S takzvaným spropitným neboli tipem (americká zkratka pro zabezpečení kvalitních služeb = "To Insure Promptness", tuzérem, bakšišem, dýškem) se obvykle setkáte v oborech, v nichž jde o jakési osobní úsluhy a nikoliv pouze o "běžný servis". Nejčastěji v restauračních zařízeních, hotelích, kadeřnictvích apod. Někde ale poplatky za servis (spropitné) již do celkové ceny zahrnují.
Jenže všude tomu tak zdaleka není. Je tedy pouze na vás, jak se s tím vypořádáte. Při hotovostní platbě snadno, při platbě kartou už však je třeba zvážit, jak spropitné dát.
Poplatek za obsluhu je dobrovolný
"Spropitné dáváme 10 až 15 procent, podle míry spokojenosti s obsluhou. Pak máme alespoň pocit jakéhosi smyslu tipu, tedy odměny a nikoliv jako "povinné daně". Dát velmi málo je urážlivé. To raději nedat nic. Ovšem pak je to spíše demonstrativní gesto nespokojenosti," vysvětluje Ladislav Špaček, autor několika knih o etiketě a bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla.
Naprostou samozřejmostí je dát spropitné v těch lepších restauracích, ale to samo o sobě nerozhoduje. "Jakási základní sazba zůstává stejná, ve vyšších kategoriích je pak částka poměrně vyšší. Při větší útratě v dobré restauraci se může snadno vyšplhat na tisícovku," doplňuje Špaček.
Spropitné při placení kartou je nejlepší dát v hotovosti
Platíte-li však svou útratu platební kartou a chcete spropitné obsluze dát, začnete řešit dilema, jak to vlastně udělat. Příjemce platebních karet si totiž může zvolit, jakou verzi softwaru si nechá do platebního terminálu nainstalovat. Vybírá mezi verzemi s možností zadání spropitného a verzemi bez této možnosti.
Obecně vzato však máte na vybranou ze tří variant. První je, že o uvažované spropitné jednoduše navýšíte placenou částku. Obvykle je to pouhé zaokrouhlení směrem nahoru.
Druhou možností, jak projevit svou spokojenost s obsluhou, je na platebním terminálu (který tuto volbu má) při platbě kartou a po potvrzení účtované částky vyplnit ještě navíc kolonku označenou jako Spropitné/Tips. Teprve pak tyto dvě hodnoty sečtete a platbu v celkové hodnotě potvrdíte.
Oba uvedené způsoby však s sebou nesou riziko, že bezhotovostní spropitné nebude mít takový efekt, jako když platíte v hotovosti. Příslušný obnos bude totiž připsán na účet daného zařízení a jako takový se stane příjmem provozovatele, nikoliv obsluhy.
Nejadresnější je proto poslední varianta – přidat, kupříkladu do desek s vyhotoveným účtem, po provedení platby kartou ještě spropitné v hotovosti. Jen tak totiž zajistíte, že se peníze dostanou přímo do rukou obsluhy.
Jak na to, radí i banky
Věnujete-li trochu času hledání, brzy zjistíte, že cenné rady, jak si počínat při placení kartou v restauraci, poskytují i některé banky či vydavatelské společnosti. A to nejen ve snaze minimalizovat bezpečnostní rizika při používání platebních karet.
Například Raiffeisenbank v materiálu nazvaném "Možnosti použití platebních karet" instruuje držitele karet takto: "Chcete-li při placení například v restauraci dát personálu spropitné, vyplňte na účtence kolonku Spropitné/Tips nebo původní částku zaokrouhlete a vepište do řádky částka celkem (Total Amount)."
Podobné instrukce najdete i v Informacích pro držitele platebních karet Komerční banky. Ta automaticky počítá s vyplněním či naopak proškrtnutím kolonky Extra tips (spropitné) na účtence s následným doplněním celkové ceny. Své odpovědi na otázky ale najdete třeba i na webových stránkách společnosti MasterCard.
