Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Filmař měl milionové dluhy. Teď je za vodou a mohl by žít jen z renty

aktualizováno 
Tomáš Magnusek učil na základní škole. Bez jakékoliv zkušenosti se ve 25 letech rozhodl vstoupit do filmové branže. Jeho první film byl ale propadák. "Stál obrovský balík, peníze se nevrátily, protože na film nikdo nechodil," říká. Sáhl si doslova až na dno.

Herec, režisér a filmový producent Tomáš Magnusek | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

O zkušenostech s dluhy a o penězích, které dnes vydělává, hovoří producent, režisér a herec Tomáš Magnusek otevřeně. Další filmování mu již přineslo zisk a všechny dluhy splatil do koruny. Čtyři z pěti jeho filmů vynášejí. A to i přesto, že je čeští filmoví kritici nešetří. Teď má roztočený další film.

Profil

Tomáš Magnusek (1984)

  • Bývalý učitel základní školy, dnes producent, režisér, herec. Se svou ženou žije téměř deset let, má dvě děti
  • Natočil pět filmů: Pamětnice (2009), Bastardi (2009, 2010, 2012), Školní výlet (2012). Letos začal točit komedii Jedlíci aneb Sto kilo lásky.
  • Je ředitelem občanského sdružení Společné cesty poskytující asistenční služby dětem i seniorům.

V době, kdy měl punc dlužníka, ho držela rodina. "Rodina je důležitá v tom, že v nejhorších momentech máte lidi, o které se dokážete opřít," poznamenává.

Po svém prvním filmu Pamětnice jste se chtěl prý zabít, film nebyl úspěšný. Jak vysoké dluhy jste tehdy nasekal?
Bylo to okolo tří milionů korun. Dlužil jsem nejrůznějším společnostem, které se podílely na distribuci a propagaci filmu. Samotnou realizaci jsme měli prakticky zaplacenou, i když ne úplně všechno.

Kde se stala chyba?
Tehdy jsem ještě nevěděl, že stejnou částku, kterou dáte na realizaci filmu, musíte dát i do reklamy. Film neměl žádnou reklamu, lidé vůbec nevěděli, že je v kinech. Chyba byla i v tom, že za partnery jsme si vybírali subjekty, které byly drahé. V té době jsem byl 25letý učitel z Náchoda, neměl jsem s filmem žádné zkušenosti. Kdo mi co v Praze nakukal, co se má udělat, do toho jsem šel.

Zadlužil jste se u banky či nebankovní instituce?
Část peněz byla od banky, část byly i mé úspory. Zaplatil jsem, co bylo nutné, a myslel jsem si, že zbytek uhradím, až začne film vydělávat peníze. Ale ony žádné nechodily.

Jak se žije s tak vysokým dluhem?
Neskutečně. Má žena byla v té době v nemocnici, rodila druhé dítě. Bylo to hrozně nepříjemné.

Takže jste museli doma vše přehodnotit.
Úplně všechno. Nevěděli jsme, z čeho to budeme splácet, všichni na nás tlačili, protože viděli, že film nic nevydělal.

Pak jste udělal spásné rozhodnutí, nechal jste se umluvit, že natočíte film podle scénáře, který jste měl v šuplíku. Věřil jste, že budou filmoví Bastardi výnosný projekt, nebo jste pochyboval?
Dodnes nevím, co mě vlastně přesvědčilo. Má žena je taková čarodějka v dobrém slova smyslu, má pro některé věci instinkt. Tehdy mi řekla: "Jdi do toho." To bych se ale musel opět zadlužit, šla za mnou polovina rozpočtu.

Co vás nakonec přimělo jít do dalšího rizika?
Hodně pomohlo, že jsem začal jezdit s mým prvním filmem po domovech seniorů, po školách, malých obcích. Rozhodl jsem se, že z toho filmu vytěžím, co ještě jde. Dopoledne jsem chodil do práce a učil a odpoledne s filmem jezdil všude možně. Sám jsem si připravoval techniku a pouštěl film alespoň za minimální vstupné. Prožil jsem tak rok a viděl, že se dluh dá splatit. To mě přivedlo k rozhodnutí, že Bastardy zkusím. Tehdy jsem již věděl, že se zadlužím jen malou částí, že budu platit jen herce.

Fotogalerie

Na Bastardy jste si půjčil od známých, nešel jste již do banky. Jak jste je přesvědčil, aby vám půjčili?
Bylo to složité, protože věděli, že mi první film nevyšel. Půjčila mi teta, dědeček, účetní, všichni, kdo mohli. Po menších částkách jsem dal dohromady jednu obrovskou, zhruba jeden milion dvě stě tisíc korun. Obrovskou částku mi půjčil člověk, který mě vůbec neznal, ale líbil se mu námět. Slyšel někde v obchodě, že točím film, přišel za mnou a nabídnul: "Čím vám mohu pomoct?" Já řekl, že jen penězi. A on jich sehnal velkou část a já ji hned po filmu vrátil, na to nikdy nezapomenu.

Podívejte se, jak Magnusek hodnotí Bastardy

Chtěli po vás příbuzní a známí vysoké úroky?
Prakticky žádné, drtivá většina mi půjčila za nulový úrok.

Věřili vám, půjčili vám na ústní dohodu, nebo sepsali smlouvu?
Známí mi věřili, ale většinou jsme sepsali smlouvu. Většinou mi věřila i rodina a někteří pak dokonce řekli: "Ani nám to nevracej." Nešel jsem k žádnému lichváři.

Sázka na Bastardy nakonec vyšla, kolik jste na nich zatím vydělal?
Zhruba tři miliony korun. Film vydělal na sebe i na dluhy z mého prvního filmu Pamětnice. Není to ale tak, že bych si mohl žít jako milionář. I když jsem si koupil nové bezpečné auto a malý domek, tím, že jsem prožil hrozné období, jsem dost skromný člověk a k životu nepotřebuji tolik, co ostatní.

Dnes máte slušné příjmy, změnil se váš vztah k penězům?
Má žena je báječná v tom, že mě vždy zkrotí. Potřebuji to. Když je člověk úspěšný, kdy si každý přečte na internetu, kolik jste vydělal z jednoho filmu, pak druhého a třetího, objeví se obrovské množství lidí, kteří najednou vědí, kam peníze investovat a kde je to nejlepší. Nalepí se na vás a chtějí z toho žít, což je hrozné.

Takže vaše žena z vás dělá spíše skrblíka?
Možná. Dá se to tak říct. V podstatě krotí to, jestli je to vůbec někdy ukrotitelné, abych zvažoval, do čeho dát peníze.

Kdy jste udělal v poslední době vítr v peněžence a za co jste utratil?
(upřímný smích) Největší vítr v peněžence jsem udělal za poslední díl Bastardů, protože tam nebyl žádný generální ani hlavní partner a já ani nevím, proč jsem neprojevoval moc velkou aktivitu, abych je získal. Nakoupil jsem filmovou techniku, kromě kamery i filmovou jízdu, světla, abych si to nemusel půjčovat a platit za to.

Ve vašich filmech hrají herecká esa, čím je získáváte, dostávají velké honoráře?
Vyplácím jim stejné honoráře, jako dostávají u ostatních. Informace se dnes snažím ověřovat, abych neudělal chybu.

Jste prý diplomat a umíte dobře argumentovat. Umíte herce přemluvit, aby nechtěli horentní částky?
Já to nezkouším. Vždycky jsem si herců vážil a vážím si jich. Takže co si řeknou, to dostanou. Málokdy s nimi diskutuji a řeknu: teď je situace špatná, když slevíš o tisícikorunu, pomůže mi to. Abych je lámal o peníze, to ne. Oni by se ani nenechali, jsou to osobnosti a já se snažím v každém filmu osobnosti mít.

Dnes inkasujete i díky vlastnickým právům. Pět filmů máte v úplném vlastnictví, dva v částečném, kolik se dá vydělat tím, že filmy vlastníte? Jak to funguje?
Část příjmu je z promítání filmů v kinech, menší část je z prodeje DVD a část je z odvysílání v televizích. Peníze mi pak chodí jednou za rok.

A je to slušná částka?
Je to taková částka, že když bych dnes řekl, že nechci nic dělat a žít jen z práv ze sedmi filmů, tak by to bylo asi reálné.

A kolik byste tedy bral jako filmový důchodce?
Bylo by to o něco méně, než je současný průměrný hrubý plat, tedy něco pod částkou 23 tisíc korun. To by mi stačilo, musel jsem dříve vyjít i s osmi tisíci měsíčně jako hlídač na internátě. Žiji v Náchodě, již 15 tisíc korun jsou zde pěkné peníze.

V červenci jste se pustil do natáčení dalšího filmu, tentokrát půjde o komedii. Je to nízkonákladový film?
Ne, rozhodně ne. I když svým způsobem jsou všechny projekty nízkonákladové, protože na ně nečerpám peníze z fondu kinematografie a na žádný film jsem z těchto peněz nic nedostal. Snažím se ale točit filmy úsporně, takže nepracuji se čtyřicetičlenným štábem, ale s polovičním. Nepotřebujeme tři maskérky či tři kostymérky, když vše dobře produkčně naplánujete, dá se film zvládnout s menším počtem lidí. Snažíme se ušetřit i tím, že řadu věcí "bártrujeme". Raději uděláme někomu reklamu, když víme, že nám může pomoci jinak. Šetříme tak za benzin, na lokacích, na všem, kde se dá. Bez reklamy to dnes nejde, sponzorům a donátorům musíme být vděční, tak to dnes prostě je.

Podařilo se vám pro film Jedlíci získat nějaké investory?
Mraky. Jedlíci je projekt dobře zafinancovaný.

Čím jste je získal?
Lehké to není nikdy a je to čím dál těžší. Ale Bastardi byli úspěšní, mé jméno je známější, je to jiné, než když jsem obcházel náchodské firmy, abych je získal pro svůj první film.

Když jste se rozhodl natočit Jedlíky, je to tak trochu i tím, že máte se svojí figurou sklon k jídlu?
(smích) To jste řekla slušně jako nikdo. Je to trošku tím, že jsem tlustý. Téma se mi líbí. Jídlo je fenomén. Dnes fungují pořady o jídle, o vaření. Proto jsem přišel s námětem, scenárista David Laňka tomu dal text a při natáčení vzniklo dalších 50 procent humoru. Když to skloubíte, film má šanci stát se úspěšným. Toto téma zasazené do lehké komedie je zajímavé pro lidi v každém věku.

Humor je určitě kořením života, nicméně jídlo je základ. Utrácíte za něj hodně?
Neskutečně.

Takže rodinný rozpočet, pokud jde o jídlo, moc nekrotíte?
Snažím se, ale není to tak jednoduché.

Když se podíváte zpětně, kolik jste si vydělával jako učitel?
Bylo to různé, 14 až 17 tisíc korun.

Šel byste ještě někdy učit?
Ano.

I za tak nízký plat?
Ano. Mám auto, dům, zdravé děti. Až splatím hypotéku, nebudu žít už vůbec na dluh. Rád bych se do školství vrátil a velice brzy.

Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Jak soustředit svou mysl na práci? Nálepkujte, říká odbornice

Jaká by byla naše celková produktivita, kdybychom myšlenky dokázali zaměřit na potřebnou činnost, například na práci nebo studium? Často bojujeme s jinými,...  celý článek

Pavel  Moravec
Šéf IT Nestlé: Večer to všechno vypněte a zůstaňte off-line

Je mu 34, ale s dlouhými vlasy a mladistvým výrazem vypadá o deset let mladší. O to víc vás překvapí, když se představí: Pavel Moravec, člen představenstva a...  celý článek

Petr Sochora začínal v Zásilkově jako skladník, postupně prošel snad všemi...
Ze skladníka se vypracoval na ředitele logistické firmy

Petr Sochora má za sebou dráhu juniorského hokejisty. Po maturitě se rozhodl odložit studia na vysoké škole a odjet na zkušenou Kanady. Když se vrátil,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.