Oficiálně deklaruje větu, že "soukromé vlastnictví je nedotknutelné", dnes už snad každý. O kvalitě firmy či instituce však více svědčí to, a) jak se tato deklarace projevuje v každodenní praxi, b) jak si vlastníci a výkonné vedení uvědomují, že ono vlastnictví má více odstínů (viz titulek). Prvního, nejnižšího stupně civilizovanosti dosahují tam, kde respektují FYZICKÉ vlastnictví každého člověka.
Kdo si poctivou prací, za cenu odříkání něco vydělal, tomu vydělané peníze patří. Kdo kdykoliv krade peníze nebo hmotné věci, je drtivou většinou společnosti odsuzován. Ale už ne všude se respektuje i druhý, jemnější stupeň civilizovanosti - DUŠEVNÍ vlastnictví. Jde o dobré nápady. Zaposlouchejte se někdy do porady, na níž sedíte. Celkem pravidelně se stává, že někdo přijde se zajímavým nápadem. Častěji to bývají mladší lidé nebo noví pracovníci, kteří ještě na očích nemají klapky. Jak reaguje šéf na novou iniciativu?
a) Šéf dbá, aby bylo - třeba v zápise z porady - jednoznačně zaznamenáno jméno autora nápadu. Dohlíží, aby při veškerém budoucím využívání tohoto nápadu byl autor s respektem citován a aby mu bylo za každou realizaci nápadu přiměřeně placeno. Aby šéf porady povzbudil k tvořivosti i jiné, udělí autorovi nápadu okamžitou výhodu. Například: "Děkuji za nápad, běž si odpočinout, běž si vybrat zálohu na budoucí odměnu - a hlavní práci s rozpracováním a dotažením nápadu udělají jiní."
 |
Nahoru jen s pomocí známých? Čtěte ZDE |
b) Šéf se nestará o ochranu nového nápadu. Dopustí, aby si jej v budoucnu přivlastnili jiní; v nejodpornějším případě on sám. Kreativního pracovníka na místě potrestá. Třeba výrokem: "Výborně, příteli! To je zajímavá myšlenka. Rozpracuj to do příští porady, předlož projekt, podíváme se na to." Práci navíc tedy dostal tvořivý člověk, místo netvořivých. Ajeho odměna je v hodně velkých mlhách. Zvažte, kde mezi čistým a) a čistým b) se nachází praxe u vašeho stávajícího zaměstnavatele, a zařiďte se podle toho. O nejjemnějším vlastnictví - morálním - bude řeč příště.
