Většina příběhů se počala v Silicon Valley, ale najdou se i výjimky. Daniel Ek, švédský revolucionář hudebního průmyslu, má za sebou ve svých třiceti letech už slušnou kariéru. První podnikání rozjel, když mu bylo 14. V novém tisíciletí přišel s revolucí v hudebním byznysu. Služba Spotify umožňuje lidem po celém světě legálně poslouchat takřka co je napadne.
Pořiďte si knihuE-knihu Jedna trefa stačí si můžete pořídit za výhodnou cenu 168 Kč na Knihy.iDNES.cz  |
Do pánského klubu úspěšných startupů se podařilo proniknout i jedné ženě. Adi Tatarková založila spolu se svým manželem oblíbenou službu Houzz zaměřenou na bytovou architekturu a design.
Pozoruhodným členem hvězdné šestnáctky, kterou přibližuje kniha nazvaná „Jedna trefa stačí“, je legendární Elon Musk. Ten nezůstal jen u internetového podnikání. První díru do světa udělal s internetovou peněženkou PayPal, ovšem jeho nynější plány jsou mnohem ambicioznější. Projektu SpaceX se už sedm let daří snižovat náklady na lety do vesmíru a automobily Tesla jsou svými technologiemi a designem známé po celém světě.
Ukázka z knihy: Daniel Ek přinesl muziku celému světu
Ve Stockholmu bylo vlhko a pošmourno, jak bývá takhle odpoledne v listopadu zvykem. Daniel Ek postonával. Během uplynulého měsíce absolvoval tehdy osmadvacetiletý generální ředitel Spotify několik náročných cest ze švédského sídla firmy do San Franciska, New Yorku, Dánska, Nizozemska a Francie, kde dohlížel na práci stále většího týmu prodejců a postupně zaváděl službu v dalších zemích. Už jich byl celý tucet.
Hudební průmysl na něj čekal přes deset let. On tedy ve skutečnosti čekal na kohokoli, kdo by přišel se zcela novým modelem distribuce nahrávek, který by byl pro zákazníky přitažlivější než pirátské stahování a zároveň by generoval stálý příjem. Tradiční hudební byznys v devadesátých letech dostal v podstatě smrtelnou ránu, když Shawn Fanning a Sean Parker vytvořili síť pro ilegální stahování, tedy slavný Napster. Dlouho nepřežil, sám Ek ho nicméně popisuje jako “nejdůležitější internetový zážitek v životě”. Napster byl rychlý, nic nestál a neměl žádné hranice. Ek díky němu objevil dvě ze svých nejoblíbenějších kapel, Beatles a Led Zeppelin. A stal se jedním z milionů lidí mezi osmnácti a třiceti, jimž se dnes v branži říká ztracená generace, tedy ti, kteří vyrůstali v přesvědčení, že za hudbu se neplatí.
Na troskách tradičního hudebního průmyslu začal stavět svá iTunes Steve Jobs, následně se mu ale povedlo dokázat, že lék může být téměř stejně ničivý, jako původní příčina nemoci. Po nástupu iTunes se posluchači naučili kupovat spíše singly než celá alba, která přitom byla do té doby hlavním zdrojem příjmů. Firma Apple si navíc z cen za nahrávky nechávala příliš velkou část pro sebe, takže o to rychleji se hudební byznys řítil do záhuby. V roce 1999 činily celkové příjmy z prodeje hudby podle výzkumné agentury IbisWorld 56,7 miliardy dolarů, v roce 2011 už jen 30 miliard.
A pak přišel třetí výtečník v pořadí - Ek. V novém technologickém světě, kde lidé mají na vyhledávání Google, na osobní identitu Facebook a na nákupy Amazon, si Ek hodlal vzít na starost hudební kulisu. Popisoval to lakonicky: “My na ten večírek přineseme muziku.” A právě proto jeho programátoři pracovali den co den od rána do noci. Cílem Spotify nebylo nabídnout jen nový softwarový přehrávač, byť s revolučním obchodním modelem zajišťujícím přístup téměř k libovolné nahrávce z hudební historie za pouhý paušál. Cílem bylo vytvořit dokonalý hudební ekosystém.
Z pohledu zákazníka je Spotify výhrou. V polovině roku 2014 měla služba 24 milionů aktivních uživatelů, tedy lidí, kteří ji využili v uplynulém měsíci. Ti mají prostřednictvím počítačů neomezený přístup k více než 20 milionům skladeb zcela zdarma, jen za cenu občasného přehrávání reklam. Služba nabízí podobnou rychlost a uživatelský komfort jako iTunes, flexibilitu a záběr Napsteru, kromě toho nabízí zmíněný bezplatný poslech podobně jako starší “personalizované internetové radio” Pandora. A na rozdíl od těchto předchůdců je od začátku jako dělaná pro sociální sítě - umožňuje například sdílet seznamy přehrávaných skladeb s kamarády. Během prvního měsíce, kdy fungovala aplikace Spotify na Facebooku, si jejím prostřednictvím nasdíleli uživatelé více než miliardu skladeb.
Ukázka z knihy: Elon Musk, génius s rysy robota
Čtvrteční ráno v kalifornském Bel Air. Elon Musk, tváře ještě vlhké od vody po holení, se právě uchýlil do sklepního kina ve svém novofrancouzském sídle o dvou tisících metrech čtverečních. Kino slouží jako nedobytná svatyně vhodná pro práci i zábavu.
Pracovním centrem je kožená pohovka a kávový stolek s periodickou tabulkou prvků na desce. Právě tady píše Musk své popůlnoční e-maily, případně se noří do výzkumu podivností typu fenoplastového impregnovaného uhlíkového odpařovače, což je podle něj „nejlepší tepelný štít, jaký kdo kdy viděl“. Zato v normální denní době, když je většina světa vzhůru, se mladému miliardáři a zakladateli firem Tesla a SpaceX (první vyrábí elektrická auta, druhá jako první soukromá společnost vyletěla na oběžnou dráhu Země) do kanceláře nechtělo. Místo toho se rozhodl, že mě naučí hrát střílečku BioShock, trochu připomínající romány Ayn Randové.
„Je to vlastně o hegelovské dialektice o věcech, které ovlivňují historický běh událostí,“ vysvětloval Musk s pohledem přilepeným na monitor. „Jde o soupeřící filozofie, nebo spíš o soupeřící skupiny memů. A když se podíváte na moderní historii, vidíte že právě na boji memů hodně záleží, víc než na genetických bitvách.“
Metr pětaosmdesát vysoký a ramenatý Musk dělá čest svému křestnímu jménu - Elon znamená hebrejsky dub (jeho pensylvánská rodina je ovšem holandského, nikoli židovského původu). Teď nasedl do tmavočerveného sporťáku (vlastní i Audi Q7 a Porsche 911) a chystáme se na třicetikilometrovou cestu do sídla jeho firmy SpaceX v Hawthorne. Pečlivě nastavil klimatizaci a větrání, v audiosystému naprogramoval směs Robbieho Williamse, Adele a Beethovenovy páté symfonie a rychle a účelně dorazil k cíli. V tu chvíli působil přesně tak, jak ho vnímá velká část veřejnosti - jako génius s rysy robota. Ne nadarmo se ostatně stal živou předlohou pro postavu Tonyho Starka ve filmové sérii Iron Man.
