Jak k takovému pochybení spořitelny mohlo dojít? Člověk, který sám o sobě tvrdí, že se pohybuje mezi kapsáři v jednom menším českém městě, vysvětluje: "Kdo ve spořitelně vymyslel sběrné boxy, ten by měl sám sedět ve vězení!" Podle jeho slov bylo jasné předem, jak to dopadne: zlodějíček ukradne klientovi z peněženky průkazní lístek s číslem účtu a najde v ní i jeho podpis. Potom je převod na konto bílého koně už jen otázkou pár desítek minut. "Stovky tisíc korun, o kterých jste psali, to je bomba - běžně se vybírá 20 000 korun."
Bílý kůň je přitom zřejmě trestně nepostižitelný. Dostane peníze na své konto od neznámých chlebodárců, ihned ho vybere a peníze jim za menší úplatu předá. Nikoho z nich samozřejmě nezná a ani neví, jaké finanční transakce proběhly. "Pokud ztratíte kreditní kartu, tak ji hned zablokujete. Pokud však ztratíte lístek od účtu, tak nezměníte číslo účtu ani podpisový vzor,“ tvrdí zlodějíček. Podle jeho slov potom stačí počkat a vybrat účet, kdy je libo. Třeba až za rok.
„Totožnost klienta ověřujeme podpisem a průkazním lístkem, v případě vyšších částek i občanským průkazem,“ potvrzuje Klára Gajdůšková. "Podobně se to dělá i s platebními kartami a PIN kodem, ale to není příliš zajímavé, protože výběry z bankomatu jsou omezené," míní zloděj.
Druhý způsob, jak neoprávněně vybrat peníze ve Spořitelně, je založen na známých úřednicích v bance. Podnikatelé si totiž podle našeho muže běžně ověřují bonitu obchodních partnerů tak, že si nechají neoprávněně zjistit, kolik peněz mají na účtě. "A tyto údaje lze použít v kombinaci s ukradenými nebo okopírovanými doklady také k vybílení konta." Slova údajného zloděje potvrzuje pražská účetní Blanka Malá, která obhospodařuje ekonomiku malých firmiček. „Ano, moji zákazníci mi běžně oznamují, jak velké mají jejich obchodní partneři konta.“
Jak spolupracují její zaměstnanci se zloději, samozřejmě každá banka tají. Jako analogie ovšem mohou sloužit velké obchodní řetězce. Jejich manažeři běžně přiznávají, že přicházejí o 3-7 % obratu kvůli krádežím. Z toho nejméně polovinu ukradnou sami zaměstnanci obchodů, čtvrtinu osoby s nimi spojené a jen čtvrtinu skuteční zloději.
