lobby bar už zavřený, a tak Tony Harrison, jeden z největších žijících britských básníků, zakoupil v recepci dvě lahve becherovky, pár piv a usadil se se dvěma dívkami v hale.
Byla neděle - už půl druhé hodiny ráno. Sotva stačil podat lahev jednou dokola, zjevil se u vchodu Martin "Magor" Jirous, veliký básník český, s obrovským houbařským košem přes předloktí a zamířil přímo k popíjející trojici. "Potřebuju kilo na taxíka," řekl místo pozdravu. Jedna z dívek sáhla do peněženky a podala bardovi bankovku, kterou mu vzápětí vyškubl čekající taxikář. Tony Harrison seděl a usmíval se. "Potřebuju pět set," osmělil se Magor podruhé a dodal, že má namířeno do veřejného domu. "Ale kam byste jezdil, pane Jirousi, za pětistovku stejně nic nepořídíte," usmála se druhá dívka, "zůstaňte tu hezky s námi. Tohle je Tony Harrison, vynikající anglický básník." Muži si potřásli rukama. Ostrovan podal svému středoevropskému kolegovi lahev a ten ji vypil. Sotva stačil Harrison otevřít druhou, zahájil Jirous svůj obligátní striptýz. "Ale pane Jirousi, teď už se opravdu zlobím," plísnila ho první z dívek, "tenhle váš diskutabilní kousek zná přece už každý." "Nelži," okřikl ji Jirous, "ještě žádný Angličan nikdy neviděl, jak se svlékám. Navíc mu při tom zazpívám starodávné pastýřské písně." Hotelovou halou proběhl bílý jednorožec a z okolních lesů se usmívali lvi. Jirous zpíval a Harrison u toho vsedě cifroval. Když měl přijít vrchol vystoupení, popadl polonahý performer lahve piva a vrhal je jak granáty do nejvzdálenějšího kouta haly. Vybuchovaly a dlažbu pokryla pěna. "Tak," prohlásil Martin Jirous. Vzápětí do něj vstoupila pokora a vydal se sbírat střepy. "Musím jít spát. Zítra mám jednání s novým ředitelem Národního divadla v Londýně," zívl Tony Harrison. Vstal a otočil se k Jirousovi. "Tenhle člověk je génius. To já poznám," řekl významně a zmizel. "Jdu chrnět. Brzy ráno musím na houby," oznámil vzápětí Martin "Magor" Jirous a vydal se také na kutě. Ještě v deset hodin dopoledne čvachtala běžným hotelovým hostům podlaha v hale pod botami.
Byla neděle - už půl druhé hodiny ráno. Sotva stačil podat lahev jednou dokola, zjevil se u vchodu Martin "Magor" Jirous, veliký básník český, s obrovským houbařským košem přes předloktí a zamířil přímo k popíjející trojici. "Potřebuju kilo na taxíka," řekl místo pozdravu. Jedna z dívek sáhla do peněženky a podala bardovi bankovku, kterou mu vzápětí vyškubl čekající taxikář. Tony Harrison seděl a usmíval se. "Potřebuju pět set," osmělil se Magor podruhé a dodal, že má namířeno do veřejného domu. "Ale kam byste jezdil, pane Jirousi, za pětistovku stejně nic nepořídíte," usmála se druhá dívka, "zůstaňte tu hezky s námi. Tohle je Tony Harrison, vynikající anglický básník." Muži si potřásli rukama. Ostrovan podal svému středoevropskému kolegovi lahev a ten ji vypil. Sotva stačil Harrison otevřít druhou, zahájil Jirous svůj obligátní striptýz. "Ale pane Jirousi, teď už se opravdu zlobím," plísnila ho první z dívek, "tenhle váš diskutabilní kousek zná přece už každý." "Nelži," okřikl ji Jirous, "ještě žádný Angličan nikdy neviděl, jak se svlékám. Navíc mu při tom zazpívám starodávné pastýřské písně." Hotelovou halou proběhl bílý jednorožec a z okolních lesů se usmívali lvi. Jirous zpíval a Harrison u toho vsedě cifroval. Když měl přijít vrchol vystoupení, popadl polonahý performer lahve piva a vrhal je jak granáty do nejvzdálenějšího kouta haly. Vybuchovaly a dlažbu pokryla pěna. "Tak," prohlásil Martin Jirous. Vzápětí do něj vstoupila pokora a vydal se sbírat střepy. "Musím jít spát. Zítra mám jednání s novým ředitelem Národního divadla v Londýně," zívl Tony Harrison. Vstal a otočil se k Jirousovi. "Tenhle člověk je génius. To já poznám," řekl významně a zmizel. "Jdu chrnět. Brzy ráno musím na houby," oznámil vzápětí Martin "Magor" Jirous a vydal se také na kutě. Ještě v deset hodin dopoledne čvachtala běžným hotelovým hostům podlaha v hale pod botami.
