Zaměříme-li svou pozornost na americké akciové trhy za posledních třicet let, můžeme na první pohled pomyslný bod připsat zastáncům lednového efektu (je to tedy 1:0 pro zastánce). První měsíc v roce zaznamenal opravdu v průměru nejvyšší růst cen, vyjádřeno pomocí indexů Dow Jones Industrial Average (přes 2 % p.m. = 2 % za měsíc) a NASDAQ Composite (přes 4 % p.m.).
Tento dílčí závěr ještě umocňuje fakt, že únor je ve srovnání s lednem výkonný asi jen z jedné čtvrtiny. Horší to už ale pro vedoucí tým bude, když se podíváme, jak je na tom růst/pokles cen akcií v prosinci. Jestliže institucionální investoři uvítají vánoční čas prodejem akcií, měly by jejich ceny klesat. Jenomže to při pohledu na historii výnosů v prosinci není až tak úplně pravda. Ba právě naopak. Nejen, že akciový index S&P 500 předkládá, že trh rostl v prosinci dokonce nejvíce z celého roku, ale i ostatní dva výše zmíněné indexy potvrzují rostoucí trend trhu v tomto měsíci. Z pohledu rozšířené definice lednového efektu je to tedy 1:1.
Jedna věc je sledovat průměrný výnos za období a druhá, neméně důležitá, je sledovat konzistentnost dosahování tohoto průměru. V krajním případě by totiž mělo platit, že ceny akcií porostou v lednu vždycky, čemuž zřejmě nebude věřit ani ten nejzarytější zastánce lednového efektu. Už z toho hlediska ne, že trh ovlivňuje celá řada dalších faktorů, které s časem nemají nic společného. Řeč čísel ale také zrovna nehovoří ve prospěch lednového efektu. Posuďte sami: pravděpodobnost, kalkulovaná z historických pozorování, že leden bude měsíc růstový, vychází asi 70 %. To ale pro podepření tvrzení o nějakém obecném jevu není zrovna moc. Skóre se tedy mění na 2:1 pro skeptiky. Přichází ovšem rychlý protiútok, protože pravděpodobnost kladného výnosu v ostatních měsících (mimo prosinec) je většinou pod 60 % (vyrovnáno na 2:2). Z toho plyne, že leden poroste v každém roce s o něco větší pravděpodobností, než ostatní měsíce. Jenomže je zde opět ten pro zastánce lednového efektu nešťastný prosinec. Pravděpodobnost růstu cen akcií je podobně jako v lednu přes 70 %. To z hlediska širšího pohledu na lednový efekt není pro jeho zastánce dobrá zpráva (3:2 pro skeptiky).
Další úhel pohledu do této diskuse přináší volatilita výnosů v jednotlivých měsících. Jestliže totiž nějaký měsíc v průměru rostlnapř. o 2 % p.m. s volatilitou 5,5 % p.m., znamená to, že za předpokladu normálního rozložení výnosů se s 95% pravděpodobností výnosy v pozorovaném měsíci pohybovaly v rozmezí asi –7 % až +11 %. Což je poměrně dost široké rozpětí, které průměrný výnos staví do úplně jiného světla. A když prozradíme, že použitá data odpovídají měsíci lednu na trhu charakterizovaném indexem DJIA … co dodat? – asi jen 4:2.
Komentář ke grafům: Grafy jsou vytvořeny z historických hodnot v lokálních měnách (USD, EUR, CZK). Černé sloupce zobrazují průměrnou výkonnost v jednotlivých měsících. Zbývající dva sloupce u každé průměrné výkonnosti zobrazují možný interval průměrné výkonnosti. Ten je počítán na hladině spolehlivosti 95 % pomocí volatility průměrných výkonností. Platí, že čím vyšší hladina spolehlivosti, tím větší bude rozptyl intervalu. Pravděpodobnost dosažení extrémních hodnot je však malá.
Pohled na další dva vyspělé akciové trhy – evropský a japonský – nás dovede prakticky k obdobným závěrům. Jenom s tím rozdílem, že v případě Japonska nesledujeme lednový, ale dubnový efekt, protože v Zemi vycházejícího slunce fiskální rok končí v březnu. Evropské trhy sice v lednu také rostou, ale to samé se dá říct i o osmi dalších měsících v roce a ani svým výnosem (1,6 % p.m.) ani pravděpodobností kladného výnosu (67 %) a ani nízkou volatilitou výnosu (4,1 % p.m.) leden nepřesvědčí o tom, že “je něco extra”. Jednoduše se řadí mezi ostatní. “Nuda, nuda, šeď, šeď”, řekl by klasik. Výjimečný je ovšem prosinec, který je v průměru nejvíce rostoucím měsícem v Evropě (3,5 % p.m.) a charakteristikou výnos/volatilita se hned po dubnu stává nejstabilnějším růstovým měsícem v roce.
Zajímavé je, že i na českém trhu (index PX 50) dosáhly akcie největšího růstu v lednu (8,2 % p.m.), ale druhý největší růst zaznamenal prosinec (5,7 % p.m.). Navíc nestabilita všech měsíců (a zejména ledna) je enormní, viz graf:
Uzavřít úvahu o existenci či neexistenci lednového efektu není tak snadné, jak se může zdát. Evidentní je, že na přelomu roku se opravdu něco děje, protože právě leden a prosinec byly až na nepočetné výjimky nejvíce rostoucími měsíci v roce, a to s průměrnou volatilitou. Bezesporu lze prohlásit, že leden byl za posledních třicet let v průměru rostoucí a dokonce svým růstem předčil mnohé jiné měsíce v roce. Z pohledu užší definice lednového efektu o něm tedy lze hovořit. Zvrat ovšem nastane, když se na výsledky průzkumu podíváme z pohledu širší definice. Ta předpokládá pokles cen akcií v prosinci, kterého se ale investoři v průměru nedočkali. Viz grafy. Závěr je tedy úplně opačný – lednový efekt není na vyspělých trzích přítomen.
Pozoruhodné jsou ale jiné výsledky průzkumu. Třicet let historie na vyspělých trzích ukázalo, že pravidelně nejvíce ztrátovým měsícem je září (- 1-2 % p.m.) a nejvíce volatilním měsícem je říjen (kolem 7 % p.m.), jehož průměrný výnos je dokonce skoro nulový.
Pondělní efekt
Dá se říct, že lednový efekt je asi nejznámější z časových anomálií trhu. Méně známý je už pondělní efekt, při kterém by měly klesat ceny akcií v tomto dni. Jestli se jedná o stejně “zaručenou” zákonitost, by měl objasnit další text.
Podíváme-li se na průměrné pondělí na evropských trzích (index DJ STOXX), uvidíme, že ceny akcií neklesaly. To nezní zrovna povzbudivě pro přívržence tohoto efektu, ale na jejich obranu se musí také říct, že pondělí bylo suverénně nejméně rostoucím dnem v týdnu. Znamená to tedy, že k úspěšnému překonávání trhu stačí v pondělí neinvestovat? To asi těžko, protože existence transakčních nákladů se “krutě” hlásí o slovo. Mimo to pondělí je dnem s nejvyšší volatilitou výnosů a zapomínat se nesmí ani na to, že nulový průměrný výnos také znamená, že máme 50% pravděpodobnost, že ceny akcií v pondělí porostou i klesnou. Ostatně, co se ostatních obchodních dnů týče, pravděpodobnost, že výnos bude kladný, je něco málo přes 50 %. To je konec konců jen důsledek toho, že trh za sledované období rostl.
Jiné zjištění ovšem pramení ze sledování amerického trhu (DJIA). V USA na akciových trzích asi neplatí pořekadlo “Blue Monday”, protože v pondělí rostly ceny akcií s přehledem nejvíce (0,17 % p.d. = 0,17 % denně). Narazili jsme tedy na úplně opačný jev, než je v Evropě. Z asi 460 sledovaných pondělků jich bylo 280 rostoucích a tuto bilanci vyrovnal až úterek, kdy se rostoucí a klesající dny prakticky vyrovnaly, ale poklesy byly většinou hlubší, než růsty. Proto úterý na americkém trhu průměrně ztrácí 0,13 % p.d.
A kde je tedy onen pondělní efekt? Zatímco na evropských trzích existuje jakási tendence k minimálnímu růstu cen akcií, v USA je teorie pondělního efektu postavená na hlavu, protože tento den neztrácí, ale naopak výrazně roste. Každopádně se musí brát v potaz, že za situace, kdy volatilita několikanásobně převyšuje výnos (denní výnosy se v Evropě pohybují kolem hodnoty 0,05 % a volatilita 1,1 %), nelze o jasné existenci pondělního efektu, ať už ve smyslu plus nebo mínus, mluvit.
Jak lze tyto poznatky využít pro investiční strategii můžete zjistit v následujícím komentáři Datum jako nástroj investiční strategie.
www.fondshop.cz
