Dozvědět se o majetku druhého člověka, byť třeba rodinného příslušníka, lze v podstatě dvěma způsoby: buď od něho samého, nebo s pomocí soudu. Až na několik výjimek.
Dělat příliš tajností se svými příjmy nemají nárok politici. Podle nového zákona by měli své výdělky odkrývat také manažeři firem, jejichž akcie se obchodují na burze a v RM systému, a zastupitelé velkých měst. Veřejně známé jsou rovněž „tabulkové“ platy státních zaměstnanců.
Stav svého majetku částečně odtajní i ten, kdo vlastní nemovitost nebo podniká. O jeho domech a pozemcích nebo účastech ve firmách se totiž může každý dozvědět prostřednictvím veřejně přístupného obchodního rejstříku a katastru nemovitostí.
Kolik bereš? Neřeknu!
Zaplatit složenku, zadat příkaz k úhradě, povolit mobilnímu operátorovi inkaso nebo jen převést peníze na spořící účet – všechny bankovní převody musí mít určité náležitosti, bez kterých se neobejdou.
Pokud se budete chtít vydat za prací do světa, měli byste se nejprve seznámit s nabídkami na trhu práce a zorientovat se ve všech nezbytných administrativních úkonech.
Žádné špičky, ale ani žádná vysloveně vadná vína. Pití průměrných kvalit za průměrnou cenu pro průměrného zákazníka. Přesně takové, jaké nabízejí hypermarkety. Tak by se dal shrnout výsledek testu dvou příbuzných, ale charakterově odlišných odrůd - Rulandského bílého a Rulandského šedého.
Ten, kdo má co skrývat, z pochopitelných důvodů svoji finanční situaci jen nerad vyzrazuje. Hovory o penězích se však staly po sametové revoluci, podobně jako v jiných vyspělých zemích, tabu i mezi rodinnými příslušníky, přáteli či kolegy v práci – těm to dokonce někdy přikazují pravidla firemní kultury.
„Kamarádka vezla v taxíku do banky tašku se zlatými cihličkami. Patřily její dceři. Ale o tom, že má na kolenou zlato, nevěděla,“ tlumočí Soňa Dostálová vyprávění přítelkyně, která se vrátila na počátku devadesátých let po dvacetileté emigraci z amerického kontinentu. Co dcera hodlá uložit v bance, se dozvěděla díky náhodnému pohledu do pootevřené kabely.
V Česku je mlčení o majetku podle psychologa Slavomila Hubálka ještě zarputilejší. „Když měl v bývalém Československu každý necelé tři tisíce korun hrubého, neexistovalo příliš zábran na toto téma hovořit, ba o něm vtipkovat. Dnes se lidé nebojí odhalit na stránkách novin svoji sexuální úchylku, stav konta ale nikdy,“ říká psycholog Slavomil Hubálek.
Za mořem si lidé tolik nezávidí?
Existují samozřejmě i ti, kteří se svým majetkem rádi pochlubí. Například podnikatel Fidelis Schlee nemá zábrany vyprávět o svém zlatém WC. Textař Michal Horáček, který prodal svůj podíl v sázkové kanceláři Fortuna, se zase netají, že jezdí v autě Mercedes Maybach za patnáct milionů korun.
 |
Hledáte formuláře daňového přiznání či materiály pro správu sociálního zabezpečení? To vše spolu s našimi radami a tipy naleznete ZDE. |
Mimo jiné právě značka auta či adresa vypovídá podle Slavomila Hubálka ve Spojených státech amerických o tom, ke které majetkové skupině obyvatel náležíte. „I když se o majetku lidé příliš nebaví, podle podobných ukazatelů si vás dokážou zařadit,“ říká psycholog.
Američan Erik Best, který v Česku vydává noviny Fleet Sheet, potvrzuje, že ani v USA není zcela obvyklé mluvit o penězích, ale je to mnohem běžnější než v Česku. „Stupeň závisti není v Americe tak vysoký, takže lidé jsou ochotnější hovořit o své finanční situaci s přáteli a v rodině,“ hodnotí situaci Erik Best. Podle něj je v USA přijatelné bavit se o majetku s blízkými, nikoli však zeptat se na něj člověka, kterého poprvé uvidíte na večírku.
Diskrétní Evropané
Pavel Telička, bývalý český komisař v Bruselu a nyní mimo jiné externí spolupracovník Střediska evropské politiky v Bruselu, získal ze svého pobytu v zahraničí pocit, že situace v zemích jako Belgie, Francie či Velká Británie je ještě o něco diskrétnější než v České republice. „Míra sledovaní majetkových poměrů jiných občanů a s tím související závist je přeci jen v té části Evropy, která se vyvíjela i v tomto směru delší dobu a postupněji, výrazně nižší. Rozhodně se to podstatně méně ventiluje a je to svým způsobem i kulturnější. Lidé i méně mluví a nedávají okázale najevo, kolik vydělávají a jaký mají majetek. Na druhou stranu v některých zemích se společnost značně strukturuje a různé vrstvy se tolik vztahově neprolínají. Tyto vrstvy se uzavírají sobě navzájem,“ říká Telička. Dodává, že ze své zkušenosti ví, že mezi lidmi zaslechnete občas dotaz na příjmy, ale na dluhy či majetek nikoli.
 |
Jak je to se společným majetkem manželů? Ve kterých veřejně přístupných dokumentech se můžete dozvědět o finanční situaci druhých? Čtetě ZDE. |
Myslíte si, že dotazy na majetkové poměry by měly být tabu? Jaké máte zkušenosti se zvědavostí svých spoluobčanů? Napište nám, těšíme se na vaše příspěvky.
