Tímto způsobem může centrální banka výrazně ovlivňovat dění na finančních trzích a zprostředkovaně i vývoj ekonomiky. Centrální banka ovšem není nadlidská instituce a její vliv není neomezený. Při svém rozhodování musí brát v úvahu vývoj finančních trhů. V této kapitole si ukážeme, s jakými faktory centrální banka za normálních podmínek počítá. Ale nejprve se soustředíme na význam, jaký mají úrokové míry pro výnosy různých typů investic.
Nástroje peněžního trhu
Jejich výnosy jsou vlastně přímo definované výší úrokových měr. Čím vyšší úrokové míry, tím vyšší výnosy nástrojů peněžního trhu. Ovšem pozor: hovoříme-li o reálných výnosech (očištěných od vlivu inflace), situace může být složitější. Obecně však platí, že úrokové míry v zásadě sledují vývoj inflace, i když tomu tak nemusí být vždy a za všech okolností.
Obligace
Výnosy dluhopisů mají dvě složky. První z nich tvoří úrokové výnosy. Tyto tzv. kuponové výnosy jsou podobně jako v případě výnosů peněžního trhu závislé na výši úrokových měr v době vydání příslušné obligace.
U běžných obligací s pevným kuponem se během doby jejich života tento výnos nemění. (Existují však i obligace, jejichž kupony se mění v závislosti na výši krátkodobých úrokových sazeb nebo inflace.)
Druhou složkou výnosu obligací jsou kapitálové výnosy, které jsou dány kolísáním jejich tržních cen. Na rozdíl od úrokových (kuponových) výnosů mohou být kapitálové výnosy i záporné. Ceny dluhopisů jsou nepřímo závislé na výši úrokových měr. Klesají-li úrokové míry, rostou tržní ceny obligací. Naopak růst úrokových měr je špatnou zprávou pro majitele obligací. Pro kvalitní obligace (vydané důvěryhodnými státy nebo prvotřídními podniky) je pohyb úrokových měr dominantním faktorem, který ovlivňuje jejich cenové pohyby.
Akcie
Hodnota akcií je dána tím, jak kapitálový trh odhaduje celkovou sumu budoucích dividend. Rostou-li úrokové míry, hodnota budoucích dividend se snižuje, a naopak. Platí zde stejná logika jako v případě obligací.
Akcie se však od obligací zásadně liší v několika směrech. Na rozdíl od výplaty dluhopisových kuponů není budoucí výplata dividend nijak zaručena. Není jisté, v jaké výši a zda vůbec budou dividendy vypláceny a jaký bude jejich daňový režim. Doba životnosti akcií je (na rozdíl od naprosté většiny obligací) nekonečná, alespoň teoreticky. Všechny tyto rozdíly mají za následek, že kolem akcií obecně existuje daleko větší míra nejistoty než kolem obligací.
Akcie jsou tedy obecně rizikovou investicí, což platí i pro likvidní akcie velkých a renomovaných podniků. Zatímco u kvalitních obligací jsou výrazně dominantním zdrojem rizika pohyby úrokových měr, rizikových faktorů ovlivňujících ceny akcií je nepoměrně více a jejich analýza je mnohem náročnější. Ačkoli obecně akcie reagují na změny úrokových měr stejně jako obligace, v některých případech tomu může být jinak.
Například na přelomu let 1998–99, kdy docházelo k výraznému poklesu českých úrokových měr, ceny českých vládních dluhopisů rostly přesně jako podle finanční učebnice. Ceny akcií však ve většině případů dále klesaly. Proč se akcie chovaly v tomto případě jinak? Protože kursy akcií byly postiženy probíhající hospodářskou recesí a trh očekával neblahý vliv ekonomických potíží na budoucí zisky podniků. Naproti tomu kupony ze státních obligací musejí být vypláceny vždy. Proto ceny akcií bývají citlivější na výkyvy ekonomiky než ceny obligací.
