Burzovní krachy a ekonomické krize mají omezenou a dočasnou působnost. Dokonce představují pro investora spíše příležitost než hrozbu. Ale politické události v tomto století – války, revoluce, znárodňování – zlikvidovaly řadu dříve prosperujících akciových i obligačních trhů. Kdo dnes ví například o káhirské burze? Málokdo. A přece šlo kdysi o jeden z největších akciových trhů na světě, než se v roce 1962 stala obětí neúspěšného experimentu, známého jako „arabský socialismus“.
A protože zaniklé akciové trhy bere jen málokdo v úvahu při statistických výpočtech historických výnosů, je politické riziko téměř neviditelné. Význam politického rizika zkoumali Philippe Jorion a William Goetzmann, autoři rozsáhlého článku Global Stock Markets in the Twentieth Century (Globální akciové trhy ve 20. století). Z jejich výzkumů vyplývá, že politické riziko představovalo pro investory ve dvacátém století nejzávažnější problém vůbec. Jeho význam daleko přesahoval vlivy běžných rizikových faktorů, kterým se obvykle věnují standardní učebnice financí. Autoři došli k názoru, že relativně vysoký reálný výnos akcií v USA během 20. století (průměrně 4,3 % ročně v období 1921 až 1996) byl spíše výjimkou než pravidlem. Reálná střední hodnota ročních výnosů ostatních zemí totiž během stejného období činila pouze 0,8 % ročně. Proč byly výnosy amerických akcií o tolik lepší? „Celosvětová“ střední hodnota výnosů ve výši 0,8 % ročně totiž zahrnuje i ztráty z akciových trhů, které zanikly nebo byly zrušeny.
Poněkud příznivější obrázek bychom získali, kdybychom srovnávali americké a světové akcie v rámci akciových indexů vážených podle velikosti HDP. Následující tabulka srovnává reálné výnosy celosvětových akciových trhů v letech 1921 až 1996. Poslední sloupec udává reálnou hodnotu hypotetického dolaru investovaného do příslušného indexu v prosinci 1920.
| Index | Roční výnosy (%) | Volatilita (%) | Konečná reálná hodnota (1996) 1 USD investovaného v prosinci 1920 | |
| Aritmetický průměr | Geometrický průměr | |||
| USA | 5,48 | 4,32 | 15,83 | 27,3 |
| Globální index akciových burz | ||||
| Burzy, které přežily | 4,98 | 4,33 | 12,08 | 27,3 |
| Všechny burzy | 4,59 | 4,04 | 11,05 | 21,9 |
| Index burz mimo USA | ||||
| Burzy, které přežily | 4,52 | 4,09 | 10,02 | 22,2 |
| Všechny burzy | 3,84 | 3,39 | 9,96 | 13,1 |
Zdroj: Jorion a Goetzmann
„Ekonomové obvykle používají data z historicky úspěšných zemí a tato data extrapolují do budoucnosti,“ varuje William Goetzmann, profesor financí z Yale School of Management. „Pokud použijete data ze zemí, které neuspěly, dostanete jiný obraz.“ Goetzmann upozorňuje na skutečnost, že pouhých sedm zemí na světě se může pochlubit prakticky nepřerušovanou historií obchodování na burze od 20. let až do 90. let 20. století (USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Švédsko a Švýcarsko). Ale ani tyto trhy, které nebyly přímo zasaženy válkami či znárodňováním, se zcela nevyhnuly důsledkům válečných a jiných katastrof v zahraničí. Například ve Švýcarsku během mobilizace v roce 1940 poklesly kursy akcií o 40 %.
Praktické závěry
- Politické riziko bylo ve 20. století vůbec nejvýznamnější příčinou ztrát na kapitálových trzích. Je proto nutné věnovat mu náležitou pozornost a nepodceňovat je. Skutečnost, že politické riziko nelze jednoduše měřit, neznamená, že neexistuje.
- Velmi výraznou roli hraje historie, někdy dokonce i velmi dlouhá historie. Například investoři, kteří v 80. letech 20. století kupovali sovětské státní obligace, se mohli vyhnout těžkým ztrátám, kdyby si vzpomněli na historii carských obligací, které bolševická vláda odmítla splácet. Investoři, kteří v 90. letech kupovali ruské obligace během Jelcinovy vlády, by opět ušetřili mnoho miliard dolarů, kdyby si vzpomněli na trpké zkušenosti svých předchůdců se sovětskými dluhopisy. Tato zkušenost se netýká jenom Ruska a vyvlastňování majetku. Jakékoli omezování vlastnických práv (včetně omezení konvertibility měny a možnosti disponovat majetkem) představuje pro investora nežádoucí rizikový faktor.
- Pro českého investora je politické riziko zvláště ožehavou otázkou, uvážíme-li, že také my sami máme špatné zkušenosti s hromadným porušováním vlastnických práv minoritních akcionářů v 90. letech. Také v tomto případě šlo o důsledek politického rizika, protože dominantní české politické síly byly v letech 1993–97 toho názoru, že akciový trh nepotřebuje spolehlivý právní rámec. Proto je z hlediska českého investora velmi rozumné umístit část svých aktiv do zahraničních cenných papírů. (O tzv. měnové reformě v roce 1953 raději pomlčme. Doufejme, že podobné katastrofy se již v naší zemi nebudou opakovat.)
- Globální diverzifikace portfolia má smysl.Tabulka ukazuje, že mezinárodní diverzifikace přináší pokles volatility portfolia ve srovnání s čistě americkým akciovým portfoliem. Toto snížení volatility šlo sice na úkor celkových výnosů, avšak přesto se nejednalo o jednoznačně nevýhodnou výměnu. Politické riziko tedy lze diverzifikovat na mezinárodní úrovni. Pokles volatility díky mezinárodní diverzifikaci nastává i v případě, kdy neprovádíme žádnou analýzu politického rizika. Tato analýza však může výrazně zvýšit výnosy (či omezit možné ztráty).
- Mezi politická rizika patří též riziko inflace. Inflace je především otázkou objemu peněz v ekonomice. Ten je zase v rukou centrální banky, protože nikdo jiný nemá k dispozici stroje na tištění peněz. Jestliže centrální banka podléhá jakýmkoli způsobem vlivu vládnoucích politiků, hrozí investorům eminentní nebezpečí poklesu reálné hodnoty cenných papírů. Nebezpečí se týká především pevně úročených cenných papírů, které jsou standardně pokládány za méně rizikové než akcie.
- Korupce je významným zdrojem rizika, které nepřináší vyšší výnosy. Některé druhy rizika přinášejí investorům „odměnu“ v podobě vyšších výnosů. Jiné typy rizika představují zbytečný hazard. Riziko, které na investory číhá v rozličných podobách ve vysoce zkorumpovaných zemích, patří do druhé skupiny.
- Existuje několik kritérií, která politicky bezpečná země musí splňovat: dostatečně dlouhá historie burzovních obchodů (padesátiletá historie poválečné západní Evropy se zdá být dostačující), vysoký standard dodržování lidských a občanských práv (nejde jen o politické vězně a svobodu tisku – také vlastnická práva zahraničních investorů patří do kategorie občanských práv), konvertibilní měna, přiměřeně nízká inflace, nezávislá centrální banka osvobozená od vlivů politických stran, demokratický politický systém (a to nikoli jen formálně) a nízká úroveň korupce.
Politické riziko hraje obrovskou roli, ale naštěstí lze vybírat málo politicky rizikové země podle standardů, které byly uvedeny v předchozím odstavci. Tyto standardy jsou poměrně přísné, ale jejich dodržování vede k velmi vysokému stupni bezpečnosti akciového i obligačního portfolia. Jde vlastně o charakteristiky zemí, o kterých William Goetzmann hovoří jako o těch, které v průběhu historie uspěly. Existují dobré důvody domnívat se, že v budoucnosti rovněž uspějí – stejně jako jejich kapitálové trhy.
Úryvek je z knihy Investiční strategie pro třetí tisíciletí (2.rozšířené vydání) z nakladatelství Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE např:Dokumentární akreditiv v praxi
Finanční rizika
Finanční matematika pro každého - 3. rozšířené vydání
Má smysl investovat do politicky nestabilních zemí? Podělte se s námi o vaše názory?
 |
