Blanka Milfaitová provozuje šumavskou Slunečnou kavárnu, od léta 2012 vyrábí domácí marmelády. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Na samotě rozjela „retrobyznys“. Vaří a prodává domácí marmelády

  • 237
Blanka Milfaitová opustila teplé kancelářské místo a dala se do podnikání. Snaží se prosadit s marmeládami z kvalitního ovoce. Teď za ně získala prestižní ocenění v Londýně.

Otočila svůj život o 180 stupňů. Z administrativní síly v nábytkářské firmě v krajském městě se stala podnikatelkou na samotě. Život a práce v rodné Plzni jí prý už nenaplňovaly. A tak se rozhodla zrekonstruovat dům, který její rodina má v Srní na Šumavě a otevřela v něm kavárnu.

Nedávno se přestěhovala do malé obce Pohoří na Šumavě v Novohradských horách a vyrábí tam domácí marmelády. Ve skladu má už 38 druhů - například hruškovou se zázvorem, jahodovou s vanilkou nebo švestková povidla se slivovicí. Za svou citronovou marmeládu teď získala dvojitou zlatou medaili na prestižní světové soutěži The World´s Original Marmalade Awards v Londýně. 

To je velký úspěch obstát v konkurenci téměř sedmnácti set vzorků z celého světa.
Ano, jsem šťastná. Posílala jsem na výstavu pět vzorků a všechny uspěly a získaly ceny. Zatím jsem první Češka, která se této soutěže zúčastnila.

Blanka Milfaitová

  • Narodila se v roce 1977 v Plzni.
  • Vystudovala gymnázium, pak nastoupila na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity.
  • Po čtyřech letech školu opustila a začala pracovat v soukromé nábytkářské firmě jako administrativní pracovnice.
  • V roce 2010 utekla z města na Šumavu, kde v Srní otevřela vlastní kavárnu.
  • Od léta 2012 vyrábí domácí marmelády pod značkou Naše dobroty.

Jak vás vůbec napadlo vařit marmelády?
Původně jsem chtěla vedle své kavárny v Srní vybudovat obchod. Chtěla jsem tam nabízet regionální výrobky. Jenže jsem široko daleko nenašla žádného farmáře či podnikatele, od kterého bych dobré klobásy, sýry, paštiky brala. Je to škoda, byl by o ně zájem. Když přítel viděl mé zklamání, pokusil se sám vyrobit několik paštik, ale nepovedly se mu. Jenže už na to pořídil krásné skleničky, které bylo škoda vyhodit. Tak jsme přemýšleli, co do nich dáme. A napadly mě marmelády. Kdysi jsem už nějaké zkoušela dělat, tak jsem na to navázala.

A povedlo se. O vaše výrobky, jak říkáte, je stále větší zájem a teď, díky úspěchu ve světě, ještě zřejmě poroste? 
Snad ano. Zatím nemám velké příjmy, ale neprodělávám. Lidé si mé výrobky objednávají prostřednictvím e-shopu a také hodně jezdím na trhy, hlavně do Českých Budějovic a do Prahy. Tím se moje produkty dostávají do povědomí široké veřejnosti. V Budějovicích lze marmelády koupit i ve dvou kamenných obchodech. Výrobu marmelád jsem nedávno přenesla do Novohradských hor.

Jak chcete obě své práce skloubit - vyrábět marmelády a řídit kavárnu v Srní?
Kavárna se otevírá na letní sezonu, stará se o ni můj zaměstnanec. Uvažuji i o tom, že ji pronajmu. Teď mě totiž nejvíc baví experimentovat s marmeládami a hledat nové chutě. Chci nabídnout lidem něco jiného než jen prostou skleničku s ovocem. Ráda bych, aby měli pocit, jako by jim tu marmeládu dělala maminka.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde.

A máte nějaké recepty, podle kterých postupujete?
Většinou si je sama vymýšlím. Zkouším, míchám, koštuji, a když se povede, tak si ten recept zapíšu. Snažím se přidávat bylinky pro lepší chuť - mátu nebo levanduli, kterou jsem si přivezla z francouzské Provence. Pracuji hodně s vanilkovými lusky a dalšími surovinami.

Pamatujete na první marmeládu?
Mám ji stále, je to památeční broskvová s mátou. A pak následovaly další. Z ostružin, borůvek, malin, višní, švestek, citronů, mandarinek.

A kde berete ovoce?
Z lhenicko-chelčického areálu, tam pěstují typicky české ovoce s dobrou kvalitou. Hodně beru také od šumavských a novohradských farmářů. Exotické plody nikdy nekupuji přes velkoobchody, ale jezdím pro ně do jižní Itálie a vybírám je přímo na plantážích.

Kolik vaše výrobky stojí?
Od 110 do 220 korun. Vím, že jsou na trhu levnější výrobky, ale já si zakládám na kvalitě. Mohla bych mít skleničky za pět korun jednu, ale líbí se mi právě ty za 60 korun a jiné prostě nechci. Stejně tak to ovoce by se dalo sehnat za pár korun, ale bylo by třeba lehce nahnilé, chemicky ošetřené, dozrávané ve skladech, a to také nemohu dopustit. A také chci, aby měli lidé na barevném kartonu u každé marmelády napsáno, z čeho se skládá a jaká je trvanlivost, takže vždycky večer ty nové, co vyrobím, popíšu. Trvanlivost mají zhruba rok, ale pokud je otevřete, doporučuji je do týdne zkonzumovat.

Říkáme stále marmeláda, ale podle předpisů tak lze označit jen výrobky z citrusových plodů... Jak je to správně?
Ano, je to tak. Já tedy vyrábím marmelády z citrusů, dále sirupy, povidla a takzvané extra džemy - ty s vysokým obsahem ovoce. Na druhou stranu v běžném styku se zákazníky používáme slovo marmeláda pro veškeré naše produkty, protože se nám prostě líbí. Právě v těchto dnech se účastním světové soutěže o nejlepší marmeládu, pomerančovou, mandarinkovou a citronovou. A ačkoli porotci ocenili další moje "džemy", do soutěže se zapojit nesmí.

Kam chcete své podnikání v budoucnu směřovat?
Postupně bych chtěla nabídku rozšířit o domácí hořčice. Když mám čas, zkouším je míchat. První už mám v ledničce.