Vlastimil Štrbka už jako kluk miloval auta a motorky. Pak ho osud zavál k...

Vlastimil Štrbka už jako kluk miloval auta a motorky. Pak ho osud zavál k veteránům. Dnes dělá ze starých aut pořádná žihadla.. | foto: archiv Vlastimila ŠtrbkyiDNES.cz

Ze starých aut dělá krasavce a zašlým věcem z půdy vdechuje nový život

  • 8
Když se Vlastimil Štrbka rozhodoval, jakou profesi zvolit, rozhodl se pro klempířinu. Dnes renovuje stará auta, nábytek, vyrábí umělecké předměty, dokonce se podílí na vybavení mnoha interiérů. Zdá se, že na co sáhne, to se mu daří, možná i proto, že své řemeslo dělá poctivě a s láskou.

Jste vyučený klempíř. Jak jste se vlastně k tomuto řemeslu dostal?Vyrostl jsem v domě, který postavili mí rodiče. Odmala mě to táhlo, jako skoro každého kluka, k autům a motorkám. Po skončení základní školy jsem se proto vyučil klempířem. Už jako kluk jsem trávil svůj čas v dílně a garáži, ale opravdové zkušenosti jsem nasbíral u bývalého automobilového závodníka Luboše Dudka. S ním jsem měl jedinečnou možnost nahlédnout do zákulisí automobilového sportu u nás doma i v zahraničí.

Vlastimil Štrbka (41 let)

Vlastimil Štrbka se vyučil klempířem, dnes je vyhledávaným designerem.
  • Narodil se v Líbeznicích u Prahy.
  • Vyučil se klempířem, poté spolupracoval s bývalým automobilovým závodníkem Lubošem Dudkem.
  • Je milovníkem veteránů, kterým se snaží vdechnout zašlou slávu.
  • Se svou ženou Claudií Marčekovou vlastní studio Štrbka Art decor.
  • Má syna Viktora (9), vyženil dceru Kristinu (29) a syna Davida (26).

Co vám tato spolupráce dala?
Byla to spousta zkušeností a inspirace. Díky tomu jsem se osamostatnil a posunul dál. Spíš než opravovat bouraná auta mě to ale táhlo k veteránům. Vsadil jsem na to, že takových je nás víc a že ti, kteří mají k těmto autům vztah, dokáží ocenit, když je někdo umí zrenovovat a zrestaurovat. A tak jsem se do toho pustil.

Staré věci vás asi lákají...
Ano, mám rád, když vdechnu nový život již zapomenuté věci, která má svůj příběh a historii. A nemusí to být jen staré auto, ale třeba i kus nábytku, plechu nebo dřeva. Na této práci mě baví nejen řemeslné zpracování, ale také fantazie a nestárnoucí design.

Co je na této práci nejtěžší?
Tak třeba náročnost a renovace auta je přímo úměrná jeho stavu. Problém nastane tehdy, když se například nedochovala dokumentace. To pak nastává téměř detektivní práce, kdy se musí dohledat podklady, třeba i fotky, prostě vše, co pomůže. Pokud chce klient navíc takové auto prodat, třeba v aukci, musí splňovat velmi přísná kritéria. Vše totiž posuzují odborníci a i malá odchylka snižuje cenu auta.

Kde všude dohledáváte doklady ke starým autům, pokud chybí?
První krok vede vždy do domovské automobilky k dohledání všech potřebných materiálů. Pokud to nestačí, oslovují se muzea, historikové nebo pamětníci. Každá informace v takových případech pomůže.

Dnes už stará auta nerenovujete?
Jak se to vezme. Zatím držím pod pokličkou projekt, pro který jsem se absolutně nadchnul. Mohu prozradit jen to, že vlastnoručně stavím repliku auta z šedesátých let, který bude moci svým designem konkurovat i těm největším značkám současnosti. Věřím, že při této práci zúročím všechny své řemeslní zkušenosti.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Sedmadvacetiletý Pavel Tesařík dnes prodává dřevěné hodinky do pětatřiceti zemí...

Postavil se na vlastní nohy, dnes jeho dřevěné hodinky znají po celém světě

Peníze z fotbalu dal do podnikání. Jeho kliky mají úspěch i ve světě

Další zajímavé příběhy najdete zde:

Se svou ženou máte umělecké studio, které je vybaveno vaším zrenovovaným nábytkem a dalšími doplňky. Jak jste se k této práci dostal?
S manželkou jsme hledali nějaké zajímavé kousky nábytku a dekorací do domku, který jsem čerstvě dostavěl na Karlštejnsku. Měli jsme jasnou představu, co by se nám tam hodilo, a to byl právě kámen úrazu. Když už se nám něco líbilo, zdálo se nám, že cena neodpovídá kvalitě, nebo to prostě nebylo přesně to, co jsme chtěli. Tak jsem navrhl, že vyrobím něco sám a uvidíme. No a tím jsem si v podstatě tak trochu zavařil. Od té doby nemám skoro na nic jiného čas.

Takže nejen nábytek, ale i další věci? Které třeba?
Dnes vyrábím zrcadla, stolky, velké jídelní stoly, lampy, lustry, komody a vlastně cokoliv, na co si vzpomenete. Jako materiál využívám především kov ve všech jeho podobách. A samozřejmě také dřevo. Když to shrnu, vyrábím na zakázku, konkrétně bytové doplňky a designový nábytek nebo artefakty s patinou. To vše na míru podle přání zákazníka.

Kde můžeme vaše výrobky vidět?
Spolupracuji s několika architekty na realizaci jejich návrhů, zařizoval jsem butik, showroom na šperky, podílel jsem se na vybavení bytů, domů, ale i kavárny. Mým posledním počinem je kompletně vybavené kadeřnicko-vizážistické studio a butik mé manželky. Vlastně je to dnes náš hlavní showroom mého nábytku. Téměř vše jsem vlastnoručně vyrobil sám, pár nových kousků, které se nám v původním stavu nelíbily, jsem takzvaně hacknul, tedy předělal.

Teď tomu moc nerozumím. Vy předěláváte i úplně nové kusy nábytku?Ano. Pokud si člověk koupí třeba v IKEA za pár korun skříň nebo komodu, já mu tento nábytek podle jeho představ upravím a vytvořím tak mnohem zajímavější solitér. Nejraději ale ohýbám, patinuji a koloruji plech.

Proč právě plech?
Přírodní černý plech má ve výsledku mnoho možností a podob. Také staré dřevo a nábytek z půdy nebo staré industriální konstrukce - to všechno nám může skvěle posloužit.

Můžete prozradit, jak vylepšujete běžnou komodu, třeba z IKEA?
Je to moje know-how, takže bych to nerad prozrazoval. V obecné rovině se ale dá říct, že někdy postačí málo – třeba jen vyměnit plastové úchyty za ty z kovu nebo dřeva. Myslím, že člověk nemusí být zrovna řemeslník, aby to zvládnul. Běžný kousek může posunout díky drobným úpravám na vyšší level.

Kolik zákazníci za vaše výrobky zaplatí?
Všechny designové kousky – lampy, stolky, svícny, lustry jsou originály. Nic nevyrábím strojově, vše dělám ručně, což mi zabere hodně času. Lampy jsou z přírodního plechu, finální úpravu pak dělám přímo s klientem. Může si zvolit lakování, pozink, chromování, galvanizaci nebo kombinaci s dřevem i kůží. Ceny jsou individuální, když mám být ale konkrétnější, některé lampy stojí čtyři tisíce, jiné patnáct tisíc korun.

Fotogalerie

Není to pro běžného zákazníka příliš drahé?
Nemyslím. Je to řemeslná práce založená na poctivém zpracování a kvalitě. A i to má svou cenu.

Kdo je váš typický klient?
Moji klienti jsou většinou lidé, kteří se s mou prací už setkali prostřednictvím doporučení. Na nedostatek klientely si stěžovat nemůžu, vždycky může být ale lépe.

Máte nějaké webové stránky, kde vás zákazníci najdou?
Musím přiznat, že internet a sociální sítě jsou moje velmi slabá stránka, takže aby mě bylo vidět i tam, pomáhá mi rodina. Ta za mě vyřizuje i veškeré objednávky a celý management. Moje výrobky najdou lidé především na Facebooku.

A co investice?
Investuji průběžně, vždy podle potřeby. Počítám s tím, že peníze, které do něčeho vložím, se mi téměř hned vrátí. Zásadně se nezadlužuji, stojím pevně nohama na zemi a nestavím si vzdušné zámky o super zisku. Většina investic jde do oprav veteránů, tady se mi ale peníze vrátí, až se auto postaví. To je logické. Peníze si nikdy nepůjčuji. To, co vydělám, vkládám zpět do živnosti tak, abych pokryl všechny náklady a zbylo nám na život.

Kde všechny ty opravy a renovace děláte? To asi zabere dost místa...
Dílnu na renovaci veteránů mám už dlouho. Pokud vše poběží podle plánu, chci rozšířit a zařídit větší prostor pro showroom, kde budeme působit multifunkčně. Jako rodina totiž fungujeme pracovně i zájmově v symbióze.

Jak vás tato práce živí?
Vše, co prodáváme, máme spočítané tak, abychom nebyli v mínusu.To by byl asi začátek konce, nikoli prosperity. Z každého prodaného výrobku mám radost a vím, že cena odpovídá kvalitě.

, pro iDNES.cz