Toužíte po dobrodružné profesi?

Lidé pracující v utajení, kteří mají na starosti odhalování rizik, jež ohrožují stát se musí naučit oddělovat soukromí od práce a nečekat veřejné uznání svých úspěchů. Kde lanaří BIS nováčky a co musíte splňovat, abyste mohli vstoupit do jejích služeb?

Tereza letos v září dostudovala informační studia a knihovnictví na jedné regionální univerzitě. Čekalo ji hledání práce v kraji s vysokou mírou nezaměstnanosti. Proto se rozhodla najít si práci v hlavním městě, nejlépe s možností přechodného ubytování. Její otec, bývalý policista, jí poradil, ať se zkusí zeptat na možnost práce v Bezpečnostní informační službě (BIS). Základní požadavky, mezi něž patří dokončené vysokoškolské vzdělání, znalost angličtiny, nebýt členkou politické strany či hnutí a neprovozovat živnost či jiné podnikání, splňovala.

Když se v personální kanceláři BIS bezelstně zeptala, zda se může stát agentkou, byla hned vyvedena z omylu. „Termín agent používáme v Česku pro označení spolupracovníka, kterým se může stát v podstatě kdokoliv. Zaměstnance, které přijmeme do služebního poměru, nazýváme zpravodajskými důstojníky,“ vysvětluje Jan Šubert, mluvčí BIS.

Zvídavost, trpělivost, důvěra

Uchazeči, které jejich zájem pracovat ve státních službách dovede až ke dveřím sídla civilní kontrarozvědky, nenápadné sedmipatrové kancelářské budovy na okraji Prahy, procházejí důkladnými prověrkami. Ty mají vedle ověření zdravotního stavu zjistit míru jejich spolehlivosti, na modelových situacích ukázat, jak se budou při plnění úkolů chovat či zda dokážou ovládnout své emoce. „Zpravodajský důstojník musí být zvídavý, emocionálně stabilní, trpělivý, schopný podřídit se autoritě a týmu a musí se umět rychle rozhodovat. Zároveň musí umět jednat s lidmi a budit u nich důvěru a sympatie. Ideální je, pokud je společenský a má šarm. To vše je nezbytné pro navazování neformálních kontaktů a známostí, bez kterých se jeho práce neobejde,“ vyjmenovává potřebné požadavky Jan Šubert.

U uchazeče se také testuje, zda není impulzivní, agresivní či nemá sklony k výstřednímu chování. Důležité je i zkoumání motivů, které ho do BIS přivádějí. Ty však někdy nemusí umět popsat ani on sám. „Zájemci ovlivnění filmy o špionech se možná těší na to, že budou mít přístup k tajným informacím, že si budou moci dovolit mnohem více než běžný člověk. Rádi by získali nad druhými lidmi moc a snaží se k tomu využít zaměstnání u tajné služby,“ říká pražský psycholog Radim Karpíšek. Přijímací pohovory však takové sklony u uchazečů bez problémů odhalí.

Zájemce si také musí odpovědět na otázku, zda se smíří s tím, že o své práci nebude moci nikde vyprávět ani se pochlubit svými úspěchy. To může činit problém zejména lidem, kteří rádi baví ostatní, dělá jim dobře být středem pozornosti. Operativní pracovník sice nemusí před svými blízkými tajit, že pracuje u BIS, ale už jim nemůže prozradit, na čem právě pracuje nebo s kým se během služby stýká. „Milenky bývají zvědavé a upovídané. Není jednoduché nenechat se jimi ovládnout, a tak je snad nejlépe, když jsou ze stejné branže,“ říká s úsměvem Jan Šubert a pokračuje: „Pokud vznikne podezření, že náš člověk něco prozradil, BIS může vniknout do jeho soukromí a prověřit, zda nedošlo k úniku utajovaných informací.“

Co BIS vlastně dělá

Od chvíle, kdy uchazeč prvně kontaktuje službu a předloží svůj životopis, musí čekat přibližně měsíc na rozhodnutí, zda bude zařazen do přijímacího řízení. Jde o jakési výběrové předkolo, kde po posouzení životopisu odpadne asi třetina uchazečů. Teprve pak následuje vlastní přijímací řízení, které trvá čtyři až deset měsíců a „přežívá“ je v průměru sedm ze stovky osob. Tito lidé jsou přijati do služebního poměru a odcházejí na šestiměsíční kurz pro zpravodajské důstojníky. Po jeho ukončení jsou zařazeni do pracovních týmů a začínají plnit první úkoly.

Kromě potírání terorismu BIS chrání ekonomické zájmy státu, rozkrývá struktury organizovaného zločinu, monitoruje extremistické skupiny, sbírá informace o šíření zbraní hromadného ničení či obchodech se zbraněmi a výbušninami. Služba má v hledáčku také nelegální migraci nebo sleduje činnost jiných zpravodajských služeb na našem území, jejich špionů a vyzvědačů. Relativně nově zkoumá bezpečnost informačních a komunikačních systémů.

I když se pracovníci BIS dostávají leckdy do obtížných situací, bondovskou licenci k likvidování „nepřátel“ nemají. Použít služební zbraň mohou pouze v případech nutné obrany a krajní nouze, stejně jako kterýkoliv jiný člověk. Zpravodajští důstojníci nemají ani právo zadržet či zatknout podezřelého nebo ho vyslýchat.

Nábory na akademické půdě

Před několika lety se v médiích objevily informace, že BIS pro lanaření nováčků organizuje semináře, které probíhají v rámci běžného studia na Karlově univerzitě v Praze. Studenti se během nich dozvědí, jak to v tajných službách chodí, a po napsání seminární práce dostanou i zápočet. Některé z nich třeba problematika natolik zaujme, že o povolání zpravodajce začnou vážně uvažovat. Nábor probíhá na vysokých školách i dnes a BIS se k němu veřejně hlásí.

„Seznamujeme studenty se zpravodajským řemeslem a případným zájemcům otevřeně nabízíme možnost stát se důstojníkem BIS,“ říká Jan Šubert. Absolventi vysokých škol také patří mezi nejpočetnější skupinu uchazečů o práci u civilní kontrarozvědky. Většina zájemců přichází takzvaně z civilu, není třeba, aby měli za sebou policejní praxi či absolvovanou, v minulosti povinnou základní vojenskou službu. I když informační služba může přijmout člověka až do 65 let věku, starší lidé většinou nechtějí začínat novou kariéru kvůli služebnímu platu nováčka, který by dostávali. Jeho přesnou výši však služba prozradit nechce. „V rámci státních institucí je to zajímavý plat,“ říká Jan Šubert.

Ženy jsou vítány

I když se prý přesně neeviduje, z které části Česka se lidé do BIS nejčastěji hlásí, více než tři čtvrtiny uchazečů pocházejí z menších měst či z venkova. Na deset zpravodajských důstojníků, kteří prošli výběrovým řízením, připadají tři až čtyři ženy. Ty jsou nasazovány do operací, kde je potřeba proniknout do kolektivů s převahou žen nebo tam, kde důstojnice mohou využít své ženskosti.

„Ženy dokážou snadněji vzbudit v lidech důvěru, chlapi se v jejich přítomnosti třeba častěji rozpovídají,“ říká s úsměvem Jan Šubert a dodává: „Pokud nějaká dívka či žena projeví o práci u nás zájem a bude dobrá, uvítáme to.“

Agent, nebo důstojník?

Zatímco budoucí zpravodajští důstojníci musí projít náročným přijímacím řízením, agentem se může stát každý člověk starší 18 let. Nabídnout své služby může aktivně kdokoliv, v převážné většině případů si však informační služba vybírá své spolupracovníky sama. Agenta pak používá pro sběr informací výhradně z oblastí, kde BIS ze zákona působí. Služba má zákonnou povinnost svého agenta chránit před vyzrazením a také před újmou na cti, zdraví a majetku, která by mohla vzniknout v souvislosti s jeho prací pro BIS.

PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz

,