Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Při vysoké se vyučili na truhláře. Dnes mají prosperující dílnu

aktualizováno 
Lukáš Lédl a Petr Porta studovali vysokou školu, když se oba rozhodli, že víc než v kanceláři chtějí pracovat v dílně. Že chtějí dělat řemeslo. A tak se přihlásili na učiliště a vyučili se v oboru truhlář. Dnes vyrábějí dětský nábytek podle svých představ a zakázky se jim jen hrnou.

„Lidé jsou ochotní do dětí investovat, tedy i do dětského nábytku,“ říkají majitelé truhlářské dílny Devoto Lukáš Lédl a Petr Porta. | foto: Archiv Devoto

Nejdříve ovšem oba vyrazili do světa. Jeden odjel na zkušenou na Nový Zéland, kde pracoval na dřevostavbách a práce ho bavila. Druhý procestoval Jižní Ameriku, kde potkal truhláře, který prý o řemesle úžasně vyprávěl. „Tam mi došlo, že tohle bych chtěl jednou dělat,“ vypráví Lukáš.

Může se hodit

Nebaví vás už vaše stará práce? Chcete si najít novou? Vyberte si z tisíců nabídek na jobDNES.cz.

Když se pak s Petrem opět v Praze potkali, shodli se na tom, že by je nejvíce bavilo pracovat rukama. A tak se pustili společně do práce, tedy nejprve vlastně do studia.

To je zajímavé, studovat při vysoké škole zároveň učiliště.
Nejdříve jsme chtěli jen něco umět a dělat si věci pro sebe. A kde jinde se to neučit? Já jsem na učňák nastoupil v závěru studia. V sedm ráno začínaly dílny na Kladně, odpoledne jsem šel do práce a večer jsem usedl k diplomce. Petr to měl podobné. Byla to nebezpečná kombinace, ze které se člověk může lehce zbláznit.

Ale zvládli jste to.
Jasně. Kluci byli fajn, nikdo nás nešikanoval, i když jsme byli o deset let starší. Byla to legrace. Někteří naši spolužáci naše působení na učňáku nepochopili za celé studium. Neuvěřitelné bylo, že z celé třídy chtěl být truhlářem jen jeden. Ostatní se těšili, že budou řídit auto a rozvážet „něco“.

Dostudovali jste a hned jste se pustili do podnikání?
Ještě před koncem studia přišel Petr s nápadem otevřít si vlastní dílnu. Tak jsme založili společnost Devoto. Bylo to v roce 2008. Přišlo nám vzrušující zkusit to a dost jsme se pro to nadchli. Našli jsme skvělé místo ve šroubárně v Libčicích nad Vltavou. Je tam historie výroby a to místo má své kouzlo. Začátky byly popravdě hodně kruté. Ze školy toho vlastně moc neumíte, učíte se za pochodu a navíc ten rok začala krize. Nicméně jsme přežili.

Kde jste vzali peníze do začátku, půjčili jste si?
Banky všechny naše žádosti o půjčky na nové obráběcí stroje odmítaly. Takže nakonec pomohli rodiče. I když ze začátku moc nevěřili, že u toho vydržíme. Dali jsme dohromady zhruba 400 tisíc korun ze stavebních spoření, z toho se zařídila dílna a koupila formátovací pila.

Jaký byl váš podnikatelský plán?
Říkali jsme si, že budeme dělat skvělé věci, které nás budou bavit a všichni je budou chtít. Ze začátku ten plán moc nefungoval, prakticky vůbec. Ale přišly první zakázky na kuchyně a skříně pro známé. V dílně se nám hromadilo zbytkové dřevo z výroby, a tak nás napadlo vyrábět z něj dětské hračky, dekorace a doplňky. A k tomu byl už jen krok k dětskému nábytku. Promyšlenému, kvalitnímu a bezpečnému nábytku, který s dětmi poroste. S kamarády, kteří už měli děti, jsme vymysleli několik designů a nabídli je trhu.

Máte sériovou, nebo zakázkovou výrobu?
Děláme obojí. Máme několik sérií dětského a studentského nábytku, a ty se postupně rozrůstají. Vyrábíme i přesně na míru a podle přání zákazníka. Nábytek i doplňky a dekorace. U zakázek tohoto typu čerpáme inspiraci přímo od klientů a jejich dětí, nasáváme atmosféru domova, ptáme se na jejich záliby a specifické potřeby. Podle toho používáme materiály a navrhujeme finální podobu pokojíků.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. 

Další příběhy čtěte zde.

Co na podnikání říkaly vaše rodiny? Nebylo jim líto, že jste se nevěnovali vystudované andragogice a iberoamerikanistice?
Líto jim to nebylo, možná se trochu obávali, kam tahle neřízená střela dopadne. Od určitého okamžiku ale cítíme, že jsou na nás rodiče možná i hrdí. Pořád jsme si stáli za svým, i když nebyla práce. Prostě jsme chtěli dělat naše věci, ať to stojí, co to stojí. Výhodou bylo, že jsme neměli manželky a děti a nemuseli se moc ohlížet na ostatní. Když nebylo na chleba, tak prostě nebylo. 

A když nebyla práce, tak jsme si ji vymysleli a posunuli se zas o kus dál. Truhlařina je jedna část, ale věcí okolo dílny, materiálů, technologického vývoje, financí, reklamy, PR, grafického zpracovaní je tolik, že člověk se učí každý den a nemůže si dovolit stagnovat. Studia ani jeden nelitujeme. Všechno má svůj důvod a tohle byl kontinuální vývoj.

Jak těžké je prosadit se na trhu s dětským nábytkem v konkurenci velkých nábytkářských řetězců?
Těžké to je. Našli jsme však jednoduchý recept. Našim zákazníkům nabízíme opravdový zájem o ně, jejich děti a o kvalitní bydlení. Jsme rodinná firma, naše práce nás baví a stejně tak musí bavit naše klienty.

Vsadili jste hodně na marketing. Jakou taktiku jste zvolili, jak o sobě dáváte veřejnosti vědět?
Prezentujeme se kvalitními fotografiemi, katalogy, hodně lidí nás sleduje na Facebooku. Řádově dáváme na „zviditelnění“ měsíčně několik tisíc korun. Objevili jsme se také v televizi v pořadu o začínajících podnikatelích a ještě ten večer po odvysílání nám napsal jeden producent, zda bychom s nimi spolupracovali. Takže jako designéři pořadu Jak se staví sen jsme pak realizovali tři přeměny, což byla fajn reklama.

Objevujete se také na designových přehlídkách? Jak se na ně dostáváte?
Za pár dní budeme představovat novou kolekci na prvním ročníku PragueDesignWeek a budeme také zajišťovat dětský koutek na předvánočním Designsupermarketu. Tyhle akce fungují tak, že se přihlásíte, představíte svůj prodejní koncept, odprezentujete dosavadní tvorbu a buď vás vyberou, nebo ne.

Jak se daří vaší firmě teď? A jaké jste zvolili ceny?
Nikdy není tak dobře, aby se nemohlo dařit lépe. Ceny jsme zvolili adekvátní kvalitě našich výrobků, jejich zpracování, finální úpravě, nákladům na prezentaci a dalším nákladům, kterých je nepočítaně. Pro příklad: vybavení dětského pokoje postelí, komodou, skříní, kontejnerem, stolem a židlemi vyjde na 60 tisíc korun.

Kolik máte v současnosti zaměstnanců?
Stálý tým tvoří čtyři lidé. V zásadě se jedná o rodinné příslušníky a blízké kamarády, takže s výběrem jsme neměli žádný problém. Na začátku léta jsme přijali na poloviční úvazek švadlenu, se kterou připravujeme sérii doplňků. Podle zaměření zakázky spolupracujeme s lidmi, které už máme vyzkoušené a se kterými jsme na stejné vlně. Zatím to tedy jde poměrně hladce. V současné době přemýšlíme ale o dalším člověku do dílny, a to bude možná oříšek.

Jaké máte plány do budoucna?
S příchodem nového roku otvíráme showroom, zatím nevíme přesně kde, nejvíce se nám líbí prostor na Praze 5. Bude fungovat i jako centrum pro workshopy, přednášky a čtení, vše se zaměřením na děti. A připravujeme další kolekci nábytku a doplňků.

Nelitovali jste někdy, že jste se do podnikání pustili? 
Určitě ne. Ušli jsme už dlouhou cestu a když se podíváme na začátky, je až s podivem, že jsme vše ustáli. Baví nás vymýšlet nové věci, baví nás projekty a potkávání zajímavých lidí, baví nás, že děláme něco, co po nás zůstane. Jsme hrdí na truhlářské řemeslo a naši práci.



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.