Michala, který nedávno nastoupil u firmy zabývající se průzkumem trhu, takový přístup zaskočil. „Nezeptají se vás, zda tykání přijmete. Celé to působí dost falešně. S některými kolegy mám docela odtažitý vztah, když mi od začátku tykají, připadá mi, jako by mě nebrali příliš vážně.“ Všeobecné tykání může rozbít bariéry mezi kolegy, ale zároveň hrozí, že do pracovních vztahů vnese i nežádoucí osobní prvky, jako je snazší ponižování oponentů nebo vulgární mluva. Firma by měla v tomto ohledu rozhodovat podle přání pracovníků a nikoho k tykání nenutit.
Trend podporuje angličtina
Před listopadem 1989 bylo oblíbené tykání mezi soudruhy. Dnes podporuje tykání angličtina. Přestože podle oslovení poznáte, kdo se těší úctě, a s kým je naopak hovor důvěrnější, gramatické odlišení tykání a vykání se v dnešní angličtině nepoužívá. „V tuzemsku jsme trochu zatíženi formalistním přístupem zděděným po rakouské byrokracii,“ říká odborník na etiketu Ladislav Špaček. „Je to podobné jako s titulomanií. Titul má tady prakticky každý, kdežto v Americe bývá doktor přinejmenším univerzitní profesor.“
Nové mravy těžko chápou starší lidé. „V naší generaci jsme si tykali jen s kolegy, kteří s námi pracovali opravdu dlouho a stýkali jsme se i po pracovní době, s ostatními jsme si vždy vykali,“ popisuje šedesátiletý ředitel firmy Pavel Dvořáček. „Dnes si tykají všichni a nezdá se mi, že by to něčemu prospívalo.“ Vztahy mezi kolegy nejsou podle něho o nic lepší, než kdyby si vykali. Naopak se mnohem hůře řeší nepříjemnosti, které oslovený hned vnímá v osobní rovině.
JAK SE PODÁNÍM RUKYV obchodě vykejme
Tykání je zásadně nepřípustné v obchodním styku. I když sjednávání obchodu často doprovází nezávazné klábosení a prohlížení rodinných alb obchodních partnerů, tykání může ohrozit věrohodnost projektu a vzbudit podezření, že je ovlivněn kamarádskými vazbami. Přílišné důvěrnosti v komunikaci také svádějí k lehkomyslnějšímu přístupu k plnění závazků a termínů.
Naoko zachovávat profesní odstup, v práci či v obchodě si vykat a v soukromí tykat, se také nejeví jako příliš dobrá cesta. Přesto jsou lidé, kterým nic jiného nezbývá. „S kolegou jsme nejlepší přátelé a ve volném čase se naše rodiny navštěvují,“ říká vojenský důstojník Milan. Ale protože je jeho kamarád jeho služebním podřízeným, nemůže si dovolit mu v práci tykat. „Samozřejmě nám to občas ‚ujede‘ a pak vznikají docela bizarní situace, ale v armádě je to pravidlo, s kterým se nedá nic dělat,“ připomíná.
Pozor na rozčilení
Na tykání někdy přejdeme v rozčilení. Pokud nás někdo vyprovokuje až k afektu, v následném slovním útoku, který má co nejvíce zabolet, obvykle nehledíme na společenské postavení „útočníka“. Po opadnutí vzteku nás pak většinou situace mrzí, zvláště když jsme s dotyčným měli zatím dobré vztahy.
