„Popsat svůj pracovní den nemohu. Každý je jiný, a to je také jedna z věcí, které mám na této profesi učitele sborového zpěvu ráda,“ doplňuje. Učí v Základní umělecké škole v Praze 7, kde sborové zkoušky koncertního sboru i všech přípravných sborů mají svůj pevný řád daný rozvrhem, ale dopolední práce a příprava žádná pevná pravidla nemají, a to Zdeně Součkové velmi vyhovuje.
K umění tíhla odmala - po absolvování střední pedagogické školy vystudovala loutkoherectví na DAMU. Vdala se za sbormistra dětského sboru, začala mu se sborem pomáhat a s loutkami byl konec. Absolvovala semináře pro sbormistry, jezdila na festivaly a soutěže. Před 17 lety založila chlapecký sbor a pomalu přestávala s mužem ve sboru spolupracovat. Dnes pracují každý samostatně pod střechou jedné umělecké školy.
Na zájezdech jsem pořád ve střehu
Zatímco v Praze po zkouškách může myslet na vlastní domácnost, na četných zájezdech po Česku i v zahraničí je to jinak. „Děti mám na starosti celých 24 hodin. Fyzicky se s nimi sice nevidím stále, ale musím být ve střehu a připravena řešit cokoli. Od nemoci po nechaný mobil v rodině, kde byly děti ubytované, zapomenuté léky v kajutě lodi a podobně,“ vysvětluje sbormistryně. Společně trávené dny na zájezdech a soustředěních mají také svůj řád, který je dán prostředím.
Před koncerty musí Zdena Součková projít prostory, kde bude sbor zpívat, zjistit akustiku místnosti. Rozhodnout, kde bude stát sbor, kam umístit klavír, aby byli zpěváci dobře slyšet, vyřešit choreografii nástupů i odchodů z pódia. Pak je potřeba rozezpívat sbor, zkontrolovat, zda všichni mají jednotné oblečení, najít v tašce motýlky, které chlapci zapomenou. „Vždycky mám alespoň jeden v každé své kabelce,“ směje se sbormistryně.
Když diriguji, na nic jiného nemyslím
Pak už zbývá trochu času na úpravu vlastního oblečení a účesu. Nasadit úsměv, vyjít před sbor a publikum, rychle zkoncentrovat myšlenky jen na to, co se bude zpívat. Odsunout problémy, plány, prostě všechno až na dobu po koncertě. „Ideální je, když k témuž přimějete sbor před sebou,“ říká sbormistryně.
Když není sbor na zájezdu, musí Zdena Součková uvažovat dvojkolejně: „Řeším obyčejné problémy s nákupy, vařením, přípravou a organizováním věcí domácích i pracovních. Zvykla jsem si, že se mi tyto činnosti prolínají. Neexistuje, teď to neřeším, je neděle, nebo je po pracovní době.“
A kdo udává v rodině dvou sbormistrů tón? „Jsme oba dominantní typy, což je dáno tím, co děláme, a tak se dá těžko říci, kdo drží taktovku v naší domácnosti. Vždy je to o ochotě a kompromisu,“ směje se Zdena Součková.
