Je nejvyšší čas pro investici do akcií?

Analytici a portfolio manažeři se neshodnou v mnoha otázkách. Je lepší aktivní strategie nebo pasivní, hodnotové nebo růstové akcie, large nebo small capy – to jsou jen některé z nich. O to, zda se vyplatí časovat trh nebo akcie „nakoupit a držet“, se vedou neméně vyhraněné spory. Máme se spolehnout na zastánce obchodování, které přináší brokerům zisky z poplatků, nebo máme přehlížet bubliny a pády a trpělivě čekat na dlouhodobý růstový trend?

Podstatou časování trhu (market timing) je prodej akcií, když jsou ceny vysoko a nakupování, za ceny nízké, nebo úplné stažení z trhu v případě dlouhotrvajících poklesů. V současné době můžeme na zahraničních akciových trzích vidět překotný nárůst cen a indexů, domácí akcie rostou tempem ještě o něco vyšším. Růst akcií, který trvá již šestý měsíc, se odráží i na strategii drobných investorů. Můžeme vidět poměrně rychlý nárůst majetku v akciových fondech jak v zahraničí, tak u nás. Zvláště u nás, kde byli investoři vůči akciovým fondům dlouho nedůvěřiví, se poslední týdny zvedá mohutná vlna zájmu o akciové fondy - více např. v článku: Necháme se ošálit vysokými výnosy na akciovém trhu? Není se čemu divit, historická výkonnost akciových fondů na ročním horizontu několikanásobně překonává výnosy dluhopisových fondů.

Problém, který mnozí v předešlé větě vidí, je právě ona „historická“ výkonnost. Mnohokrát se potvrdilo, že značný počet investorů nakupuje akcie (či jiná aktiva) až v době, kdy mají největší růst za sebou. Kupují proto draho, a když poté skutečně dojde k poklesu akciového trhu a jejich akcie ztrácejí, často se nevydrží dívat, jak se jejich investice pomalu rozplývají a prodávají lacino. Což je přesně v protikladu se strategií časování trhu.

Opakem časování trhu je strategie „buy-and.hold“ tedy „nakup a drž“. Je postavena na dvou základních kamenech: prvním je víra v akciové trhy a jejich rostoucí trend v dlouhém horizontu, druhým je přijímání teorie efektivních trhů. Teorie efektivních trhů vyvrací možnost dlouhodobě dosahovat nadprůměrných zisků a lze z ní odvodit neúčinnost market timingu a stock pickingu (výběru jednotlivých akcií do portfolia). 

Odpůrci časování trhu argumentují tím, že nelze přesně určit okamžik, kdy máme akcie nakupovat, a kdy je naopak prodávat. Tuto svou tezi posilují tím, že okamžik nutný pro dosažení nadprůměrného výnosu je velmi krátký. Roční výnos indexu je totiž velmi závislý na několika málo nejúspěšnějších dnech. Market timeři se proto vystavují riziku, že těchto několik klíčových dnů promeškají.

Zdroj: economy.com, vlastní výpočty 

Graf ukazuje roční výnos indexu S&P 500 v letech 1974 – 2002 (jsou zahrnuty i reinvestice vyplacených dividend) počítaný na měsíční bázi a výnos stejného indexu, ovšem bez započtení nejlepšího měsíce v příslušném roce. Např. v roce 1998 činil výnos indexu +28,6%. Pokud jste ale na trhu vinou špatného načasování chyběli v nejvýnosnějším měsíci (říjen +8,2 %), spadnul váš výnos na „pouhých“ 18,9 %. V

Investiční zpravodajství ze světa i z domova naleznete na TÉTO stránce

letech, kdy skončil S&P 500 poklesem by vás nepřítomnost v nejlepším měsíci poslala ještě o několik procent níže a ve čtyřech letech byste skončili v záporu, zatímco kdybyste měli zainvetsováno po celý rok, zůstali byste v černých číslech.
 
Kromě toho, že nelze časováním trhu stabilně překonávat průměrnou výkonnost, je aktivní market timing dražší než pasivnější „buy-and-hold“ strategie. Na konci devadesátých let se v USA u akcionářů investičních fondů zvedla vlna odporu proti časování trhů. Investiční společnosti totiž vítaly market timery, neboť z jejich nákupů a prodejů akcií fondů ve velmi vysokých objemech měly vysoké zisky z provizí a poplatků. Ke škodě dlouhodobých akcionářů však musely fondy držet vyšší podíl hotovosti pro zpětné odkupy akcií od market timerů, čímž klesal jejich výnos. Stejně tak náklady na nákup akcií do portfolia, které fond prováděl po přílivu peněz od market timerů, dopadaly na všechny podílníky – dlouhodobé investory i spekulativní market timery.

Zastánci časování trhů obracejí argumenty o promeškání nejlepších dnů a poukazují na to, že naopak přítomnost na trhu může být pro hodnotu portfolia škodlivá. V duchu předchozího grafu je tak možné vyčíslit přínos z vynechání nejhorších dnů – v tomto případě u indexu pražské burzy PX-50 za období 1994 – 2003. Žluté značky představují roční výnos indexu PX-50, modré sloupce pak výnos bez nejlepších pěti obchodních dnů. Navíc je zobrazeno, jakého výnosu by bylo možné dosáhnout, kdyby se zůstalo mimo trh po pět nejhorších dnů v roce. Situace je obrácená předchozímu případu, a proto by mohla hovořit pro časování.

Zdoj: BCPP, vlastní výpočty, *rok 2003 pouze do 15.9.

Nadále však platí, že záleží na schopnosti identifikovat nejvhodnější okamžik pro nákup a prodej. Protože však je nejdůležitějších dnů pro maximální výnos v „standardních“ letech minimum, nelze se spoléhat na to, že market timeři dokážou přesně vystihnout správný okamžik. Nikdo nezná budoucí pohyb kurzů, proto i zde záleží na kvalitě - analytických schopnostech, štěstí,... - portfolio manažera, do jaké míry bude při časování úspěšný.

Na rozdíl od standardních let je market timing oceňován na trzích nebo v obdobích, kdy dochází k vysokému nadhodnocení (resp. podhodnocení) akciových trhů. Opomíjení takových významných pohybů by totiž bylo stejně nerozumné, jako úplné spolehnutí se na market timing. Při standardním vývoji trhů jsou větší šance než market timingu dávány výběrů jednotlivých akcií do portfolia, ačkoli skalní zastánci indexové strategie nebudou souhlasit ani s tímto.

Stále tak nejdůležitějším rozhodnutím při investici zůstává rozdělení portfolia mezi jednotlivé třídy aktiv (uvádí se, že výnosnost závisí na alokaci aktiv  z 90 %, zatímco market timing vysvětluje jen 2 - 3 % výnosu a stock picking 4 - 6 %).

Myslíte si, že je market timing výhodnou strategií při investování? Jak skončí dnešní nadšení investoři do domácích akcií? Budou akcie dále růst? Těšíme se na vaše názory.