Ukončení pracovního poměru je dvoustranným aktem. To znamená, že návrh jedné strany musí akceptovat druhá strana. Dříve skutečně existovalo v zákoníku práce ustanovení, že zaměstnavatel musí na návrh zaměstnance na skončení pracovního poměru odpovědět do patnácti dnů, jinak k dohodě nedojde. Takové ustanovení však již v zákoníku práce není. Protože podle zákoníku práce nemusí být projevy vůle obou účastníků na jedné listině, může druhá strana odpovědět jinou listinou, v níž vyjádří své stanovisko. To znamená, že když druhá strana neodpoví, nekončí automaticky pracovní poměr. Aby navrhovatel dohody nezůstal v nejistotě, zda druhá strana jeho návrh přijme, lze ve smyslu zákoníku práce stanovit lhůtu, během níž očekává odpověď. Do textu písemného návrhu dohody vloží například dovětek, že vyjádření druhé strany (zaměstnavatele)očekává nejpozději do 14 dnů. Ovšem i když ve stanovené lhůtě navrhovatel odpověď nedostane, pracovní poměr neskončí. Pokud pak přesto navrhovatel trvá na skončení pracovního poměru, musí dát výpověď. Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu. V žádném případě tedy nemůžete automaticky po patnácti dnech ukončit pracovní poměr, jestliže jste neobdržel kladnou odpověď od zaměstnavatele.
11. září 2001
