, čtyři tamhle. Takže nakonec vznikla bunda z materiálu určitých parametrů, ale ty parametry platily jen pro kus zad.

Kde jsme tedy dnes?
Design je mnohem čistší, směřujeme k jednoduchosti, zároveň se ale zvyšuje i specializace. Design má maximálně podporovat funkci, jako předtvarované rukávy. Střih musí sedět. Pokud je vám bunda větší, zase se snižuje funkčnost. Bývaly boje, když holky přišly do krámu, krásně jim sedla velikost M, a stejně radši chtěly XL, protože mají rády volné věci. Pak jsou jak ve velkém pytli, který nevyhřejete. A co se stane? Voda zkondenzuje uvnitř a je vymalováno.

Vy také testujete nové materiály. Kde budeme za pár let?
Trend spěje především k odlehčování. U materiálů se více preferuje paropropustnost než nepromokavost. Je to styl Light and Fast. To znamená být na horách lehký a rychlý. Se zvyšující se zátěží budete pomalejší. Pokud jste však nalehko a bude nějaký malér, jste schopni rychleji z hor zdrhnout. I výstup ale trvá kratší dobu, protože s sebou netaháte tolik krámů. Obsah mého dnešního batohu váží polovinu než ten původní z 80. let, se kterým jsem začínal v Tatrách. Je to i díky systému vrstvení oblečení, dnes už nepotřebujete čtyři náhradní trika. Jen pozor: odlehčování a honění parametrů je vždy na úkor životnosti. Dobře si tedy rozmyslete, co chcete. Jestli bundu, na které honíte každý gram a která má paropropustnost jako volejbalová síť, nebo robustní a těžší bundu, která pak vydrží deset let.

Jak se vám daří shánět kvalitní dodavatele?
Vzpomínám, když jsem kdysi jako patriot sháněl místního dodavatele na podšívky. Prototyp jsem pak nechal poslat do německých laboratoří na testy. Ukázalo se, že pokud je podšívka nová, tak ty parametry má, ale po prvním vyprání zcela mizí. Inženýři té dnes už neexistující firmy pro mě vymysleli speciální tkaniny se speciální impregnací, která ale po prvním vyprání vytekla do kanálu. Pak musím sáhnout po kvalitních podšívkách z Francie či Jižní Koreje. Musíme pečlivě vybírat.

Měl jste někdy pocit, že se vám nedaří držet vaší vize?
Asi ne. Od začátku jsem do toho šel po hlavě. A dnes se starám o obživu dalších padesáti zaměstnanců.

Autor:

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.