Jak nás podvádějí portfolio manažeři fondů?

V České republice je stále mnoho lidí, pro které je slovo „fond“ synonymem pro tunelování, defraudaci nebo jiný podvod, ve kterém lidé s velkou pravděpodobností přijdou o peníze. Špatnou reputaci fondů se snaží vylepšit investiční společnosti i další instituce (např. Unie investičních společností). Nicméně ani fondy v zahraniční nejsou bez hříchů - od menších prohřešků přes zamlčování důležitých informací až po obohacování se na úkor investorů. Jaké triky používají manažeři fondů a investiční společnosti pro to, aby vydělali více peněz, přilákali více investorů nebo přikrášlili portfolia fondů?

Po největších bankrotech podniků v historii (Global Crossing, WorldCom,…), zamlžování účetních výkazů (Xerox, Ahold) za spolupráce auditorů (Andersen) a potrestaných praktikách investičních bank (12 bank z Wall Streetu, pokuta 1,4 mld. USD) se zdá, že rozsáhlý fondový průmysl je ojedinělou bílou vránou ve světě byznysu. Celková suma investovaných prostředků ve všech podílových a investičních fondech dosahuje 10,3 bilionů EUR. Z toho je více než polovina ve správě fondů v USA, 3 bil. EUR v Evropě a 1 bil. EUR v Austrálii, Japonsku a Kanadě. Před dvěma a půl roky se však aktiva fondů blížila 14 bilionům EUR (13,93 bilionů EUR ve třetím čtvrtletí 2000). Propad má na svědomí především pokles akciových trhů a odliv prostředků z fondů. Nejvíce peněz pak investoři vybrali z akciových fondů, které jsou pro správcovské společnosti nejvýnosnější.

O tom, že cílem těchto společností rozhodně není správa fondů peněžního trhu, si můžete přečíst v rozhovoru s M. Benešem z ČSOB Asset Managementu v tomto článku.

Poplatky a náklady fondu

Poplatky, které fond vybírá od investorů (ať už při vstupu či výstupu do/z fondu nebo manažerské poplatky) jsou první, kde si mohou manažeři fondů „přivydělat“. U nás se často můžeme setkat s poplatkem, který není na první pohled patrný a jedinou možností, jak se o něm dozvědět, je přelouskání celého statutu fondu. (Kolik investorů si však přečte celý statut? I proto se regulátoři ve světě snaží prosadit tzv. užší prospekt, kde by na dvou stranách byly všechny podstatné informace o fondu ve srozumitelné formě tak, aby dlouhé čtení investory neodradilo.) Příkladem je poplatek za služby depozitáře, který je u některých fondů mimo poplatek za správu. O fondu se většinou zveřejňují pouze vstupní, výstupní a správcovský poplatek, takže takový fond pak oproti konkurenci vypadá levnější.

Avšak ani tzv. expense ratio, které je obvyklé u zahraničních fondů a mělo by zahrnovat celkové náklady investora, není samospasitelné. Např. podle zprávy americké General Accounting Office náklady fondu zvyšují tzv. měkké dolary, což jsou peníze, kdy fond úmyslně platí vyšší poplatky za zprostředkování obchodů, s tím, že zpětně dostane jiné výhody (analýzy, data,...). Může docházet ke střetu zájmů,

Klienti pojišťoven často nestojí o svá práva. Na co byste si měli dát pozor při jednání s pojišťovnou? Více ZDE

fond platí i za služby, které nepotřebuje, manažeři mohou více „otáčet“ portfolio, aby dostali více výhod a mohou vyhledávat obchodníky pouze podle dalších benefitů, které poskytují a ne podle poplatků za jednotlivé obchody, apod.

Aktivní vs. pasivní strategie

O výhodách aktivně a pasivně řízených fondů byly napsány stohy papírů, aniž se ukázala jednoznačná převaha některého z přístupů. Nesrovnalosti můžeme najít u obou z nich. Manažer fondu může vysoké poplatky za správu ospravedlňovat aktivní investiční strategií, zatímco pouze kopíruje benchmark. Jednak se ušetří na analýzách, obchodních poplatcích,…, jednak bude fond dosahovat srovnatelné úrovně s benchmarkem. Malá část portfolia takového fondu obvykle slouží pro aktivní strategii, čímž fond může překonávat index.

Změna benchmarku je u aktivně řízených fondů na denním pořádku. Často je vysvětlení takové, že se vybral jiný index, který lépe odpovídá investiční strategii fondu. Smysl benchmarku je však opačný. Investiční strategie by se měla přizpůsobit tak, aby došlo k překonání benchmarku (u aktivně řízených fondů, nebo k dosažení stejného výnosu u indexových fondů).

I přesto, že většina manažerů ví, že je nepravděpodobné, aby někdo dokázal stabilně překonávat trh a konkurenční fondy, mnozí vyzdvihují právě tyto vlastnosti a minulou výkonnost fondů. Z tohoto důvodu jsou přijímána opatření proti zavádějícím reklamám a propagaci fondů. U nás taková pravidla stanovuje Komise pro cenné papíry – viz ZDE.

Manažeři mohou také „vylepšovat“ portfolia fondů tak, že před pravidelným zveřejňováním složení portfolia nakoupí úspěšné tituly a naopak. Nebo mohou kopírovat složení portfolia jiných úspěšných fondů. Proto se také fondy brání rozšíření reportingu. Zatímco dnes je ve většině zemí zavedena půlroční informační povinnost, regulátoři se snaží tento interval zkrátit. Právě možné kopírování strategie je jedním z protiargumentů správců fondů.

Chcete si vyzkoušet úlohu portfolio manažera fondu? Máte šanci v naší
Investiční hře. Obchodovat můžete na trzích AMEX, NASDAQ i NYSE. Nejlepší investočří získají ceny za Investora roku a Investora měsíce

Manažeři fondů o sobě obecně zveřejňují málo zpráv. Na rozdíl od jiných finančních institucí většinou nezveřejňují zprávy o svých příjmech. Proč by neměl manažer fondu informovat o tom, zda se měnil jeho příjem ve srovnání s výnosem fondu? Zdálo by se logické, že budou správci fondů odměňováni podle úspěšnosti své strategie, nicméně pokud se podíváme na výkonnost a náklady fondů, uvidíme opačný vývoj. Zatímco výkonnost klesala, náklady fondů rostly.

Přibližně před rokem začala americká Komise pro cenné papíry prosazovat dodržování souladu investiční strategie fondu se jménem fondu. Požaduje alespoň 80% shodu portfolia se jménem. Pokud má fond ve jméně např. small-cap, měly by akcie malých společností zaujímat alespoň zmíněných 80 % portfolia. S podobnými potížemi se mohli setkat i domácí investoři. Příkladem může být fond Akro Obligace, který se řadil mezi fondy peněžního trhu, ovšem nakupoval do portfolia dluhopisy s výrazně delší splatností než jeden rok.

Na co si dát pozor

Seznamte se podrobně s investiční strategií fondu

Vyhledejte si ve statutu všechny poplatky spojené s investicí do fondu i to, jaké náklady jsou hrazeny z majetku fondu

Nevybírejte fond podle reklamních materiálů

Sledujte zprávy o hospodaření fondu a změny v investiční společnosti

Časté střídání portfolio manažera fondu většinou přináší změny ve strategii a zvýšenou volatilitu

Dalším „trikem“ správců jsou změny statutů, v nichž se podstatně změní např. investiční strategie a rizikový profil fondu. S těmito kroky se běžně setkáte u domácích společností.

Portfolio manažeři nejsou jediní, kteří chybují

Chybou portfolio manažerů je podle známého investora Warrena Buffetta také fakt, že současní manažeři zapomínají na to, že fondy, které řídí, nejsou jejich majetkem. Fond není produkt nebo výrobek vlastněný investiční společností, která ho prodává investorům. Naopak jsou to investoři, kteří „vlastní“ fond.

Chcete se stát milionářem? A když se jím stanete, jak jím zůstat? Poradíme vám - nenechte si ujít Investiční strategii pro třetí tisíciletí.

Avšak i sami investoři jsou někdy příčinou svých investičních nezdarů. Vybírání fondů podle historické výkonnosti je jen jeden z mnoha případů. Příčinou je zde lačnost po co nejvyšších výnosech. Zatímco výnos indexu S&P 500 za roky 1984 až 2002 byl 12,9 % za rok, výnos průměrného akciového fondu byl podle Johna Bogla, zakladatele společnosti Vanguard, za stejné období jen 9,6 %. Jenže individuální investoři do akciových fondů vydělali pouhých 2,7 % z důvodu častého přechodu k „nejlepším“ fondům. Ačkoli je Bogle zastáncem indexového investování, čísla vypovídají o špatném přístupu k výběru fondů.

I sami manažeři mají problémy s vysokým očekáváním investorů. Když podle Tazmin Booth, korespondentky časopisu The Economist, došlo před několika lety k boomu technologických akcií, našli se i skeptici, kterým se zdály internetové akcie nadhodnocené. Nicméně je zařadily do portfolií, neboť jinak by se jejich fondy staly relativně méně výkonné a investoři by o ně absolutně ztratili zájem.

Investoři by  rozhodně neměli zapomínat na pravidla a principy investování, stejně tak jako na kontrolu portfolio manažerů svých fondů. Se vstupem do EU by měl platit nový zákon o kolektivním investování, který bude mít za úkol dále zefektivnit investování ve fondech. Ovšem i na vyspělých trzích je zatím prostor pro přinejmenším diskutabilní praktiky portfolio manažerů fondů.

Investujete do fondů? Máte negativní zkušenosti s investičními společnostmi nebo s podílovými fondy? Těšíme se na vaše názory a zkušenosti.