Změnit práci je jako se rozvést. Řada lidí to nezvládne, říká odborník

  7:00
Na českém trhu práce to teď skřípe. Máme spoustu volných pracovních míst, ovšem minimum nezaměstnaných. Firmy lamentují, že nemají lidi. Ale je tu početná skupina zaměstnanců, kteří chtějí změnu. Tak kde je problém? Na to odpovídá odborník na pracovní trh Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC.

Tomáš Ervín Dombrovský | foto: Archiv: LMC

Lidé chtějí lepší práci, firmy zoufale hledají zaměstnance. Ale nedaří se jim potkat v těch požadavcích. Je to tak?
Ano. A nás zajímá proč. Kromě nezaměstnaných osob a těch ekonomicky neaktivních tu máme velmi početnou skupinu zaměstnanců, kteří by byli ochotni změnit zaměstnání v případě zajímavé nabídky. V současnosti je jen 14 procent zaměstnanců, které ze židle nezvedne vůbec nic. Ostatní zvažují, přičemž 12 % z nich se už do hledání intenzivně pustilo. Takže necelý milion lidí je v pohybu. Jenže se s firmami nepotkávají.

Přišli jste na to, proč to tak je?
Může za to nesoulad v tom, jak se lidé vnímají a v tom, jak firmy pracují s oslovením lidí a na co se je snaží nalákat. Vezměte si klasický pracovní inzerát. Nejvíce prostoru vždy zabírá: hledáme, požadujeme. Zpravidla jde o mnoho - klidně i patnáct či dvacet - velmi konkrétních nároků, které firma na lidi má. Až hluboko pod tím jsou obvykle informace, co nabízí. Těch je málo a jsou velice nekonkrétní. To zájemce spíše odradí, než naláká. A u lidí je to zase tak, že se až příliš úzce škatulkují. Jsem účetní, tak hledám jen volnou pozici účetní. Nevidí jiné pozice, které požadují ty samé zkušenosti, jen jsou nazvány jinak.

Co s tím?
Stále firmám vysvětluji, že to ony tvoří poptávku, kupují si čas a schopnosti lidí, tak musí především vypíchnout, jak fungují, jaká je jejich vize, jaká je kultura, co nabízejí. A lidé by se měli více rozhlédnout, neříkat si, že jsou tím, čím byli, ale tím, čím by mohli být. Pak se k sobě mohou obě skupiny přiblížit.

Čtěte také

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte ZDE.

Boty vyváží firma Fare do Anglie, Německa, Rakouska, ale i na Nový Zéland.

Změnit práci není úplně jednoduché rozhodnutí.
Je to složitý proces. Přirovnávám to k rozvodu. Končíte jeden hluboký vztah, který zasahuje do celého vašeho života a přecházíme jinam. Spousta důležitých věcí se mění. Lidé si uvědomují, že to nebude snadné. Proto někteří rezignují ještě před tím než pošlou životopis. Ten balík změn je pro ně prostě příliš velký. Nikdo to nechce zvládat sám. Potřebují podporu okolí. Nejen od rodiny, blízkých, ale i od těch firem. To se ale zatím příliš neděje.

Kolik váhajících zaměstnanců se tedy alespoň pokusí „nabídnout se“?
Zjistili jsme, že nespokojených zaměstnanců je nyní 39 procent. Ovšem jen polovina z těchto 1,7 milionu frustrovaných se v průběhu jednoho roku k něčemu rozhoupe, tedy pošlou alespoň někam životopis. A čekají, co se bude dít. Narážejí často na nepružnost firem. Když se pár týdnů nic nestane, nedostanou žádnou odpověď, což je bohužel stále poměrně běžné, srazí to jejich sebedůvěru a řeknou si: není o mě zájem. Obrousí frustraci ze staré práce a zůstávají dál v nespokojenosti.

Nyní zuří boj o talenty. Takže se může stát i to, že se moje původní firma dozví, že uvažuji o změně a začne mě přemlouvat, nabídne mi lepší podmínky.
Zažíváme to. Lidé projdou celým výběrových procesem, firma položí smlouvu na stůl, a dotyčný nakonec řekne ne. Právě proto, že ta původní firma přišla s nějakou zajímavější nabídkou. Objevuje se dokonce fenomén, že lidé záměrně projdou celým výběrovým řízením jen proto, aby vyvolali reakci původního zaměstnavatele.

Co nás k práci, ať nové, či staré, nejvíce motivuje?
Celých 82 % lidí uvádí jako největší motivaci ke změně práce vyšší mzdu, pro drtivou většinu z nich to ovšem znamená alespoň o 20 % více, než berou nyní. Finanční podmínky přece definují to, jak si pak můžeme dovolit žít. Jenže firmy zatím stále drží mzdy vzhledem k výkonu české ekonomiky poměrně nízko a navíc je jen zřídka na rovinu uvádějí. Na našich pracovních serverech zadá výši odměny do systému jen 35 % firem, ale jen u 20 % pozic je vidět.

Proč se neuvádí?
Transparentní odměňování je v českém prostředí zatím prakticky tabu. To tady přetrvává už dlouho, všichni v tom jedou, ani zaměstnanci mezi sebou si obvykle neříkají, kolik berou. Přistupují na to, že se to nemá. Některé firmy to mají dokonce ve smlouvách. Ale je to nesmysl. Na vyspělých trzích jsou mzdy poměrně veřejná věc, v inzerci se běžně uvádí roční mzda. Toto tabu pomáhá firmám udržovat nižší mzdy. Když se odtajní, tak je to narovná. Každý rychleji přijde na to, jakou má reálně na trhu hodnotu a bude ji vyžadovat.

Tabu odměňování je tedy podle vás nutné zrušit.
Odtajnění, a tudíž narovnání mezd povede k vyšším mzdám. A česká ekonomika potřebuje vyšší mzdy. My nemůžeme být země se statutem levné pracovní síly, protože máme na to, konkurovat kvalitou nikoli cenou. Lidé u nás mají vzdělání, jsou schopní, extrémně šikovní, česká ekonomika má na víc než být jen montovna. Argument, že budeme drazí, a tudíž málo konkurenceschopní, je nepodložený. Když budeme dostatečně kvalitní, tak můžeme prodávat i za více peněz. Jsme v začarovaném kole - platíme málo zaměstnancům, ti mají málo na útratu, proto méně teče do ekonomiky, a tak jsme méně vyspělí a západní státy nedoháníme. Mzdová transparentnost to podle mě pomůže celé rozhýbat.

A jak se na to firmy tváří? Mají chuť? Začnou odtajňovat své odměny?
Dávám firmám konzultace o tom, co se na trhu práce děje, jak se musí změnit, aby byly úspěšné v tom ostrém boji o zaměstnance. A mzdy jsou jedna z aktuálních otázek. Čím dál více velkých firem má na stole varianty, co se mzdami udělat, jak do toho hrábnout, a některé skutečně sází i na odkrytí jejich výše. Je to ale spíše nutnost než chuť.

Co kromě mezd nás ještě zláká ke změně práce?
Flexibilita, možnost občas pracovat z domova a rozvrhnout si čas práce po svém. Je to fenomén, lidé to chtějí. Pro různé skupiny to má různý význam. Třeba pro lidi ve středním věku je to hodně o tom, jak sladit práci a péči o někoho blízkého. Pro špičkové profesionály je to způsob mít prostor dělat práci výrazně po svém a pro mladé zase možnost při práci zvládat i své zájmové projekty nebo další studium.

A ještě něco?
Hodně záleží při zvažování pracovní nabídky na tom, jak dlouho budu do práce dojíždět. Pro většinu lidí je přijatelných maximálně 45 minut, pak už tu práci nevezmou. Čas strávený dojížděním totiž většina z nás vnímá jako promarněný, i když poslouchá hudbu nebo si čte knihu. Firmy musí s tímto faktem počítat a přizpůsobit se tomu.

Zajímavý mi přišel váš průzkum o tom, kdy je nejvhodnější práci změnit.
Pakliže neodejdete ve zkušební lhůtě, a těch odchodů je nyní o něco více než dříve, tak si na nové zaměstnání zvyknete zhruba za půl roku. To už si to sedne, poznáte místo, kolegy. A dva až tři následující roky, jste spokojení. V tomto období jsou lidé přesvědčeni, že jejich práce je smysluplná a posouvají se v ní.

Kolem pátého roku v jedné firmě se to začne lámat a přichází pocit rutiny. Spokojenost je na minimu, přichází deziluze. Lidé jsou nejvíce náchylní ke změně. Začínají rozjíždět jiné projekty bokem, nebo začnou pomáhat neziskovkám. Potřebují kompenzaci za to, že je práce už nenaplňuje.

Sedmý až devátý rok nazýváme zlatou klecí. Už víte, co můžete i nemůžete, firmu znáte dobře, navíc jste už ztratili kontakt s okolním světem, neumíte se dobře prodat. Případná změna práce v té době většině lidí připadá skoro nemožná. Po deseti letech v jedné firmě se to opět láme, většina takových zaměstnanců je hluboce loajálních, a vlastně jsou znovu velmi spokojení.

Kolikrát za život změníme práci?
U nás je průměrná délka u jednoho zaměstnavatele 10 let, ovšem s tím, že si vyzkoušíte za tu dobu dvě tři pozice. Trh se ovšem rychle mění a nejlépe ho vystihuje věta: naši rodiče měli jedno zaměstnání celý život, my máme šest zaměstnání po sobě, a naše děti budou mít šest zaměstnání souběžně.

Styl práce se velmi rychle mění. V budoucnu bude každý mít více rolí. Mladí lidé, generace Y a Z, už to tak vyžadují. Netouží pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru. Spějí ke svobodnější práci na volné noze. Budeme si na to muset zvyknout, profese se nám budou měnit pod rukama. Některé profese zaniknout, některé vzniknou, ale abychom do nich mohli naskočit, budeme se muset pořád učit. Už se ví, že jsme schopni se naučit cokoliv a kdykoliv, ale musíme si věřit.

  • Nejčtenější

Opustili původní profese a včelaří. Už mají 200 úlů a milionové obraty

16. března 2024

Ze svého koníčka udělali manželé Kölblovi rodinný byznys. Na Vysočině vybudovali medovou farmu a...

Splatili hypotéku, za výmaz z katastru zaplatili dvojnásobný poplatek

19. března 2024

Majitelé rozdílně zastavených nemovitostí kvůli hypotéce si za vklad do katastru nemovitostí při...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Jak financovat pobyt v lázních? Nenechte se odbýt, možná na něj máte nárok

15. března 2024

Premium Léčebný pobyt v lázních může pomoct s nejrůznějšími zdravotními neduhy. Na své si tam však přijdou...

Půjčených 50 tisíc bratr nevrátil. Můžu ho žalovat, i když nemáme smlouvu?

13. března 2024

Premium Jsou tací, kteří říkají, že máme půjčovat jen tolik peněz, o kolik jsme ochotni přijít. Na druhou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zmapovali jsme, na co letos přispívají všechny zdravotní pojišťovny

15. března 2024

Všechny zdravotní pojišťovny se snaží motivovat klienty, aby pečovali o své zdraví a využívali i...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Čím je dlouhodobý investiční produkt výhodný i pro padesátníky?

19. března 2024

Jak už sám název napovídá, dlouhodobý investiční produkt (DIP) je primárně koncipován jako...

Splatili hypotéku, za výmaz z katastru zaplatili dvojnásobný poplatek

19. března 2024

Majitelé rozdílně zastavených nemovitostí kvůli hypotéce si za vklad do katastru nemovitostí při...

Nemovitosti jsou jistota. Investovat se dá i s malým kapitálem

18. března 2024

Advertorial Pokud si chcete zafixovat vysoký výnos v době klesajících úrokových sazeb, není na co čekat. Do...

Jak umět říkat druhým „ne“ a necítit se přitom provinile

18. března 2024

Dvě jednoduchá písmena, jedno jednoduché slovo: „Ne!“ Vyslovit ho však bývá často obtížné. Pro...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...