Novela zákoníku práce sice hovoří o zákazu diskriminace zaměstnanců kvůli věku, pohlaví či náboženskému přesvědčení, ale realita, je úplně jiná. Diskriminační inzeráty typu "hledáme recepční reprezentativního vzhledu do třiceti let" se sice objevují už jen zřídkakdy, ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. "Hledám práci a zcela jasně vidím, že za neúspěchy v přijímacím řízení stojí můj věk," popisuje své zkušenosti pětačtyřicetiletá středoškolačka Olga Beránková z Prahy. Podle zkušeností padesátileté vysokoškolačky je věk brzdou i při pokusech získat místo na inzerát. Poměr úspěšných a neúspěšných pokusů při odpovědích na inzerát je podle ní, pokud není v podniku či agentuře někdo známý, tak jedna ku dvaceti.
S problémy při hledání práce se setkávají i daleko mladší ženy kvůli nedospělým dětem. "Vadí mi, že mi při konkursech často ani nedají šanci říct, že se mi o děti v případě nemoci postará moje maminka," uvádí Zdena Fialová. Přitom by věk ani rodinný stav či pohlaví nemělo být podle novely zákoníku práce důvodem pro neposkytnutí práce. Jenže předpisy jsou jedna věc a realita druhá. Jenom novelizovaná právní norma pracovní diskriminaci neodstranila. Obrana pro ti ní není sice nemožná, ale je dost složitá. Kdo si myslí, že ho firma nepřijala z výše uvedených důvodů, má možnost se bránit u soudu. Tam může uplatňovat náhradu škody, která mu vznikla v důsledku diskriminačního jednání zaměstnavatele nebo podat návrh, aby jej zaměstnavatel přijal do zaměstnání. Na papíře je zákon velmi srozumitelný, jeho aplikace v praxi je však obtížnější. Jednoznačně se dá oznámkovat třeba test vědomostí, s oceněním vystupování uchazeče či kvality jeho dosavadní praxe je to horší. Rovněž nemusí být v inzerátu ani zmínka o věku uchazeče, přesto může hrát v konečném rozhodování důležitou roli. "Domnívám se, že je těžké dokázat zaměstnavateli, že konkrétní uchazečku nevzal kvůli dvěma malým dětem nebo naopak vyššímu věku, když bude tvrdit, že neuspěla pro slabší výkon u ústní části pohovoru," uvedl advokát Vladimír Lamacz. Dokazování diskriminace je nejen zdlouhavé, ale i obtížné. "Neúspěšný uchazeč by musel podat žalobu na společnost a poměrně složitě dokazovat, jak byl diskriminován. Celý mechanismus přijímacího řízení bývá obchodním tajemstvím, a to pak společnosti nikdo nepřikáže, aby údaje z něj zveřejnila," dodává Lamacz. Šancí by podle něho bylo třeba to, kdyby celá skupina odmítnutých uchazečů postupovala společně a podařilo se jí dokázat, že na místo, kde bylo požadováno vysokoškolské vzdělání, byl přijat pracovník jen se středoškolským vzděláním. Zjednodušení by měla přinést novelizace občansko-soudního řádu. Pak by se měly role obrátit - ne neúspěšný uchazeč, ale zaměstnavatel bude dokazovat, že konkrétního pracovníka nepřijetím do práce nediskriminoval. Ještě než se situace změní a všichni uchazeči stejných kvalit budou mít při přijímacích řízeních rovné podmínky, musí se každý z nich snažit sám. Způsob, jak se dostat ze začarovaného kruhu nezaměstnanosti bez pomoci soudů naznačuje vysokoškolačka z Plzně: Když není zbytí, je potřeba přestat lpět na původní kvalifikaci a třeba se i ve čtyřiceti letech rekvalifikovat a začít něco jiného. Já sama jsem v tomto věku začala v jiném oboru a nepřipouštěla jsem si, že jsem stará a nezvládnu to. Začátky ale byly velmi krušné, musela jsem doma nastudovat mnoho materiálů z různých oborů, začít se učit cizí jazyk, zvládnout na dobré úrovni PC. Musím však říct, že jsem změnou zaměstnání po devíti měsících nezaměstnanosti oproti předchozímu zaměstnání vydělala.
- úterý 22. srpna 2000
