V dalším vzdělávání zaměstnanců za vyspělou Evropou pokulháváme

  • 1
Lepší práci? Vyšší plat? Jen pro ty, kteří mají dostatečnou kvalifikaci a jsou ochotni se dále učit, říkají odborníci. Úroveň vzdělávání zaměstnanců v tuzemsku není tak dobrá jako ve většině zemí Evropské unie, jak vyplynulo ze statistického šetření (CVTS ­ Continuing Vocational Training Survey), připraveného Evropskou komisí.

Vzdělávání dospělých se v řadě zemí vyvíjí rychleji než vzdělávání dětí a mládeže. Například v Německu se v období 1965­-1992 zvýšily celkové výdaje na vzdělávání 7,5krát, avšak výdaje na další odborné vzdělávání dospělých 136krát, tedy zhruba osmnáctkrát rychleji. Jak je to v Česku?

Situaci v členských a kandidátských zemích Evropské unie se pokusil zmapovat Eurostat, podpořený evropským programem Leonardo da Vinci, který je zaměřen na inovace odborného vzdělávání. Za řízení Českého statistického úřadu se tak v tuzemsku uskutečnilo šetření, jehož výsledky dávají poprvé ucelenější obraz o dalším vzdělávání zaměstnanců.

Dva ze tří podniků zaměstnance dále školí

Odborné kurzy, individuální studium či školení při práci zajišťují svým zaměstnancům asi dvě třetiny z 31 500 zkoumaných podniků. Tento podíl je nižší než ve většině zemí EU, ale na druhé straně je nejvyšší z devíti kandidátských zemí, které se šetření účastnily. Výsledky průzkumu také přinesly další zajímavý poznatek: čím větší jsou podniky (měřeno počtem zaměstnanců), tím častěji poskytují svým zaměstnancům vzdělávání.

Přitom však existují značné rozdíly mezi podniky různých oborů. Dobře jsou na tom lidé pracující v sektorech bankovnictví, energetiky nebo výroby dopravních prostředků, naopak příliš nemohou očekávat zaměstnanci ve velkoobchodě, zpracování dřeva, pohostinství a ubytovacích službách. Jak pro české, tak i zahraniční podniky platí, že vzdělávací služby pro své zaměstnance nakupují většinou od externích vzdělávacích organizací.

Na špičce je Irsko a Skandinávie

V tuzemských podnicích, které zaměstnancům umožňují další vzdělávání, se ho zúčastňuje 49 procent. To je ve srovnání s ostatními zeměmi slušný výsledek, vyšší ukazatel míry účasti na vzdělávání byl zjištěn jen v šesti zemích (Švédsko, Dánsko, Finsko, Norsko, Irsko, Belgie), zatímco například v Rakousku nebo Německu to bylo jen 35 až 36 procent nebo v Maďarsku 26 procent pracovníků.

Platí přitom, že evropskou špičkou jsou ve vzdělávání skandinávské země a Irsko. Rozsah vzdělávání je v tuzemsku nízký. Průměrný počet hodin, které zaměstnanci věnují dalšímu odbornému školení, je u nás ročně 25 hodin, tedy doba zhruba tří pracovních dnů. V mezinárodním srovnání je to málo. Delší dobu se lidé vzdělávají nejen ve všech členských zemích EU, ale kromě Slovinska i ve všech kandidátských zemích. V Dánsku a Irsku, ale také ve Španělsku, to bylo 40 a více hodin za rok.

Podobný výsledek byl zjištěn například i v Rumunsku nebo Litvě. Nelichotivý rozsah dalšího odborného proškolování pracovníků je v českých podnicích téměř stejný ve všech velikostních skupinách podniků. Liší se však z hlediska oboru podniků. Nejvyšší byl zjištěn v podnicích vyrábějících stroje a zařízení, někde kolem průměru jsou například stavební podniky a na konci žebříčku jsou podniky z oboru pohostinství a ubytování. K nejčastější tematice vzdělávacích kurzů pro zaměstnance patří cizí jazyky a výpočetní technika.

Do vzdělávání se investuje stále málo peněz

Procento výdajů na vzdělávání k celkovým nákladům práce (mzdy včetně odvodů na zdravotní a sociální pojištění) se stále zvyšuje. Zatímco při prvním šetření za rok 1993 činilo v Dánsku 1,3 procenta, v roce 1999 tam již dosáhlo tří procent. V Nizozemsku se zvýšilo během šesti let z 1,8 procenta na 2,8 procenta, v Portugalsku z 0,7 procenta na 1,2 procenta. A Česko?Výsledek 1,13 procenta je horší než v zemích EU a představuje průměr z kandidátských zemí.

Maďarské podniky vydávají na vzdělávání víc peněz, estonské dokonce výrazně víc, zatímco například polské nebo bulharské méně. Existují však obory, které do dalšího vzdělávání lidí investují o moc více peněz, než je průměr. Závratných 5,8 procenta, což je 25 330 Kč na jednoho účastníka vzdělávání za rok, vykázaly energetické podniky. Nadprůměrné výdaje, 3,4 procenta, má také peněžnictví a pojišťovnictví nebo podniky z oboru prodeje a údržby motorových vozidel.

Někde kolem průměru jsou firmy vyrábějící dopravní prostředky nebo podniky potravinářské. Pořadí uzavírají podniky z oboru dobývání surovin a podniky textilního průmyslu, v nichž jsou výdaje na další odborné vzdělávání zaměstnanců asi desetkrát nižší než v podnicích energetických. Výše investic do vzdělání konkrétních firem je ovšem ovlivněno nejen rozdílnou prozíravostí manažerů, ale také například rozsahem vzdělávání uloženého zákony a vyhláškami pro výkon určitých činností.

Chybějí stimuly

Výsledky šetření potvrdily obavy ze zpožďování vývoje vzdělávání v tuzemsku oproti zemím evropské unie. Jedním ze závažných důvodů tohoto nepříznivého stavu je podceňování vlivu vzdělání na tak často zmiňovanou konkurenceschopnost. Téměř polovina podniků, které svým zaměstnancům neposkytují další odborné vzdělávání, jako důvod uvedla, že dosavadní dovednosti jejich pracovníků odpovídají potřebám.

V době rychlých inovací je takové tvrzení velmi podivné a může být i důvodem jejich ekonomických potíží. Svou negativní roli sehrává také skutečnost, že na rozdíl od řady jiných zemí u nás stále ještě nebyly zavedeny účinné finanční a nefinanční pobídky, které by stimulovaly rozvoj vzdělávání dospělých. Návrhy takových pobídek jsou již řadu let vyslovovány, avšak zatím zůstaly jen na papíře. Je potřeba, aby se situace co nejdříve změnila!

Autor je konzultantem Národního vzdělávacího fondu