Kdyby totiž bylo třeba kradené a poškozený bývalý majitel své auto našel, musel by mu ho vrátit, byť už sám zaplatil. To však už dnes neplatí.
Do konce minulého roku se opravdu mohlo stát, že kdyby pan Petr koupil v autosalonu auto, mohl by o ně přijít.
Nový občanský zákoníkJak zasahuje do běžného života? Čtěte zde. |
Nový občanský zákoník situaci mění. Pokud by pan Petr auto kupoval dnes v běžném obchodě a byl v dobré víře, že se stal jeho vlastníkem (zaplatil za ně kupní cenu a auto převzal), nikdo by mu auto nemohl později sebrat. Auto sice mělo pár kilometrů najeto, ale prodejce tvrdil, že jde o předváděcí vůz a že mu patří. Pan Petr neměl důvod prodejci nevěřit.
„Zákoník zde chrání toho, kdo měl méně šancí situaci ovlivnit. Kupující v běžném obchodě nemůže tušit, zda prodejce za zboží zaplatil, je jeho vlastníkem a má skutečně oprávnění zboží prodávat. Proto se kupující stane vlastníkem i tehdy, pokud by prodávající vlastníkem nebyl, třeba proto, že auto patřilo ještě dovozci nebo výrobci,“ vysvětluje právník František Korbel.
Pozor na zastavárny a bazary
Pokud byste kupovali použitou věc, tedy pokud byste chtěli ušetřit a zašli třeba do zastavárny či bazaru, kde je větší pravděpodobnost, že zboží nepatří prodejci, můžete mít smůlu. „Zde musí kupující předpokládat, že kupuje na vlastní riziko, a pokud se původní vlastník o věc přihlásí do tří let od její ztráty či odcizení, je kupující povinen věc původnímu vlastníkovi vydat,“ vysvětluje Korbel.
Pokud by někdo koupil třeba nábytek za jiných okolností, například od známého, který ruší kancelář, nebo od souseda či kamaráda, dobrá víra se u něj nepředpokládá. V případě problému je pouze na něm, aby svou dobrou víru prokázal. Pokud by však původní vlastník prokázal, že mu věc byla ukradena či ji ztratil, bude mít jeho vlastnické právo opět přednost a nový majitel musí nábytek vrátit.
Mohou také nastat situace, že určitá osoba v dobré víře koupí třeba mobilní telefon například v zastavárně a věc tedy získá do vlastnictví a že od ní bude chtít koupit telefon další člověk. Tento však ví, že telefon je původně kradený a že prodejce v zastavárně neměl žádné právo věc prodávat.
„Tím ale legalizaci kradeného zboží stejně nejde provést, protože vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže dovolat k svému prospěchu ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že šlo původně o kradené zboží, “ říká právník Korbel.
