1. Seriózní dlužník - 49 procent klientů
Téměř polovina klientů společnosti patří k takzvaným seriózním dlužníkům. Tito lidé si uvědomují, že za své dluhy nesou zodpovědnost. Měli jen v určité fázi života smůlu. Postihla je nemoc, ztratili zaměstnání či prošli nečekanou krizí, a to jim znemožnilo splácet půjčky. Na počátku přecenili svoje síly, když využili snadno dostupných nabídek, které jim přerostly přes hlavu. Rádi by svou situaci řešili, ale nemají peníze a nevědí jak. Vyhýbají se komunikaci s věřitelem, protože nevědí, co říct, když nemají na splátky. Situace je jim trapná.
„Většina našich klientů chce splácet svoje závazky a cítí se ve vzniklé situaci nespokojeně. Trápí je, že mají dluhy a chtěli by je řešit. Nejdůležitější je pro ně nastavení splátek podle jejich reálných možností, aby věřili, že své finanční potíže vyřeší,“ říká Martin Hubáček, Country Manager ze společnosti APS.
2. Oběť - 13 procent klientů
Druhým nejčastějším typem dlužníka je takzvaná oběť. Dluh u těchto lidí vznikl cizím zaviněním, nebo se stali obětí podvodu. Cítí křivdu a vztek, protože dluh neplánovali. Nechápou, proč mají závazek splácet, aniž by sami peníze jakkoli využili.
Nejčastějším případem je situace, kdy člověk ručí přátelům nebo příbuzným. Obětmi se stávají také zamilované ženy (ale i muži), které si na sebe nechají napsat dluhy partnerů a po ukončení vztahu jim zbude nejen šrám na duši, ale většinou také nemalý závazek.
Takto „postiženým“ lidem určitou dobu trvá, než pochopí, že „spravedlnost“ zde nefunguje a budou muset nést závazky za někoho jiného. Jakmile pochopí, že není jiná cesta, snaží se dluh uhradit co nejrychleji, aby měli opět čistý štít.
„K tomuto typu klientů je zapotřebí přistupovat s vědomím, že dluh neplánovali a původně ho vůbec nechtěli. Proto nemusí mít prostředky na úhradu závazku. Pozorujeme u nich velkou snahu domluvit se na podmínkách spolupráce,“ doplňuje Martin Hubáček.
3. Chronický dlužník - 11 procent klientů
Chronické zadlužování a pocity provinění jsou typické pro starší generaci. Mezi takovými dlužníky je hodně mužů ve věku kolem 60 let. Chronický dlužník se projevuje malou znalostí finančních produktů a následků nesplácení. Cítí povinnost řešit finanční potíže celé rodiny a jemu samotnému se peněz nedostává.
Nedostatek řeší půjčkou, která je pro něho prostředek, jak si přilepšit. Nepoučí se z chyb a je schopen si vzít další půjčku v situaci, kdy mu téměř nezbývají peníze. „Tito lidé potřebují citlivě vysvětlit, jaké může mít ignorování dluhu následky, a seznámit je s možnými riziky, jako jsou soudní příkaz či exekuce, protože si těchto okolností často nejsou vědomi,“ říká Martin Hubáček.
4. Proviněný dlužník - 10 procent klientů
Typickým představitelem kategorie provinilce je žena ve věku nad 50 let. Finanční situace se jí zkomplikovala ztrátou zaměstnání a nové hledá obtížně. Cítí silnou morální povinnost dostát svým závazkům, jenže nemá dostatečný příjem. Dluhy mají značný dopad na její psychiku. Špatně spí a trápí se.
„Starší ženy, které obvykle spadají do této kategorie, jsou ze své situace skutečně nešťastné. Místo odpočinku a užívání si vnoučat je na stáří čekají dluhy. Cítí velkou vinu, že se do finančních problémů dostaly. Je u nich patrná silná vůle zbavit se dluhů, potřebují velmi citlivé jednání a pomoc s nastavením optimálních splátek,“ vysvětluje Martin Hubáček.
5. Schopný kličkař - 8 procent klientů
Dalším případem dlužníka je takzvaný schopný kličkař. Jde většinou o mladého muže do 30 let, který už je na dluhy a exekuce zvyklý. Nevlastní žádný majetek, a když mu teče do bot, obrátí se na rodinu. Jeho příjem je nepravidelný, ale umí si i dobře vydělat. Tvrdí, že nemůže více splácet, ale je patrné, že se příliš nesnaží.
Podle Martina Hubáčka je kategorie schopný kličkař velmi nekonzistentní, hlavně v reakcích na jednání společností. Při komunikaci s touto skupinou je třeba zvolit vhodnou motivaci, která by byla pro tento typ dlužníka natolik zajímavá, aby byl ochoten spolupracovat.
6. Samoživitelka - 6 procent klientů
Jde většinou o ženu do 30 let s dítětem předškolního věku, která má za sebou komplikovaný vztah, nebo neshody s rodiči. Tvrdí, že dluhy splácet chce, ale zaštiťuje se dítětem a jeho potřebami. Na splácení dluhů nemá dostatek financí.
Přestože jsou ženy samoživitelky na zajištění svých dětí samy, chtějí jim často poskytnout nadstandardní životní úroveň, což je vede k neuváženým finančním rozhodnutím. „Argument mateřství je u této kategorie velmi silný a je třeba matkám velmi citlivě vysvětlit důsledky neuvážených rozhodnutí,“ dodává Martin Hubáček.
Tři procenta klientů nezapadají do žádné z uvedených kategorií.
